Ať se mi to jenom zdá

Olga Krykun, ukrajinská intermediální umělkyně žijící v Praze, výstavou Days, Months, Years navazuje na svůj projekt Forget-me-nots (2022) v galerii SKALA v Poznani, který v době počátku ruské invaze na Ukrajinu upozorňoval na nevyhnutelnost zapomínání i nutnost si události a zkušenosti spojené s válkou na Ukrajině stále připomínat. Aktuální výstava kurátorovaná Pavlem Kubesou tematizuje proměnlivé vnímání času, kdy se krátké okamžiky rozplývají v dlouhé časové úseky, a reflektuje stále trvající konflikt, jenž se nenápadně stává součástí každodennosti a v českém mediálním prostoru bohužel postupně ztrácí na naléhavosti.

Obrazy Olgy Krykun svou jemnou a pastelovou barevností vtahují diváka do snového světa, což umocňuje i částečné zbarvení stěn galerie do světle fialové barvy. Při vstupu do prostoru se diváctvo okamžitě ocitá pod neustálým dohledem očí, které z obrazů vystupují a pronikavě sledují okolí. Některé pohledy jsou upřené, jiné sklopené, jedny působí smutně, další vyděšeně, šťastně nebo zvědavě. Některé oči pozorují s touhou, jiné s nezúčastněností – jako by byly nuceny přihlížet, aniž by samy chtěly. Tato všudypřítomná ostražitost odráží naši vlastní roli přímých svědků válečných konfliktů, kdy stojíme před volbou, jak jednat – pasivní přihlížení je bolestivé, ale aktivní jednání často složité.

Opakujícím se motivem výstavy jsou květiny s antropomorfními rysy, jejichž tváře kombinují vizuální prvky dětských panenek, suvenýrových dřevěných figurek a digitální estetiku internetových e-girls. Toto prolínání různých identit podtrhuje nejednoznačnost zobrazovaných postav, které zosobňují prolínání lidskosti, přírodních prvků a digitální identity. Online a offline svět se zde stírá natolik, že mezi nimi nelze nalézt pevnou hranici – lze dnes ještě vůbec mluvit o dvou oddělených realitách, nebo žijeme v hybridní formě existence, kde se digitální vrásky nenávratně propisují do našeho těla a identity a kde jedno nelze definovat bez druhého?

V kontextu Krykunina umění se tento kontrast úzce pojí s válkou na Ukrajině, která se v jejím díle výrazně propisuje. Umělkyně ji vnímá jako první skutečně online válku, jejíž průběh můžeme v reálném čase sledovat na sociálních sítích. Obrazy se tak stávají paměťovými stopami událostí, které by jinak zapadly v nepřehledném informačním chaosu. Malba naopak nabízí stabilitu a hmatatelný protiklad v neustále se proměňující realitě, jako důkaz, který nelze jen tak vymazat. Tento aspekt zdůrazňují i dřevěné, ručně vyrývané rámy obrazů s folklorními motivy, které evokují pocit zakořeněnosti a materiální přítomnosti. Internetová a digitální estetika se do Krykunina umění neotiskuje jen jako doslovná vizuální reference, ale spíše jako hlubší princip – její malby vznikají v kontextu světa, kde internet není jen externím médiem, ale vnitřní součástí života.

Samotné malby vznikají technikou rozpíjení se do plátna, kde podmalba vytváří barevné plochy připomínající batiku, doplněné o kontrastní kontury figur, přičemž je v tomto procesu přítomen moment překvapení – barva se rozlévá nečekanými směry, podobně jako realita internetu. Obrazy pracují s univerzálními motivy, které oscilují mezi dětstvím a dospělostí, iluzí a realitou, radostí a smutkem. Tyto zdánlivé protiklady se však v jejím světě neustále prolínají a splývají, stejně jako odlišné barvy stěn galerie – jednou jako hranice mezi snem a skutečností, jindy mezi dětstvím a dospělostí. Krykun tak vytváří prostor, kde jsou tyto polarity nestálé a propustné.

Dalším důležitým aspektem Krykuniny tvorby je ženskost a ženská (sebe)prezentace. Tento důraz na ženskost přítomný ve všech mnohoznačných postavách úzce souvisí s tématem války na Ukrajině, kde ženy hrají klíčovou, byť mnohdy neviditelnou roli. Důležitost a neviditelnost žen se zde odráží v rozpíjejících se pozadích obrazů, které tvoří jejich na první pohled méně výraznou, avšak nedílnou součást, nestabilní ženské postavení zrcadlí také prvek květin, jejichž existence je křehká a závislá na okolním prostředí, ve kterém mají zapuštěné kořeny, které tak nemohou opustit ani ovlivnit. Tento aspekt autorka umocňuje už samotnou instalací – obrazy jsou vsazeny do dřevěných diptychů a triptychů, které svou formou připomínají oltáře, čímž ženy symbolicky heroizují a pozdvihují na sakrální úroveň. Tento fyzický akt zároveň vytváří hmotnou paralelu k válečným hrdinkám sociálních sítí, především na TikToku a Instagramu, které sdílejí své příběhy, solidární aktivity a statečnost, čímž se stávají inspirací pro ostatní – například pro ty, kteří jsou stále uvězněni na Ukrajině. Tento mediální obraz silných, angažovaných žen tak nejen posiluje ukrajinskou komunitu, ale zároveň přehodnocuje tradiční genderové role a otázku ženské emancipace v krizových situacích. Propojením materiality obrazů s internetovou estetikou Krykun usiluje o zhmotnění památky válečných hrdinek i událostí samotných. Snová vizuální poetika jí umožňuje zprostředkovat tíživou realitu v přívětivější formě, zatímco fyzická přítomnost malby dodává těmto sdělením důraznost a ukazuje, že i do tradičního média se dnes nevyhnutelně propisuje digitální estetika.

Válka přinesla ukrajinským ženám jistá privilegia – například právo opustit zemi, které muži, povolaní do armády, nemají. Díky tomu se ženy ocitly v unikátní pozici, kdy mohou konflikt zažívat z různých perspektiv – jak z vnějšího pohledu ze zahraničí, tak přímo na místě dění. Tato situace z nich dělá důležité aktérky, které komunikují a zprostředkovávají informace o dění ve své zemi, organizují podpůrné iniciativy a mobilizují solidaritu. V důsledku války se ženám otevřely i pracovní příležitosti v technických či bezpečnostních odvětvích, kde dříve dominovali muži – a ukázalo se, že mnoho profesí není skutečně výsadou jednoho pohlaví. Ženy se také dostávají do pozic, ve kterých přebírají odpovědnost, což posiluje jejich roli ve společnosti.

Tento proces však zároveň odhaluje hlubší genderové nerovnosti, které válka spíše prohlubuje, než že by je skutečně odstranila. Opravdu je nutné, aby ženy získaly uznání a respekt až v krizových situacích, jako je válka? Touto dynamikou se navracíme k historickým obdobím, kdy například během první světové války ženy získaly větší emancipaci – kvůli odchodu mužů na frontu – zapojením do veřejné sféry, pracovního trhu a odborného vzdělávání, ale po jejím skončení se značné těžiště jejich práce vrátilo zpět do sféry soukromé. Feminismus jako politická síla zde sehrává důležitou roli – právě v krizových situacích se ukazuje, jak moc stojí válečná infrastruktura na ženské vytrvalosti, solidaritě a organizačních schopnostech. Manipulace s ženskými životy však může být i součástí širšího geopolitického rámce – například snahy o omezení interupcí s cílem zvýšit porodnost kvůli demografickým ztrátám způsobeným válkou. Války (vedené ve velké míře muži) jsou tedy nejen otázkou územních konfliktů, ale i nástrojem formování genderové politiky, kde se ženská práce, tělo i identita stávají součástí širších mocenských strategií.

Krykun ve svých obrazech zaznamenává emocionální prožitky války, které jsou z velké části ovlivněny sledováním konfliktu online, avšak prožívané z českého prostředí v určitém distancu. Přestože působí jako individuální, sdílení těchto zkušeností (online i offline) jim dodává univerzální charakter. Její malby tak představují návrat do fyzické reality v reakci na frustraci z informačního přesycení, zároveň ale vytvářejí snový svět plný naděje, vzpomínek na dětství a dětskou lehkomyslnost – únik před tíživou skutečností. Umění zde funguje nejen jako prostředek osobní reflexe, ale i jako zdroj informací. V tomto ohledu lze vnímat i určitý pozitivní aspekt – nutnost hledání nových vztahů, forem komunikace a solidarity, které překračují hranice států i mediálních světů. Krykunina malba se tak stává prostředkem, jak uchovat paměť a znovu ji přetvářet do srozumitelných vizuálních kódů.

Olga Krykun / Days, Months, Years / kurátor: Pavel Kubesa / Galerie NoD / 15. 1. - 14. 2. 2025.