TZ: Hérakleitův princip: 100 let uhlí v českém umění v Galeri moderního umění v Roudnici nad Labem

Daniel Balabán, Cyril Bouda, Vladimír Boudník, Jiří Bradáček, Martin Dušek – Ondřej Provazník, Vladimír Fuka, František Gross, Jolana Havelková, Julie Hrnčířová, Dalibor Chatrný, Magdalena Jetelová, Jiří John, Ivan Kafka, Pavel Karous, Michal Kindernay, Viktor Kolář, Stanislav Kolíbal, Bohdan Kopecký, Kamil Lhoták, Bohumír Matal, Pavel Mrkus, Martin Netočný, Eduard Ovčáček, Jaroslav Paur, Jiří Petrbok, Antonín Procházka, Rafani, Michal Ranný, Jan Steklík, Pavel Sterec, Josef Sudek, Tomáš Svoboda, Miloš Šejn, Jakub Špaňhel, Václav Špála, Dagmar Šubrtová, Vladimír Turner, Jitka Válová, Květa Válová, Eugen Wiškovský, Martin Zet, Jan Zrzavý / Hérakleitův princip: 100 let uhlí v českém umění / kurátorka: Magdalena Deverová / Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem / 16. 6. – 22. 10. 2023

Velké téma, několik desítek autorů v transgeneračním dialogu a jejich díla, pocházející z období posledních 100 let českého umění. To vše nabízí výstava o fenoménu uhlí, kterou na celé ploše svých výstavních prostor připravila Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem. Dotýká se přitom zákonitostí lidských dějin, neboť podle starověkého Hérakleitova principu „To, co přivedlo společnost a civilizaci na vrchol, obvykle způsobí i jejich krizi.“

Skupinová výstava reflektuje kontroverzní téma „černého zlata“ a uhelných lokalit, které je i v době přechodu k obnovitelným zdrojům a alternativním energiím velmi aktuální. Chce dát prostor nejrůznějším úhlům pohledu. Vztah lidí k těžbě a ke krajině se vyvíjel a vždy jej provázelo střídání vrcholů a pádů. „Uhlí je prokletí i každodenní chleba, pozoruhodný nerost i zdevastovaná krajina. Uhlí je živná půda pro politickou lobby i zavalená šachta. Produkuje bohatství, a zároveň vymazává obce z map,“ říká kurátorka výstavy Magdalena Deverová.

Ukazuje se, že uhlí inspirovalo řadu umělců a zdaleka tedy není svázané jen s érou indoktrinovaného socialistického realismu. Výstava soustředí výrazná jména i méně známé tvůrce od počátků 20. století spolu s tradičními či nadčasovými výtvarnými technikami (malba, kresba, grafika, fotografie) až po současné přístupy a multimediální polohy (video, performance, site-specific instalace, land art, konceptuální přístupy). To vše umožňuje zrcadlit téma jak se vší vážností, jakou si pro svou složitost a dopady zasluhuje, tak z nadhledu prostřednictvím svébytných uměleckých reflexí.

Kurátorce se podařilo také oslovit autory, aby vytvořili nová díla přímo pro prostor roudnické galerie. Pod klenbou tak vznikla performativní instalace hornické řetízkové šatny, doplněná doslova živoucí instalací z hlívy ústřičné v galerijním sklepě, tedy dvojice odrážející minulost i současnost uhelných šachet. Zatímco v hlavním sále vyrostly instalace Pavla Sterce, Pavla Karouse, Vladimíra Turnera, Roberta Vlasáka a Miloše Šejna, foyer galerie a tím i úvod výstavy ovládla umělecká skupina Rafani. Architektonické koncepce, jíž vévodí důlní věž a surová estetika, se ujal Tomáš Svoboda.

Dualismus uhrančivé substance uhlí, vyjádřený v tzv. Hérakleitovu principu, posloužil k uchopení a názvu celé výstavy. Po očistném kolapsu by měla následovat regenerace a transformace. Jak uzavírá Magdalena Deverová: „Nezbývá než doufat, že po bodu zlomu se nacházíme právě v tomto místě sinusoidy. Umění je pro společnost inspirativním nástrojem, neboť přináší společensko-kulturní reflexi. Vyzývá nás k osobní odpovědnosti a společnému podílu na smysluplné sociálně spravedlivé a ekologické transformaci.“ Na poli reflexe, diskuze, vzájemné tolerance a katarze k tomu chce přispět i roudnická výstava. Potrvá nestandardně až do druhé půlky října a naváže na ni řada tematických akcí. Také rozsahem jde o výjimečný projekt, zabírající i prostor stálé expozice, která bude dočasně svěšena. Výstava koncipovaná pro celou budovu bývalé jízdárny se uskutečnila naposledy před šesti lety (Pavel Kopřiva, Jiří Černický/ War Zone, 2017, kurátorka Alena Potůčková).