Artalk – TZ: Rekurze 1.618

10. 12. 2014Artalk Infoservis

Rekurze 1.618. / Oblastní galerie Liberec, SET Galerie, Galerie NIKA, Galerie Die Aktualität Des Schönen / Liberec / 12. 12. 2014 – 22. 2. 2015

REKURZE 1.618

Mezinárodní výstava současného videoartu

12. 12. 2014 – 22. 2. 2015

Vernisáž: 11. 12. 2014 v 17.30 hodin

Místa konání:

Oblastní galerie Liberec LÁZNĚ, www.ogl.cz

SET Galerie Liberec, www.facebook.com/set.galerie

Galerie NIKA Liberec

Masarykova 723/14, 460 01 Liberec 1, Czech Republic

Út – St 10:00 – 17:00

Čt 10:00 –19:00

Pá – Ne 10:00 – 17:00

Galerie Die Aktualität Des Schönen Liberec, www.dads.cz, www.facebook.com/galerie.die.aktualitat.des.schonen

Palachova 1404, 460 01 Liberec 1, Czech Republic

Po – Pá 14:00 – 18:30

So 10:00 – 13:00

Kurátoři: Jan Mladovský, Jan Stolín, Zuzana Štěpanovičová

Produkce: JSMETADY z.s., www.whyrwehere.info

Video versus film

Jeden ze zásadních rozdílů mezi filmem a videoartem spočívá v prezentaci. Film sledujeme v kině spolu s dalším obecenstvem nebo v obýváku u televizoru, v obou případech je ale náš zážitek dán začátkem a koncem. Naopak videoart je většinou zážitkem spojeným s návštěvou galerie, kde umělecké dílo běží nepřetržitě ve smyčce, a divák sleduje prezentaci tak dlouho, jak se mu zlíbí. Opakované sledování může vést k pocitu REKURZE, kdy dobré umělecké dílo brzy začne divákovi odhalovat své kouzlo, ne nepodobné opakování slavné Fibonacciho řady, kdy záhy dosáhne poměrně přesné aproximace odhalující uspokojující proporce magického zlatého řezu: čísla 1,618...

1 : 1 = 1 | 2 : 1 = 2 | 3 : 2 = 1.5 | 5 : 3 = 1,666... | 8 : 5 = 1,6 | 13 : 8 = 1.625...

21 : 13 = 1,615... | 34 : 21 = 1,619... | 55 : 34 = 1,617... | 89 : 55 = 1,618...

Výstava videoartu Rekurze porovnává dvě kulturní centra. Až na několik výjimek zúčastnění umělci představují převážně londýnskou a pražskou uměleckou scénu. Z londýnské strany jde o skupinu mladší a střední generace, mezi jinými také poslední laureátku Turnerovy ceny Laure Prouvost. Z pražské strany je generační rozptyl širší. V obou případech se výběr umělců pokouší představit reprezentativně vyrovnaný výstavní celek odrážející škálu a pestrost současných výrazových prostředků videoartu. Videoart má v obou místech silnou tradici. Obě lokality ale mají svá specifika daná rozdílným historicko-kulturním vývojem. Londýn se v posledních dvaceti letech stal multikulturním centrem globalizovaného světa. Zčásti za to vděčí právě umělcům, kteří se sem stěhují ze všech koutů zeměkoule. Situace v Praze je jiná. I když se pražská umělecká scéna pokouší být otevřená, zůstává až na výjimky izolovanější a do sebe zahleděnější. Výsledkem setkání výtvarných umělců z těchto dvou prostředí je zajímavá konfrontace. Máme-li si na základě představených děl udělat obraz o jejich charakteru a přístupu k videoartu, jisté rozdílnosti u obou skupin vybraných umělců se skutečně ukazují.

U britských umělců je zřetelnější poučená a vědomě rozvíjená práce s jazykem daného média. Reflektují více otázky stavby obrazového vyprávění, kinematografické a narativní postupy, mediální kontexty a typy obrazů, které se zde objevují. Nejen aktuální výrazové možnosti, ale i společenský přesah a kritické strategie daných děl jsou zasazeny do těchto obrazových a mediálních souvislostí, jsou uchopeny v rámci celého dispozitivu pohyblivého obrazu, tj. v rámci jemu náležících sociálních podmínek, institucí, pravidel a mínění. Umělci zastupující českou scénu považují video spíše jako nástroj pro svá vlastní sdělení. Vědomá stylistická práce s formami pohyblivého obrazu je zde méně zřetelná. Video je užíváno spíše v bezprostředně komunikační podobě než jako stylisticky a formálně propracovaný soubor výrazových praktik a prostředků.

Komentované prohlídky: 15. 1. 2015, 12. 2. 2015, vždy čtvrtek v 17.00 hodin