V Benin City se otevřelo Muzeum západoafrického umění

Tisíce vzácných předmětů, reliéfů a soch z bronzu i slonoviny bylo ukradeno z královského paláce ve městě Benin během plenění britskou armádou v roce 1897. Následně byly prodány do evropských muzeí a později se různými způsoby dostaly do celého světa. Podrobně se „kauze“ beninských bronzů věnovala například Anna Remešová, na základě knihy od Dana Hickse, kde mimo jiné psala o předpokladu, že se přibližně 90–95 % afrického kulturního dědictví nachází mimo tento kontinent ve velkých světových (převážně evropských a severoamerických) muzeích. Tyto předměty se postupně začínají (byť velmi zdlouhavě) navracet do míst, odkud byly ukradeny.

Německo (Berlínské etnografické muzeum) má spolu s Velkou Británií (především se jedná o Britské muzeum) v současné době největší zastoupení beninských bronzů ve svých státních sbírkách. Právě Německo se dlouhodobě aktivně věnuje otázce jejich repatriace, jak v minulosti informoval Artalk. V současnosti se jedná o zhruba 1100 artefaktů, které mají být vráceny z majetku etnologických muzeí v Berlíně, Stuttgartu, Kolíně nad Rýnem, Lipsku a Hamburku. Britské muzeum se navrácení stále poněkud brání a neustále odolává tlaku ze všech stran (repatriaci vzácných předmětů totiž požaduje také například Etiopie, Gibraltar, Chile či Irsko). Na svém webu mají sice napsáno, že jsou otevřeni diskusím, ale stále argumentují nedostatečnými konzervačními podmínkami a malou institucionální infrastrukturou v Nigérii, která není odpovídající pro tak vzácné předměty.

Instalace beninských bronzů v Britském muzeu v Londýně, zdroj: Wikimedia Commons.

Tuto problematiku by mělo mimo jiné řešit nové Museum of West African Art (MOWAA) v historickém centru nigerijského Benin City. To nyní otevřelo první budovu z plánovaného komplexu, jež byl navržen britským architektem afrického původu Davidem Adjayem a Adjaye Associates. Dlouho očekávané muzeum bylo zpočátku budované právě jako adekvátní výstavní prostor pro uložení cenných beninských bronzů, ale také tu vznikne nové centrum výzkumu uměleckých předmětů z dané oblasti. Instituce se má zaměřovat především na školení a prezentaci v oblasti archeologie, konzervace, správy dědictví a muzejní praxe. MOWAA se ne náhodou spojilo právě se zmiňovaným Britským muzeem, Německým archeologickým institutem a Nigerijskou národní komisí pro muzea a památky (NCMM), aby společně v posledních letech prováděli archeologické výzkumy v oblasti, které zahrnují především nově objevenou keramiku starou okolo 800 let. Ta bude odprezentována jako součást první výstavy v květnu 2025.

Beninské bronzy tu nicméně zatím prezentovány nebudou. Jejich plánované uložení zkomplikovalo prohlášení krále Oba Beninu Ewuara II. – tradičního vládce a strážce kultury národa Edo. Stejně jako mnoho jeho předchůdců zahájil svou vládu požadavkem, aby byly jeho lidu navráceny duchovně a historicky významné beninské bronzy. Ewuare II. vyjádřil nedůvěru vůči neziskové organizaci Legacy Restoration Trust (LTR), která do roku 2022 vyjednávala navrácení artefaktů zpět do Nigérie a která spolupracuje se současným guvernérem státu Edo.

LTR vznikla právě za účelem sjednocení tří subjektů, které mohly mít legitimní nárok na umělecké předměty – Královský dvůr Benin pod vedením Oba, federální vládu Nigérie a současný nigerijský stát Edo. Jak ale uvedl The Art Newspaper v roce 2022, Oba Ewuare II. popřel účast královského dvora na jednání trustu a uvedl, že celou iniciativu LTR nepodporuje, ani žádné jiné soukromé iniciativy v Nigérii, které by si činily nárok na získání beninských bronzů. „Správným a jediným legitimním místem určení“ bronzů by podle něj bylo ‚Beninské královské muzeum‘, které by bylo umístěno v areálu jeho paláce. Trval na tom, že bronzy se musí vrátit tam, odkud byly odvezeny, a že je „správcem veškerého kulturního dědictví Beninského království“. Tyto komentáře překvapily dlouhodobé pozorovatele celé situace, kteří upozornili, že syn Oba korunní princ Ezelekhae Ewuare sedí ve správní radě LTR, a královský dvůr tak musel být o jednání trustu v minulosti informován.

Idealizované vyobrazení města Benin v 17. století od neznámého nizozemského umělce ve francouzském vydání knihy Olferta Dappera Popis Afriky (1686), zdroj: Wikimedia Commons. 

Plánované uložení beninských bronzů je tedy zkomplikováno nejenom mezinárodní politikou, ale také vnitrostátními vztahy mezi jednotlivými subjekty. Na beninské bronzy dohlíží navíc také již zmiňovaná Nigerijská národní komise pro muzea a památky (NCMM), která se postavila za tradičního vládce Oba, kterého vnímají „jako jediného a legitimního strážce kulturního dědictví“. Ředitel Tijani z NCMM byl přítomný při podepsání dohody s Německem o navrácení 1100 beninských bronzů do země. 

Na základě memoranda o navrácení 1100 beninských bronzů, které bylo sepsáno společně s Německem, byl sestaven i harmonogram postupného návratu. To rovněž stanovilo rámcovou dohodu pro společné projekty v oblasti archeologie, vzdělávání a muzejní infrastruktury, kde si našlo svou novou úlohu i muzeum MOWAA. V čele s Ihenachem si vytyčilo nový cíl a vedle původně zamýšleného uložení beninských bronzů se nyní soustředí na „propojení starověkého [umění] s moderním“ a vedle restaurátorských dílen a archeologických vykopávek se chystá představovat i současné nigerijské umění. Jak uvedl ředitel Ihenocha pro The Art Newspaper, MOWAA bude „k dispozici“ možnému vystavení beninských bronzů, zároveň „jsme se nechtěli zaplést do jakéhokoliv sporu o to, komu by se tyto předměty měly vrátit.“ Kompletní repatriace beninských bronzů je tak stále velmi nejistá. Mimo jiné se prostřednictvím této situace ukazuje, jak koloniální minulost a vnější zásahy zkomplikovaly a stále komplikují vztahy místní, což má v konečném důsledku za následek oddalování spravedlivého navracení kulturního a duchovního dědictví, které odsud bylo násilně ukradeno a odvezeno.