Válečný stroj globálního kapitalismu

V době, kdy převažujícím kontaktem se světem a též rychle rostoucím segmentem trhu jsou donáškové služby a online obchody s čímkoliv, byla v karlínské Garage Gallery otevřena výstava Jozefa Mrvy ml. Zalando War Machine, v níž se autor věnuje právě tématu intenzivní spotřeby a pohybu zboží.

 

Válečný stroj globálního kapitalismu

Francouzští filosofové Gilles Deleuze a Félix Guattari ve svých knihách využívali mimo jiné i pojmu „válečný stroj“ (machine de guerre), okolo něhož donekonečna kroužili, aniž by jej kdy definitivně vysvětlili. Vágnost z toho vyplývající ale není nějakým nedostatkem nebo snad touhou klamat čtenáře. Spíše vyplývá ze jejich specifického pojetí filosofie jako „tvorby pojmů“, jak ji oba autoři definovali v knize Co je filosofie? (Qu'est-ce que la philosophie?, 1991, česky 2001). Vágnost pojmu je dána nejen jeho abstraktností, ale zakládá i jeho otevřenost interpretaci a možnosti pojímat nové.

Deleuze a Guattari válečný stroj chápou jako bytostně „nomádský“, přičemž tuto „nomádskost“ odlišují od migrace, která je jen dočasným přerušením usedlého života a přesunem z jednoho statického bodu do jiného, stejně tak statického. Oproti tomu nomádství má přesně opačnou strukturu: jakýkoliv usedlý život v tom či onom bodě pro ně představuje pouze dočasné přerušení neustálého pohybu. Ruku v ruce s tím tvrdí, že tento nomádský válečný stroj předchází státu jakožto ustálené struktuře.

Logistický stroj

Od takové minimální definice válečného stroje se můžeme odrazit při interpretaci výstavy Jozefa Mrvy ml. s názvem Zalando War Machine, která aktuálně probíhá v pražské Garage Gallery. Mrva v ní chápe známou korporaci Zalando právě jako svébytný „válečný stroj“ a s pomocí formálních prostředků post post-internetového umění a komerční estetiky provádí akceleracionistické rozvinutí tohoto pojmu. Kontextem takového počínání se mu stává pandemická situace, během níž se lidé uprostřed lockdownů stali usedlými, statickými body, zatímco zboží v některých sektorech obíhá ještě intenzivněji než před uzavřením národních hranic i celých ekonomik

Metaforu Zalando War Machine tak můžeme chápat jako zpodobení logistického válečného stroje, který je vůči (národnímu) státu vnější a nachází se oproti jeho statické nátuře v neustálém pohybu. Zalando War Machine se tím stává portrétem jakési pozdně-kapitalistické „nomadologie zboží“.

Přítomná díla odráží Mrvův zájem o estetiku topologie a logistiky a využívání topologických uzlů. Specifickou charakteristikou těchto matematických uzlů je nejen jejich komplexnost, ale i to, že je na rozdíl od jejich reálných protějšků nelze rozplést, protože se jedná o do sebe zapletené a uzavřené celky. Takový topologický uzel se na výstavě stává obecnou metaforou nejen logistiky, jakožto jedné z materializovaných forem jinak neviditelných kapitálových toků, ale metaforou pozdního kapitalismu vůbec. Ten se kromě vysoké míry komplexity vyznačuje i tím, že z něj zdá se není úniku.

Estetika krabicového kartonu

Co do materiálů na výstavě Mrva využívá kontrast mezi dokonalou hladkostí dibondu a „vulgárností krabicového“ kartonu, z nichž vytváří několik nástěnných objektů, společně se stylizovanými fotografiemi z prostředí velkoskladů nebo se zobrazením přepravních katastrof, tvořících společně s topologickými uzly koláže upozorňující na nesrozumitelnost takových katastrof, vyplývajících z vysoké komplexity této logistické mašinérie.

Kromě fotografií a objektů ale na výstavě najdeme i sérii maleb akrylem na dibondech, který jako materiál není zvolen náhodou. Dibond je kompozitní materiál se „sendvičovou“ strukturou, skládající se ze dvou hliníkových plechů, mezi nimiž se nachází jádro z polyetylenu. S dokonale hladkým povrchem dibondu se běžně setkáváme právě v obchodech, na reklamních sloupech a tabulích, kterým vyhovuje jeho odolnost vůči povětrnostním vlivům.

Povětrnostní vlivy uvnitř galerie pochopitelně autora nemusí trápit, ale přítomnost dibondu jako jednoho z materiálů typických pro komerční produkci není náhodná a plně zapadá do post post-internetového způsobu práce s materiálem, který je inspirován teoretickými východisky deleuzovské ontologie, akceleracionismu nebo spekulativního realismu. Ryze postinternetové umění (které je oblíbeným terčem nařčení z překonanosti) charakteristické pro ranější Mrvovu tvorbu je tady opuštěno ve prospěch „objektově orientované“ umělecké produkce, důrazu na materialitu díla a využití matematických modelů pro uchopení komplexnosti současného světa. Prozatím se ale nezdá, že by součástí umělecké reflexe těchto materiálů byl v podání Jozefa Mrvy ml. i jejich environmentální kontext. Na výstavě se sice potkáme s fotografiemi katastrof, k nimž došlo v rámci globální logistiky, ty jsou zde ale chápány především jako kritická selhání komplexního systému, jež jsou spektakulárně zajímavá sama o sobě nebo zkrátka jako manifestace obecnějších rozporů uvnitř nadnárodního logistického komplexu.

Možnosti nových materialismů

Otázka po životaschopnosti zmíněných teoretických východisek je samozřejmě nabíledni, zvláště ve světě podléhajícím efemérním trendům, kde poločas rozpadu jednotlivých tendencí činí zpravidla několik let. Nedopadlo tak jen post-internetové umění, ale podobný osud už stihl třeba zmíněné akceleracionistické myšlení, jehož bublina splaskla dříve, než se stihla skutečně nafouknout, a z někdejší zakládající čtveřice spekulativních realistů už zbyly jen vzájemně si odporující argumenty.

Široce pojatý obrat k materialitě ale může přežít, pouze pokud nebude cítit nutkavou potřebu sahat po teoretických berličkách odhalujících ve výsledku jeho vlastní vratkost, a nakonec i neporozumění tomu, co daný proud současné teorie vlastně říká nebo o co usiluje. Umění možná nepotřebuje mít ani v rámci tolik vzývané interdisciplinarity jen servilní funkci vůči teorii, tedy pouhým jejím estetickým vyjádřením. Může být naopak zcela svébytným prostorem průzkumu materiality a jejího osudu, ať už v rámci biosféry, nebo kapitalistické ekonomiky. Výstava Zalando War Machine na mě v tomto ohledu působila spíše rozporuplným dojmem. Práce s materiály tu má stále spíše post-internetovou podobu, která distance vůči logice kapitálu dosahuje estetizací materiálů, jež jsou bytostnou součástí jeho oběhu. Snaha vymanit se z tohoto omezení s pomocí výše zmíněných teoretických tendencí působí vlastně neúspěšně, nebo alespoň polovičatě, což ale může zkrátka znamenat, že se jedná ze strany autora o špatný krok správným směrem.


Jozef Mrva ml. / Zalando War Machine / kurátoři: KUKU kolektiv / Garage Gallery Karlin / Praha / 24. 3. – 17. 6. 2021

Foto: Světlana Malinová, Garage Gallery

Martin Vrba | Narozen 1987, vystudoval filozofii a teorii interaktivních médií na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a intermediální tvorbu v ateliéru Pavla Sterce na FaVU. V současnosti je doktorandem Německé a francouzské filosofie na FHS v Praze, kde se věnuje filosofické interpretaci klimatické krize s využitím matematické ontologie Alaina Badiou. Pracoval jako výtvarný redaktor v magazínech A2 a FlashArt a je občasným přispěvatelem do periodik A2larm, Artalk.cz nebo art+antiques. V současnosti je jedním z koordinátorů české větve mezinárodního hnutí Extinction Rebellion.