Wolfgang Tillmans - Nervózní zátiší a zvědavé pohledy

Dům umění v Českých Budějovicích představuje fotografa Wolfganga Tillmanse. Tillmans je hvězdou, kterou vynechá jen málokterá výpravná publikace mapující výtvarné umění posledních dvaceti let, a vzhledem k poměrně malému počtu výstav, jež autor ročně realizuje, se jedná o nejvýznamnější událost českobudějovické galerijní sezóny.

Pro mnohé posluchače autorovy dvouhodinové přednášky, konané před vernisáží výstavy v Českých Budějovicích, byla suma informací, kterou lze v kostce shrnout slovy "Wolfgang Tillmans hodně cestuje a fotografuje drahým přístrojem", zklamáním. S odstupem času si však uvědomuji, že se jednalo o jedinou možnou deklaraci či návod, jak má divák k autorovým pracím vhodně přistupovat. Způsob, jakým se Tillmans vyhýbá analýzám a úvahám o kontextech své tvorby, je tak pro mne důkazem fixace na fotoaparát jako na nejdůležitější sociálně komunikační nástroj.

Do mediálního povědomí pronikl Tillmans teprve počátkem 90. let. Svébytné momentky popisující tehdy v Británii rychle rostoucí fenomén techno party publikoval v časopise iD, kde v roce 1992 zveřejnil i svou ranou poloinscenovanou sérii Lutz und Alex. Ke snímkům z prostředí klubové scény nepřistupoval jako senzace chtivý reportér, ale jako aktér, který v euforické špičce fotí bez zábran a spekulací naprosto cokoli. Dnes můžeme vnímat tento non-style formát jako opotřebovaný a možná až anachronický, jenže Tillmansovi je vlastní. Vliv na generaci současných fotografů je nesporný, a proto se mi zpočátku nedařilo Tillmansovy práce vnímat jinak než skrze trend zřetelně přítomný i na české umělecké scéně.

Wolfgang Tillmans ovšem nabízí víc než jen status klasika. Soubory fotografií stále disponují neuchopitelnou těkavostí a dojem prchavosti je natolik vtíravý, že i ta nejrozjímavější fotografie zátiší vykreslená do nejmenšího detailu je bleskovým příběhem, jenž odezní dříve, než se divák pokusí složit si fragmenty banálních témat v nějakou delší časovou sekvenci. Z publikovaných textů lze vyčíst, že práce s fotoaparátem je pro Tillmanse způsobem orientace ve světě a jaksi neoddělitelnou součástí jeho existence. Když Wolfgang Tillmans v roce 2000 získal Turner Prize, téměř polovinu nemalého finančního obnosu, který byl součástí ocenění, utratil za nejmodernější přístroj pro tisk fotografií. Kombinace nadšení technologií, tedy jak dokonale ostré fotografie lze udělat v prostředí zšeřelého gay klubu, a neulpívajícího myšlení jako reliktu zkušeností s drogami, nedává divákovi nic, co by mohl dostihnout a přisvojit si, nicméně určitým klíčem tyto dva osobnostní aspekty být mohou.

Tillmansova expozice v Českých Budějovicích čítající zhruba čtyři desítky fotografií z posledních deseti let obsahuje i několik ikonických kusů, které se průběžně objevují na všech Tillmansových výstavách. Nesourodá mozaika formátů a témat, která se může, ale nemusí spojovat do nějaké komplexnější příběhovosti, je evidentně výsledkem pečlivé přípravy. Mnozí komentátoři aktuální výstavy se spokojili s výčtem témat v expozici nebo životním příběhem, který samozřejmě významně Tillmansovu tvorbu ovlivňuje. Ať už se jedná o aranžované snímky či experimenty s technologickými chybami při zpracovávání fotografií, spojuje je linie určitého neladu. To je pro mne silným momentem výstavy, jakkoli popisuji pouze osobní dojem. Spodní tón oscilující mezi outsiderstvím a sebevědomím umožňujícím vystavit i skutečně nezajímavé fotky musíme vnímat jinak než jako dnes preferovaný kánon. Jedná se o konstituční prvek provázející Tillmanse od prvních výstav.

Zaujetí obyčejností a obsahová otevřenost mohou působit hypnoticky jako v případě Watermelon still life (2011). Na druhé straně oddání se efektu velkoformátového tisku obří masařky ve vnitřnostech kraba či chlupatého zadku svou přímostí a jasností tahá za jiný konec nitě a svým kontextem výstavu „otužují“. Role, kterou hraje autorova homosexuální orientace, je při pohledu na některé fotografie s tématem přírody či „zátiší“ v náležitém kontextu více či méně zřetelná. Fotografie homosexuální vztahy přímo zobrazující nevyznívají jako jejich adorace, ale pubertálně přímá, až dětsky udivená pozorování. Magnetismus mezi jednotlivými mikropříběhy na fotografiích vytváří chytře řešená skladba českobudějovické výstavy, která se nesnaží diváka stavět do určených pozic, byť dává možným interpretacím směr, a podsouvat mu, že detailní záběr na šplouchající mořskou pěnu La Palma (2014) je něčím jiným než šplouchající pěnou...

____________________________________________________

Wolfgang Tillmans / Dům umění České Budějovice / České Budějovice / 24. 11. - 27. 12. 2015

____________________________________________________

Foto: archiv Domu umění