Brno na prahu památkové destrukce

Moravský Manchester, předměstí Vídně, unikátní mix německé, židovské a české kultury, město funkcionalismu a vídeňské secese. O tyto všechny přívlastky může Brno lehce přijít a postupně již přichází. V posledních měsících se totiž památková péče ve městě dostala do očekávané, ale přesto oddalované katarze vyvolané „vyřešením“ problému tzv. pozdních zápisů kulturních památek a zádrhelem v plánování větší ochrany města pomocí památkových zón. O diskuzi kolem vyhlášení brněnských městských památkových zón, bourání historicky cenných domů i propletených vztazích developerských společností a lokálních politiků píše v komentáři Matěj Kruntorád.

Původní stav právě demolovaného domu v ulici Hlinky 40, Brno. Foto NPÚ Brno

Brno na prahu památkové destrukce

Poslední týdny odhalily znepokojující skutečnosti vypovídající nejen o stavu památkového fondu města, ale i o společnosti a její politické reprezentaci jako takové. Shrňme si známá fakta: Brno nemělo do konce 80. let žádnou plošnou ochranu, až roku 1989 došlo k prohlášení centra města a malé části historických předměstí (ulice Pekařská, Obilní trh, areál starobrněnského kláštera) městskou památkovou rezervací (MPR) a od té doby požívá nejvyšší stupeň ochrany. Hodnoty dalších částí města však byly tehdejším zástupcům památkové péče dobře známy, proto nechali na konci roku 1987 prohlásit na 1 400 objektů kulturními památkami. Stalo se tak za platnosti starého památkového zákona, jenž umožňoval prohlášení památek okresními národními výbory. Od ledna následujícího roku již prohlašování probíhá dodnes platným způsobem skrze ministerstvo kultury. Fyzický akt zapsání nových památek, kam patřily především stavby 19. a 1. poloviny 20. století, bohužel proběhl až v době platnosti nového zákona. Tento hypotetický problém byl známý poměrně dlouhou dobu, různou mírou zpochybňovaný, ale nakonec na začátku tohoto roku Nejvyšším správním soudem vyřešený: Pozdě zapsané památky nikdy ochranu nepožívaly a nepožívají. Ztráta památkového fondu se týká celého státu, v případě Brna je však nejvíce markantní a potenciálně velice nebezpečná.

Pokud nebudeme celou věc ignorovat, řešení jsou v podstatě dvě: pozdě zapsané památky nechat znovu prohlásit, nebo území města, kde se jich nachází nejvíce, prohlásit městskou památkovou zónou (MPZ). První možnost není reálná, jelikož ministerstvo není schopno zapsat více než dvacet památek za rok. Ve skutečnosti za čtyři roky, kdy jsou pozdní zápisy na žádosti vlastníků ministerstvem rušeny, zvládl resort prohlásit dvě památky ze sedmdesáti znovu navržených Národním památkovým ústavem (NPÚ). Je tedy zřejmé, že tudy cesta nevede. Chránit předměstí Brna památkovou zónou se NPÚ snaží dlouhodobě, zejména z důvodu pozdních zápisů se však jednání v posledních dvou letech zintenzivnila. Výsledkem diskuze NPÚ s Kanceláří architekta města Brna (KAM), památkovým odborem magistrátu a dalších byl kompromisní návrh počítající s vyhlášením dvou městských památkových zón – Brno širší centrum a Královo Pole. Návrh v lednu putoval na ministerstvo kultury, které chtělo zahájit vyhlašovací řízení. Pak se ovšem situace začala radikálně měnit.

Návrh MPZ Brno širší centrum. Zdroj NPÚ Brno

K návrhu se totiž až nyní vyjádřily rady dotčených městských částí. Brno-sever chtělo rozsah zón zvýšit a zařadit rovněž oceňované sídliště Lesná, Žabovřesky s návrhem vyjádřili souhlas, ale Královo Pole a zejména nejvíce „zasažené“ Brno-střed zásadní nesouhlas. Role mediátora se ujal KAM jako příspěvková organizace města a uspořádal prozatím tři online přenášené kulaté stoly. Vyjma politiků, zástupců KAMu nebo ředitele brněnského NPÚ a šéfa památkového odboru magistrátu se jich v roli „odborné veřejnosti“ aktivně účastnili brněnští architekti. Až na jedinou výjimku (Ondřeje Chybíka, pozvaného ale jen na první diskuzi) se všichni architekti staví proti památkovým zónám a památkové ochraně obecně. Opomeňme zřejmý střet zájmů v Brně projektujících architektů a zaměřme se na jejich pojetí MPZ. Institut městských zón patrně z neznalosti zužují na urbanismus, byť hodnoty Brna leží často jinde, v živelném rozvoji průmyslového města 19. století a intervencích funkcionalismu později. Město se dle „odborné veřejnosti“ památkovou ochranou skanzenizuje, což brání jeho rozvoji. Profesor Petr Pelčák dokonce tvrdí, že město může existovat bez památek, ale památky bez města ne. V konečném důsledku tak z pozice akademické autority dochází k legitimizaci developerské destrukce Brna, potažmo dalších našich sídel. Vytrvalé označování architektů za odborníky na památkovou péči vyústilo v předpokládané: jejich návrhy kvitovala primátorka za ODS Markéta Vaňková a označila jejich názory za stěžejní. Ptal se někdo historiků architektury, odborníků na památkovou péči, sociologů města, občanů? Oponentní hlas ředitele NPÚ byl slabý, zastánci zón z první debaty nebyly dále zváni a zástupci ministerstva kultury ve třetí debatě vyvracet omyly ostatních ani nemohli stíhat. Že byl za odbornou veřejnost označen i Vojtěch Mencl, architekt za ODS ve funkci starosty Brna-středu, můžeme snad ponechat bez komentáře. Co je však výsledkem? KAM shodil ze stolu s obtížemi se rodící kompromisní návrh NPÚ a vytvořil nový.

Návrh památkových zón z pera Kanceláře architekta města. Zdroj: KAM

Návrh KAMu počítá s vyhlášením celkem jedenácti MPZ zahrnujících ani ne polovinu území z návrhu NPÚ. Zjevně od stolu narýsované hranice jednotlivých zón nerespektují ani uliční bloky, ani urbanistické celky. Nezahrnují ohrožené části Starého Brna, vilovou českou úřednickou čtvrť v Žabovřeskách s Jurkovičovou vilou ani většinu Černých Polí, tedy celky ležící na území městských částí se zónami souhlasícími. KAM to vysvětluje tak, že nakreslily zóny tam, kde je největší koncentrace pozdních zápisů. Je však třeba si uvědomit, že MPZ neměla suplovat pozdně zapsanou ochranu jednotlivých domů, ale měla pomoci uchovat oceňovaný charakter města jako takový, včetně částí bez prohlášených památek.

Podívejme se na to, jaké jsou důsledky neexistence zón i důsledky pozdních zápisů a kdo z tohoto stavu profituje. Jen loni přišlo Brno o nejméně tři historické budovy stojící na území plánované MPZ. Zbourán byl pozdně barokní dům s mansardovou střechou na ulici Hlinky, novorenesanční bytový dům palácového typu na Hybešově nebo podobný na Lidické. Všechno stavby v dobrém stavu, které nahradí průměrná architektura. Delší dobu byl za desítky milionů k prodeji novorenesanční vilový dům na Hlinkách, výtvarně neobyčejně působivá stavba podílející se na kvalitách, pro něž i tato část Brna měla být památkovou zónou. Objekt koupil developer a prakticky obratem požádal o demolici. Zcela očekávanou reakcí NPÚ bylo podání návrhu na prohlášení, se kterým souznělo ministerstvo kultury, jež zahájilo správní řízení o prohlášení (v praxi to znamená, že dokud nepadne rozhodnutí, musí se majitel o budovu starat jako o prohlášenou památku). Společnost Horizon Consulting II rozhodnutí ministerstva ignorovala a nelegálně začala s postupnou demolicí stavby. Dělníci sundali vyřezávané desky členící verandu a osekali architektonické články z interiéru i části fasády. Přes úřady nařízené zastavení prací přes víkend snižování památkových hodnot budovy pokračovalo. Fasáda v havarijním stavu údajně ohrožovala bezpečnost kolemjdoucích, mával neexistujícím vyjádřením statika právník developera. Každý, kdo ulici a dům zná, ale ví, že stav objektu byl výborný a dělníci se při odstraňování výzdoby z mimořádně trvanlivého románského cementu museli pořádně zapotit. Zákulisní informace praví, že společnost se nebojí použít polomafiánské praktiky a zastrašování a má dopředu promyšlený plán, jak postupovat, aby maximálně zaplatila směšnou pokutu půl milionu a dosáhla svého. Jsme svědky arogance moci a peněz dokládající nerovnost lidí před zákony a před pravidly, svědky úpadku, jenž má předobraz v rozkladu hodnot údajných elit naší země.

Dům na rohu ulic Kopečné a Leitnerovy v brněnské městské památkové rezervaci se právě demoluje. Foto: Matěj Kruntorád

Jak se však ukázalo na začátku března, kauza Hlinky nebude jedinou, která zahýbe mediálním prostorem Brna. Na NPÚ totiž přišla žádost o demolici historizujícího bytového domu na ulici Veveří na území MPR. Jedná se o typický příklad pozdně zapsané památky. Majitelem objektu je společnost Slide a. s., jejímž předsedou představenstva je poslanec ODS a šedá eminence brněnské politiky Pavel Blažek a jediným členem představenstva Robert Kerndl, náměstek brněnské primátorka za ODS. Jak se ukázalo, žádost o demolici nepodali přímo vlastníci, ale nechvalně známý Hippoinvest, jehož jednatelka Veronika Kachlíková, rovněž členka ODS, stojí za plány na stavbu výškové budovy na ulici Lidické, proti níž se zvedla masivní vlna odporu. Společnost Slide v minulosti právně zastupovala primátorka Vaňková. Politici ODS vysvětlují neuvěřitelnými argumenty, proč o demolici požádali – údajně neví, jak jinak zjistit hodnoty domu a způsob, jak postupovat u jeho případné opravy. Tato nehorázná lež je o to úsměvnější, že právě Blažek s Kerndlem loni na jaře požádali o určení právního stavu domu a dobře tak věděli, že nevlastní památku a že součástí žádosti o demolici musí být projektová dokumentace bouracích prací.

Veveří 11. Foto: NPÚ Brno

Mezitím se začínají bourat první památky z pozdních zápisů (tradicionalistická vila na ulici Tichého) nebo funkcionalistická vila v plošně nechráněných Žabovřeskách. Ani MPR není zárukou, že kvalitní architektura odolá developerům, jelikož právě začala demolici rohového domu na ulici Leitnerově a Kopečné. Události posledních dvou týdnů jasně ukázaly, že jediné, co vytrhne úřady z letargie, je tlak občanské společnosti a politiků. Všem popsaným kauzám se dostalo nebývalé mediální pozornosti vyvolané nejen sociálními sítěmi, ale i konkrétním jednáním lidí, kterým není osud Brna lhostejný. Zdá se, že současné vedení města mezi ně ale nepatří.