Co není vidět, je slyšet

Pražská galerie NoD představuje skupinový projekt na pomezí vědeckého, zvukového a environmentálního experimentu. Výstava nazvaná Zesílení doslova amplifikuje ekologickou realitu skrze vizualizaci a sonifikaci přírodních planetárních procesů, jejichž zdrojem je laguna v italských Benátkách, a přináší diváctvu multisenzorický prožitek. Projekt navazuje na rezidenci umělce Dana Vlčka, která se v Benátkách uskutečnila v roce 2023, a dále je rozvíjen v interdisciplinární spolupráci s umělectvem Antonínem Gazdou, Jiřím Suchánkem a Pavlou Beranovou, Lukášem Likavčanem a uměleckým duem Selmeci Kocka Jusko ve spolupráci s italským biologem a environmentalistou Giovannim Cecconim a českou zooložkou a mezinárodně etablovanou výzkumnicí Johanou Rotterovou.

Z původního záměru nahrávat zvuky mokřadů a jedinečných ekosystémů benátské laguny a pořizovat skici či fotografie jako inspiraci pro další tvorbu se nakonec pro Vlčka stal několikaletý procesuální projekt. Jeho průvodcem po mokřadech byl právě Giovanni Cecconi, který se zabývá adaptací pobřežních měst na klimatické a sociální změny. V rámci projektu MOSE například navrhoval bariéry chránící Benátky proti bouřkovým vlnám, v úzkém napojení na vodní ekosystémy a mezidruhové infrastruktury. Z jejich převážně nočních výletů za poznáváním rostlin a (mikro)organismů obývajících různá zákoutí benátské laguny mimo běžné turistické trasy vznikl hodinový autorský dokument nazvaný Stuck in the Mud (Zaseknutý v bahně), v němž se prolínají DIY záběry průzkumů s laboratorně zvětšenými pohyby mikroskopického života v těchto oblastech. Další spolupracovnice projektu, Johana Rotterová, v prostředí benátské laguny objevila se svým týmem dosud nepopsané třídy jednobuněčných vodních mikroorganismů, tzv. nálevníků. Ti se ve filmu pohybují abstrahovanou krajinou pod mikroskopem.

Právě téma mikroorganismů a otázka, jak mikrobiální procesy ovlivňují celoplanetární systémy, se stala jedním z hlavních východisek projektu, spolu se zkoumáním způsobů, jakými se nám tato ekologická realita vlastně odhaluje a jak ji můžeme nazírat, interpretovat, přiřknout jí vlastní hlas či práva. Dan Vlček ve spolupráci s multimediálním umělcem a elektroinženýrem Antonínem Gazdou a zmíněnými vědci Cecconim a Rotterovou vytvořil za tímto účelem environmentálně-sonicko-kinetickou sochu nazvanou Doom doom doom, microbial zoom, která se stala pomyslným jádrem i vyústěním výstavy. Ve skleněných kulovitých nádobách připomínajících velké estetizované zkumavky se nacházejí sedimentární vzorky vodního života benátské laguny. Systém hadiček dodává okysličení, pumpy simulují příliv a odliv a UVA světla nahrazují sluneční záření tak, aby procesy odehrávající se mezi mořskými řasami, mikrokorýši nebo kořenovými strukturami a rostlinami typickými pro slané mokřady zůstaly pokud možno zachovány i v tomto umělecko-laboratorním prostředí. Senzory, které jsou součástí celé kompozice, měří teplotu, pH, okysličení nebo mineralizaci vody. Nasbíraná data jsou potom v reálném čase převáděna do zvuku. Jednotlivé datové impulzy vedou k centru sochy, kde se nachází kruhový hudební nástroj se skleněnými trubkami připomínajícími tuby meditačních zvonů. Dění v biomateriálu je převáděno do úderů paliček, vytvářejících jakousi „mikrobiální operu“.

Jedním z témat, s nímž si socha i výstava jako celek pohrává, je viditelné (slyšitelné) a neviditelné. Odkazuje k procesům, které probíhají na běžnému oku skryté úrovni, a přitom ovlivňují veškerý život na této planetě i jeho směřování a vzbuzují kritické otázky spojené s důsledky lidské činnosti pro rozmanité ekosystémy. Co není vidět, je tady alespoň slyšet. Kousíčky benátské laguny přenesené ze svého původního prostředí do galerie v centru Prahy vytvářejí polyfonní zvuky, vzhledem k provedení celého nástroje spíše konejšivé než znepokojující. Pokud bychom se na téma podívali z nelidské perspektivy, ani znepokojující být nemusí: Mikrobiální život velmi pravděpodobně bude svou píseň zpívat dál, i ve chvíli, kdy na Zemi řada druhů, včetně toho lidského, třeba již nebude.

Dalším dílem na výstavě ve spolupráci Dana Vlčka, Antonína Gazdy a tentokrát ještě Zuzany Smrkovské je instalace pracující s biofeedbackovým záznamem mořské řasy, která je považována za jakýsi globální indikátor klimatických změn. Trojice v domácím prostředí experimentovala s touto zvláštní formou živých bytostí, kterou nechávala postupně vysychat na radiátoru. Biologické reakce rostliny na extrémní stres jsou opět zaznamenány zvukově. Naměřená data byla převedena do grafické partitury tvořící černobílý pás zavěšený v prostoru. Šestikanálová zvuková instalace pak diváctvu sonicky zpřítomňuje proces degradace živého organismu. Na rozdíl od předchozí sochy je tady vizuální zpracování redukováno na minimalistickou instalaci v černobílé, obdařenou zvukovým elementem. Bez doprovodného textu připomíná čistě vizuálně-zvukové experimenty předchozí Vlčkovy tvorby i práce autorstva, o které se v minulosti zajímal kurátorsky, například na výstavě 16 – 20 000 Hz v pražské MeetFactory (2013). Environmentální prvek není ze samotného díla čitelný.

Určitým lokálním protipólem experimentů s relativně vzdálenými ekosystémy a organismy je práce Wormstorm Jiřího Suchánka a Pavly Beranové. Interaktivní zvuková instalace tentokrát sleduje pohyby kolonie žížal půdním substrátem. Nahrávky jemných zvuků podzemního světa, neviditelné, a přesto pro život na zemi zásadní práce těchto tvorů, může návštěvnictvo výstavy spustit dotykem měděného pásku. Skleněné akvárium odkrývající abstraktní kresbu jednotlivých vrstev půdy je vystaveno oproti masivní černé ploše s reproduktorem, připomínající velkoformátový minimalistický závěsný obraz. Laboratoř (ne)viditelného a slyšitelného tematicky dotváří dílo představené úplně na začátku výstavního prostoru. Triptych Petriho misek umístěných ve stojanech navržených uměleckou dvojicí Selmeci Kocka Jusko představuje úryvky textů vybraných filozofem Lukášem Likavčanem. Miniaturní texty jsou vyryty do dna misek a přečíst si je by mělo být možné jen skrze lupu. Ani touto cestou se mi na výstavě ale nepodařilo jejich znění rozšifrovat.

Možná je právě tato složitost čtení a otázka, jak naložit se získanými daty, pro výstavu poměrně symptomatická. Autorstvo se zde pokouší vizuálně či zvukově uchopit skryté planetární procesy, o nichž zároveň díky vědě, médiím nebo ekologickým hnutím víme, že existují. Výsledky svých postupů představuje v prostředí připomínajícím vysoce estetizovanou laboratoř, nabízí diváctvu možnost zaposlouchat se do jejich rytmů a interpretovat si je po svém: Jsou to nářky, nebo nezaujaté zvuky potenciálně destruktivních procesů? Je ale touto cestou z pozice autorstva i diváctva možné něco dalšího než přihlížení či naslouchání? A kam nás samotné vidění a slyšení vedou? Výstava vybízí ke zvýšené citlivosti, amplifikované precizní uměleckou tvorbou. V privilegovaném prostředí galerie nejspíš mluví převážně k lidem poučeným o klimatických změnách, i když sem díky turistické poloze Galerie NoD a přilehlému baru možná zavítá diváctvo s širším názorovým spektrem. Přibližování a oddalování reality s vědecko-uměleckým odstupem, jaký je prezentován na výstavě, nabízí moment zastavení, analýzy, nových způsobů vnímání. Zůstává otázka, jak by takový moment mohl být navázán na akci, potenciální změnu.

Daniel Vlček & Antonín Gazda, Jiří Suchánek & Pavla Beranová, Lukáš Likavčan & Selmeci Kocka Jusko / Zesílení / kurátor: Pavel Kubesa / NoD Galerie / Praha / 28. 1. – 27. 2. 2026

Foto: Michal Ureš