Irácké památky mizí ve stínu developmentu

Někdejšímu kulturnímu a obchodnímu centru křesťanského měšťanstva příchozího ze sousedního království Al-Hira nyní hrozí trvalý zánik navzdory odporu místních památkářů a dřívější zamítnuté stavební žádosti. Developeři, kteří v roce 2017 nedostali povolení postavit rezidenční komplex na Tell al-Sayyagh kvůli jeho kulturnímu významu jakožto archeologickému nalezišti, mají nyní povolení zahájit výstavbu v plném rozsahu, byť na trochu menším území, informoval server The Art Newspaper.

Rozhodnutí vzbudilo výrazný nesouhlas veřejnosti, zejména na sociálních sítích. Mnoho iráckých archeologů a archeoložek se ale k situaci nevyjádřilo, pravděpodobně z obavy před následky. Ti, kteří vystoupili veřejně byli totiž již v minulosti umlčeni. „Ničí dědictví této země a dělají to legálně,“ sdělil The Art Newspaper jeden z archeologů, pod podmínkou anonymity. Působení developerů na iráckých historických nalezištích umožňuje hlavně takzvaný „investiční zákon“ – legislativa, která vešla v platnost v roce 2006 (pozměně do finální podoby 2015) jako jeden z nástrojů podpory ekonomického růstu. Dělí archeologicky a historicky významná místa do tří kategorií: uchráněny výstavbě jsou pouze památky z první kategorie a ty, kde „archeologický průzkum právě probíhá“. Zákon tak umožňuje reklasifikaci archeologických nalezišť pro stavební účely, jakmile je výzkum na místě ukončen, rozhodne se o posunu do jedné ze dvou krajních kategorií.

Obětí užití této strategie je několik, například zánik centra předislámského hlavního města Al-Hira, jež se nyní nachází pod letištěm Nadžaf. Také antické části Staré Basry zmizely z povrchu země a rozsáhlé bagdádské čtvrti s babylonskými, sasanidskými a seldžuckými památkami byly odstraněny ve prospěch územního vývoje. Mnoho archeologických prací bylo nuceno proběhnout ve zrychleném čase a stále běží zmíněné deklasování nalezišť za kulturně málo významná místa.

Nedávno byl pak kvůli silniční výstavbě zbouraný tři staletí starý minaret v při sunnitské mešitě v Basře. A jak popsal The Art Newspaper, stála kritika demolice, která porušila rozhodnutí o bezpečném přesunutí historického minaretu do jiné mešity, někdejšího ředitele organizace pečující o sunnitské náboženské stavby v Basře, Mohammeda Munlu, jeho pracovní pozici. Zatímco některé hlasy uvnitř SBAH se nadále veřejně zastávají ochrany kulturních památek, organizace je vzhledem ke své současné praxi reklasifikace kulturních památek na místa pro development, jako v případě Tell al-Sayyagh, terčem kritiky.

Velká mešita v Kúfa, 1915. Foto: WikimediaCommons.

Vliv klimatické krize

Více než třetina území historických míst v Ninive – kdysi hlavního města Asyrské říše a jednoho z historicky nejbohatších míst v Iráku, dnes části Mosulu – je nyní zastavěna obytnými budovami. Situaci vystihují slova již zesnulé irácké archeoložky Lamii al-Gailani: „Archeologie není nikdy prioritou pro žádnou vládu,” vysvětlila v roce 2019 v rozhovoru pro týdeník The Arab Weekly, „vždycky tomu tak bylo a se současnými finančními problémy Iráku je archeologie poslední, do čeho by chtěla vláda investovat.

Zároveň běží snaha o ochranu iráckých památek i ze strany lokálních a mezinárodních iniciativ. Příkladem může být obnova Velké mešity al-Núrí v Ninive, kterou po útoku ISIS v roce 2014 zajistila organizace UNESCO. Během okupace mešity teroristickou organizací tehdy skupina odpůrců kolem muslimského svatostánku vytvořila živou zábranu. Toto silné gesto občanského vzdoru tak stojí v kontrastu ke stávajícímu vývoji.

Postupný zánik archeologických nalezišť urychlují, mimo developerů, také klimatické změny. Zvýšené množství soli v ovzduší v důsledku oteplení přispívá k degradaci cihel, ze kterých se původně stavěly starověké konstrukce, mimo to jsou častější velké písečné bouře, které také přispívají k erozi obnažených povrchů. Augusta McMahon, profesorka specializující se na mezopotámskou archeologii na Univerzitě v Cambridge v rozhovoru pro britský deník The Guardian v roce 2022 upozorňovala, že podmínky, kterým čelí místa jako pozůstatky antického Babylonu, by mohly trvale poškodit či dokonce zničit důkazy o rané urbanizaci, imperiální správě a místní politické historii. „Mezery v našich vědomostech budou významné,” sdělila tehdy deníku.

Foto: Velká mešita v Kúfa, Wikimedia Commons.