Knihovnička: Obrana věcí. Flusserova filosofie designu (a její očekávaný překlad do češtiny)

Dalším příspěvkem do Knihovničky je text Martiny Pachmanové věnovaný knize Viléma Flussera Vom Stand der Dinge. Eine kleine Philosophie des Design, v anglickém překladu The Shape of Things. A Philosophy of Design. V německém originále je kniha dostupná online, např. ZDE, anglická verze je pak k dostání např. v knihovně VŠUP, v Národní knihovně (jako e-kniha) nebo v knihovně Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity.

Martina Pachmanová: Obrana věcí. Flusserova filosofie designu (a její očekávaný překlad do češtiny)

Vilém Flusser (1920–1991) je českému čtenáři známý především jako významný filosof technického obrazu a fotografie. Legendární přednáška pražského rodáka nazvaná Fotografie a dějiny, již uspořádal 8. 6. 1991 pražský Goethe institut, zapůsobila v tehdy stále ještě malém okruhu intelektuálů zajímajících se o fotografii jako bouře. Českou teorii fotografie 90. let minulého století následně zásadně ovlivnila Flusserova kniha Za filosofii fotografie, kterou – bohužel již posmrtně – vydalo nakladatelství Hynek v roce 1994 (německý originál vyšel o jedenáct let dříve). Klíčovou roli Flussera pro myšlení o technickém obraze jako magickém médiu, jež člověku komplikuje přímý vztah ke skutečnosti a umně transformuje svět v globální obrazový scénář, potvrdilo před téměř dvaceti lety i vydání tematického čísla časopisu Výtvarné umění nazvaného Moc obrazu; jeho někdejší šéfredaktorka Milena Slavická a spolueditor Jiří Fiala jej věnovali právě Vilému Flusserovi. Klíčovou kapitolou tohoto sborníku (v posledních letech jeho existence to byl spíše periodický sborník než časopis) byla esej Moc obrazu (1990), v níž se Flusser věnoval vztahu moci, fotografie a historie, a to na pozadí klíčové události pádu komunismu v bývalé Východní Evropě: popravy rumunského prezidenta Nicolae Ceauşesca a jeho ženy Eleny v prosinci 1989, jejíž záznam tehdy vysílala masová média. Všímal si v něm rostoucího vlivu masově přenášeného pohyblivého obrazu (tele-vize) na vytváření historie. Se znepokojením uvažoval o tom, že na prahu další technologické revoluce, jež rodí nové virtuální prostory, věci ve světě za svou existenci vděčí nikoli dějinám, nýbrž technickým obrazům. „Otcem všech věcí je válka,“ napsal, „mění dějiny na mrtvoly a věci, jimž je otcem, jsou mrtvoly dění. Fotografie je matkou všech věcí: proměňuje dějiny na sny a věci, jimž je matkou, jsou formy, ideje dění.“ I další Flusserovy texty, které byly do češtiny přeloženy a které měly vazbu k vizuální kultuře, se většinou věnovaly magickým obrazům a imagologii spíše než hmatatelným věcem.

Flusser se nicméně zvláště v poslední fázi své práce zaměřoval právě na to, co média dle jeho soudu pohřbívají a umrtvují, tedy na věci. Uvědomoval si totiž, že v materialistickém a konzumem posedlém světě sice věci často plní úlohu objektů (spotřební) touhy a že je mnoho důvodů tento modus vivendi odmítat, ale že zároveň umožňují člověku zachovávat si živý a nezprostředkovaný vztah ke světu: že v nás podněcují touhu po empirickém poznání skutečnosti a že vedle zraku aktivizují i naše další smysly. Jeho úvahy o předmětném světě byly v němčině vydány dva roky po jeho odchodu v knize Vom Stand der Dinge. Eine kleine Philosophie des Design; londýnské nakladatelství Reaction Books tuto knihu v roce 1996 vydalo v anglickém překladu pod názvem The Shape of Things. A Philosophy of Design. I v této knize najdeme jasnou vazbu k Flusserovu myšlení o technických obrazech; v jednom z esejí poukazuje na radikální proměnu, jíž prochází současná společnost tváří v tvář záplavě informací (čili ne-věcí): „…nový člověk, který se všude kolem nás a v nás začíná rodit, … nemá ruce. Věci již neovládá, a tak v jeho případě nelze již ani mluvit o činnostech. Ani o praxi, a proto ani o práci. Jediné, co mu z rukou zůstalo, jsou špičky prstů, které používá ke klepání na klávesách tak, jako by si hrál se symboly. Nový člověk již není mužem činu, ale hráčem: je homo ludens a nikoli homo faber. Život již není drama, ale představení. Není již záležitostí akce, ale zážitků. Nový člověk netouží něco dělat nebo mít, ale prožívat. Touží po prožitku, po vědění a především po zábavě. Jelikož se již nezabývá věcmi, nemá žádné problémy. Namísto nich má programy.“

Flusserova filosofie designu je nicméně pozoruhodná především proto, že od in-formací technického (virtuálního) univerza obrazů čtenáře vede zpět k věcem (ať již ve smyslu hmotných předmětů nebo s odkazem k posledním „věcem“ člověka). Design navíc Flusser nechápal tak, jak je většinou prezentován na stránkách lifestylových magazínů, na čím dál mainstreamovějších a zkomercionalizovaných přehlídkách designu, ba ani na stránkách akademických publikací o dějinách designu. (Možná, že literaturu věnovanou designu ani neznal…) Jakkoli by to název jeho knihy v anglickém překladu – tedy „tvar věcí“ – mohl sugerovat, design pro něj nebyl médiem tvarování, ani disciplínou určovanou géniem tvůrčích gigantů: spíše než estetika, módní proměny, velikáni dějin designu a procesy navrhování a výroby účelových a funkčních předmětů jej zajímala podstata designu, tedy důvody, jež člověka od prvopočátku vedly k vymýšlení a realizaci věcí, jež mu měly sloužit (což se v mnoha případech ukázalo jako protimluv). Flusserova filosofie designu je totiž výsostně empirická a při čtení jednotlivých kapitol je evidentní, že motorem úvah bylo zakoušení, ba existenciální prožitek věcí – vztah mezi tělem, psýchou a věcí. Jako filosof jazyka přitom Flusser v úvodní kapitole knihy vycházel z etymologické analýzy samotného pojmu design, skrze niž se tento obor výtvarné či vizuální kultury manifestuje jako významotvorná disciplína, jež ovlivňuje pohled člověka na svět stejně jako jeho chování v tomto světě a jež má tedy také důležitou funkci etickou (ve vztahu ke společnosti i k přírodě).

Flusserovy úvahy o designu jsou důležitým příspěvkem k teorii designu, jíž se bohužel v tuzemském prostředí daří – na rozdíl od teorie fotografie – rozvíjet jen pomalu. Před deseti lety jsem jeho esej Ne-věc překládala pro antologii k teorii a dějinám designu, kterou pod titulem Design: Aktualita, nebo věčnost? vydala VŠUP v Praze (a která byla k mé velké radosti rychle rozebraná). Ve svém edičním plánu má kompletní český překlad výboru Flusserových esejů o designu již několik let nakladatelství fra. Doufejme, že se jeho vydání dočkáme – že, řečeno s Flusserem, budeme mít namísto nehmotné informace o zatím neexistující knize (ne-věci), která nenásilně rozvrací zavedené kategorie našeho myšlení o předmětném světě, brzy v ruce tuto útlou, avšak pozoruhodnou sbírku esejí (hmatatelnou věc).

______________________________________________________

Ilustrace: Dana Balážová a Šimon Kadlčák

Vilém Flusser: Vom Stand der Dinge. Eine kleine Philosophie des Design, Göttingen: Steidl, 1993.