Náboženské chrámy jako politický nástroj

V Turecku byl v minulém týdnu znovu vysvěcen na mešitu bývalý byzantský Chrám svatého Spasitele v Chóře, známý pro bohatou mozaikovou a freskovou výzdobu ze 14. století, který je součástí historické oblasti Istanbulu zapsané na seznam světových dědictví UNESCO. Kostel v Chóře je jednou z nejrozsáhlejších ukázek křesťanského umění ve městě vytvořeného ve 14. století. Po dobytí Istanbulu Osmany v roce 1453 byl kostel proměněn na mešitu a v roce 1945 se stal muzeem podle dekretu prezidenta Mustafy Kemala Atatürka, který se snažil vytvořit sekularizované Turecko. Soud na popud prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana v roce 2019 tento dekret zrušil jako neoprávněný a z kostela vytvořil opět mešitu nazývanou Kariye. Od následujícího roku v místě probíhaly rozsáhlé restaurátorské práce a místo se veřejnosti opět otevřelo minulý týden.

Oproti jiným nedávným proměnám bývalých pravoslavných kostelů na mešity nebyla zakryta nebo zcela zatemněna velká část křesťanských výjevů, pro něž je kostel nejvíce oceňován. Mozaiky a fresky ve vstupních halách a bočních kaplích jsou stále přístupné, zakryty však byly tři obrazy Panny Marie a Krista uvnitř hlavní lodi, která nyní slouží jako modlitebna mužů. V lodi byla rovněž přidána nová kazatelna, koberce, konzoly a svítidla. Kostel v Chóře tak sdílí stejný osud jako proměna rozsáhlého chrámu Hagia Sofia v Istanbulu, jenž se po nařízení soudu v roce 2020 stal po 85 letech opět mešitou. Prezident Erdoğan se podle zahraničních komentátorů snaží těmito kroky získat větší politickou podporu od tureckých islamistů a nacionalistů a nebere v potaz samotné ohrožení památek.

Tento akt odsoudili zahraniční organizace i řada politiků a představitelů církve. Světová organizace na ochranu památek UNESCO již dříve uvedla, že změna statusu obou chrámů by mohla ovlivnit jejich další postavení na seznamu světového dědictví. Mluvčí amerického ministerstva zahraničí pak pro The Art Newpaper zmínil: „Vyzýváme tureckou vládu, aby zachovala a zajistila přístup k místům a budovám, které byly domovem různých náboženských komunit, způsobem, který respektuje jejich různorodou historii.“

Chrám Ram Mandir v Ayodhya, Indie při slavnostním otevření. Zdroj: Wikimedia Commons.

Problematická může do budoucna být i samotná ochrana památky bez regulovaného vstupu. „Jde o památky, které vyžadují neustálý odborný dohled a údržbu. Když jejich statut zanikne, již nemají potřebné konzervační struktury. Zvýšený a nemonitorovaný přístup návštěvníků dále urychluje proces jejich rozkladu,“ uvedl Tugba Tanyeri-Erdemir, historik architektury a odborník na náboženské dědictví.

Zdánlivě opačný příběh nabízí Indie. Kontroverze totiž vyvolávala výstavba nového chrámu Ram Mandir v Ayodhya v severní Indii, jenž se veřejnosti otevřel v lednu tohoto roku. Chrám byl vystavěn na místě bývalé mešity Babri, zbořené davem hinduistických extremistů v roce 1992. Ti byli přidružení k ultrapravicové polovojenské organizaci Rashtriya Swayamsavak Sangh a jejímu politickému křídlu Indické lidové strany, která v zemi vládne s premiérem Módím. Nacionalistická hinduistická strana se dostala k moci v roce 2014 a od té doby dochází k postupnému ničení islámských mešit a památek. V regionu Ayodhya, kde probíhá rozsáhlá výstavba nového chrámu jako součást většího komplexu, jenž si vynutil zničení i jiných menších modliteben, vedla podle The Art newspaper k vystěhování řady původních obyvatel z jejich domovů. Události v Ayodhya zároveň podnítily hinduistické extremisty i v jiných oblastech země k ničení dalších islámských památek. Ukazuje se tak, že nezáleží na náboženské orientaci, problémem bývá její zneužití k politickým účelům aktuálně vládnoucími extremistickými stranami.