V cenách Miese van der Rohe letos uspěly i česká a slovenská galerie

Cena Miese van der Rohe je udílena jednou za dva roky za vynikající architektonické dílo postavené v některém z členských států Evropské unie. Oceňuje nejen formálně a prostorově kvalitní stavby, ale v posledních letech vyzdvihuje i hledisko spojené s tématem udržitelného rozvoje, sociální a komunitní tematiky. V roce 2022 poprvé v historii ocenění získala univerzitní budova Town House Kingston University v Londýně od studia Grafton Architects, tvořeného dvojicí irských architektek Yvonne Farrell a Shelley McNamara. Dostavba univerzitního komplexu se zároveň stala poslední oceněnou stavbou na Britských ostrovech, které se kvůli Brexitu soutěže již neúčastní.

V lednu uveřejněnému užšímu výběru 40 staveb nominovaných pro letošní rok dominují především projekty se sociálním a společenským zaměřením (vzdělávací budovy, sociální a komunitní projekty bydlení, knihovny nebo galerie), z nichž lze výběrem zmínit alespoň studijní pavilon Technické univerzity v Braunschweigu v Německu nebo Reggio College ve španělském Madridu. Vedle nových staveb je věnovaná pozornost i rekonstrukcím stávajících budov, jako je znovuobnovení kláštera Saint-Francois v Sainte-Lucie-de-Tallano ve Francii nebo rekonstrukce a přístavba Slovenské národní galérie od Architekti BKPŠ. Ta po mnoha letech obnovila složitý komplex historických i novodobých budov, spolu s ikonickým přemostěním od architekta Vladimíra Dedečka z roku 1977.

Slovenská národná galéria. Foto: Matej Hakár

SNG byla znovu otevřená veřejnosti v prosinci 2022. Rekonstrukce budovy podle návrhu Pavola Paňáka a Martina Kusého z ateliéru BKPŠ trvala od roku 2016. Přesto větší část SNG byla kvůli špatnému technickému stavu uzavřena dvacet jedna let. I to byl jeden z důvodů, proč se ředitelka Alexandra Kusá rozhodla stavbu zpřístupnit veřejnosti ještě před úplným dokončením vnitřního vybavení a stálých expozic. O to více nyní vynikají vnitřní prázdné prostory zvýrazňující tektoniku stavby, čisté linie i velkorysou práci se světlem, která je pro galerijní prostory zásadní. V rámci dostavby původně barokního areálu kasáren, přestaveb a přístaveb z 50. a 70. let 20. století vznikl nový vstupní vestibul a výstavní prostory byly doplněny o nový sál vhodný pro velké instalace a akce. Rovněž byly doplněny nové depozitáře.

Samotná obnova areálu SNG však byla mnohovrstevnatým problémem. Vedle havarijního stavu velké části komplexu spolu s výrazným přemostěním směrem k Dunaji od Vladimíra Dedečka před architekty stál důležitý úkol znovu funkčně galerii začlenit do městské infrastruktury a otevřít ji městu i veřejnosti. Snahou bylo uzavřený prostor koncipovat jako veřejně přístupný pomocí přízemních prostor, průchodů a velkého dvora otevřeného směrem k řece.

Před udílením hlavní ceny Miese van der Rohe porota vždy osobně navštíví pět až sedm vybraných projektů posledního kola, ze kterých nakonec vybere vítězný návrh. Mezi užší výběr těchto budov se letos v únoru dostala i konverze bývalých jatek na městskou galerii PLATO Ostrava od polského studia Robert Konieczny KWK PROMES.

Realizace byla výsledkem mezinárodní architektonické soutěže z roku 2017, která se snažila zachránit památkově chráněný konglomerát historických budov z přelomu 19. a 20. století a transformovat je pro potřeby galerie. Studio KWK Promes Roberta Konieczného z Katowic, které původně v soutěži skončilo třetí, zachovalo původní hmotu cihlové stavby, kterou doplnilo o nedochované části vytvořené ze světlého mikrobetonu. Základní myšlenka byla „zachování funkčnosti otvorů jako zkratek spojujících budovu s městem“, které architekti pojali jako do prostoru se otevírající části stěn spojující výstavní prostory přímo s okolím stavby. Důležitým bodem byla i revitalizace okolního prostoru galerie, který kontaminovanou půdu nahradil biodiverzním parkem.

Paralelně pak běží také petice, která požaduje odložení či zrušení záměru bourat budovu bývalého supermarketu Bauhaus, který donedávna PLATO Ostrava využívala. Ten má být nyní zbořen, ačkoliv není jasné, co by mělo stát na jeho místě.

Plato Ostrava - budova bývalých jatek. Foto: Matěj Doležel.

Výše zmíněné budovy jsou dobrými ukázkami citlivého přístupu k historii konkrétních míst a původnímu hmotového rozložení historických budov. Důležitá je i snaha vytvořit funkční veřejný prostor, který kultivuje okolní prostředí a znovu jej propojuje s městem a jeho obyvateli. V českém prostředí je konverze historických budov stále častěji využívanou cestou vzniku nových výstavních prostor. Z posledních let lze zmínit alespoň soukromou Kunshalle Praha (dokončení 2022) vzniklou konverzí bývalé Zengerovy transformační stanice na pražském Klárově nebo konverzi Automatických mlýnů v Pardubicích od Josefa Gočára pro potřeby krajské Gočárovi galerie i městské galerie aktuálního umění Gampa otevřených v minulém roce. Ne vždy ale byly podobné konverze citlivé a povedené. Rovněž s rekonstrukcemi výstavně neadekvátních a nevyhovujících historických budov pro výstavní účely se setkáváme často a řadu významných uměleckých institucí v brzké budoucnosti čeká. Asi nejočekávanější bude složitá rekonstrukce Veletržního paláce Národní galerie v Praze, který už se blíží havarijnímu stavu.

V současné situaci, kdy se teprve Alšově jihočeské galerii podařilo vypsat první otevřenou soutěž na novou galerijní budovu po více jak sedmdesáti letech, je rekonstrukce a konverze stále hlavní cestou, jak v tuzemském prostředí naplnit potřeby adekvátních výstavních prostor. Dalším příkladem snad bude stavba nového Centra architektury při Galerii moderního umění v Hradci Králové. Nominace PLATO Ostrava a SNG v Bratislavě v soutěži Miese van der Rohe ukazují, že se i v domácím a blízkém prostředí daří tyto cesty smysluplně naplňovat.