Není zapotřebí, aby divák vše pochopil

Žába na prameni, okolo sedící starci. Středověká fortuna, která se otáčí. Symbol kola osudu. Uvědomění si zacyklení života. To jsou témata, která nalezneme na výstavě Adély Součkové Starci u pramene v pražské Galerii Kostka.

Autorka vytvořila prostor pro zážitek, který působí ve vícero rovinách. Soustředí se na měnící se hodnotu času a to podle způsobu vnímání jak lineárního, tak cyklického. Otevírá tak otázky o proměnlivosti a ambivalentnosti všeho. Globus jako uchopení universa. Symbol ruky s odkazem na podstatu lidství. Aktualizace tradičních symbolů, které dále rozvrstvuje. Adéla Součková k tomu využívá obraz jako nástroj pro nejpřímější sociální sdělení. Pro výstavu Starci u pramene si vybrala latinský text O Fortuna od Carla Orffa, kde žena se zavázanýma očima coby personifikace fortuny otáčí kolem štěstí.

Adéla Součková se v posledních letech intenzivně zajímá o propojení tří médií – kresby uhlem na zeď, videa projekcí a performancí. Poprvé se takto představila na kolektivní výstavě Nulla Dies Sine Linea: Postkonceptuální přesahy v české kresbě na jaře roku 2014 v Galerii Emila Filly v Ústí nad Labem. Dále pak na výstavě Fáze slunce v Galerii Ferdinanda Baumanna v Praze a na výstavě Hry v globus (s Matějem Smetanou) v Galerii Kabinet T ve Zlíně, obě v roce 2015. Intermediálností dociluje prostoru pro silnou emoci. Přitom využívá hlubšího studia mytologie, symboliky a východních duchovních směrů. Právě ono zklidnění při tvorbě je velmi podstatné. Přiznaná procesualita v rovině performance při vernisážích je důležitou složkou pootevírání dveří do pomyslného ateliéru autorky.

Středobod současné instalace tvoří žehlící prkno s pokreslenými prostěradly. Žádnou performance tentokráte autorka nerealizovala, nicméně ji nahradila právě zmíněným žehlícím prknem, které komentuje slovy: „při přípravě výstavy jsem neustále žehlila“. Divák zde nalezne nejen žehličku, ale také nepoužitá, pokreslená prostěradla či prostěradla po babičce, která Součková recyklovala na umělecká díla a napnula na vlastní zbastlené rámy. Určitá chtěná brutalita výrazu se odráží i citylightech, které autorka vytvořila sama za pomocí dostupných materiálu. Manipulovaná bezelstnost je zde klíčová.

Právě ona upřímnost a přiznání prostoru pro chybu doplňuje dílo Adély Součkové - mimo zájem o rituálnost a tělesnost - o rozměr lidské sounáležitosti. Kruhová projekce promítaná do rohu místnosti koresponduje s kresbou uhlem na zeď, zachycující starce sedící na pramenech s žábou uprostřed, přičemž díky projekci promítané přes kresbu není mnohdy možné rozeznat, co je projekce a co je kresba. Adéla Součková nevytváří suverénní projekce, její video tvorba se pohybuje na hranici art brut, což je ostatně jejím zájmem. Pro výstavu v Galerii Kostka spolupracovala na dvou projekcích s Radimem Labudou a na zvuku s Michalem Cábem. Zatemnělý prostor galerie využila pro svoji představu výstavní síně jako jeskyně. I když jsou zde přítomny odkazy na současnost, jako digitální hodiny či citylight, je výstava ukázkou návratu tradičnějších výtvarných technik. Především pak média kresby. Adéla Součková se tak dokázala vypořádat s monumentálním čtvercovým prostorem bez oken, který je svou dispozicí vhodnější spíše pro jiná média.

Ve Vídni v Albertině právě probíhá výstava Drawing Now 2015, na které bychom mohli nalézt jisté paralely s tvorbou Adély Součkové. Především pak v tvorbě rakouské umělkyně Sonji Gangl. Ta kresbu uchopuje jako klasické médium, které v dnešní zrychlené době přináší zpomalení a zklidnění. Rakouský umělec Nikolaus Gansterer se svou instalací Thinking Matters Other Others (2014) dokládá, že kresbu chápe jako performance. Jeho instalace připomíná spíše alchymistickou dílnu se silnou výtvarnou výpovědí. Indická umělkyně Mithu Sen se ve své tvorbě, tak jako Součková, zas inspiruje symbolikou a často subtilní kresbou propojuje detaily ze světa lidí, zvířat a rostlin. Právě ona fascinace přirozeností, přírodou a každodenním zápasem s novými technologiemi činí dílo Adély Součkové na české scéně výjimečné s její silná výtvarná výpověď je čitelná i bez hlubšího zájmu o to, co autorku vedlo k jeho vytvoření. Sama Adéla Součková poznamenává, že nejdůležitější pro ni je, aby si divák odnesl silný zážitek a k tomu není zapotřebí, aby vše pochopil.

__________________________________________________________ 

Adéla Součková: Starci u pramene / kurátor: Piotr Sikora / MeetFactory: Galerie Kostka / Praha / 9. 7. - 2. 8. 2015

 __________________________________________________________

foto: Tomáš Souček