Profil: Martha Rosler

V pražské galerii Langhans jsou do 9. listopadu k vidění fotografické koláže významné americké fotografky, umělecké teoretičky a performerky Marthy Rosler. Výstava s názvem Vášnivé signály je prvním představením této výrazné osobnosti feministicky a politicky orientovaného umění u nás. (Článek publikován v časopise Art+Antiques 10/08.)

Američanka Martha Rosler vystudovala malířství na Brooklyn College v New Yorku, již v 60. letech se ale její pozornost obrátila k fotografii. Ta se pro ni pak ve formě koláží a fotomontáží nadále stala hlavním vyjadřovacím prostředkem. Umožnila jí totiž jasné sociální sdělení a jednoduché vyjádření, což jsou důležité rysy její tvorby. Nebrání se ani určité didaktičnosti. Její dílo otevřeně revoltuje proti společenským a genderovým stereotypům a odhaluje mechanismy západní konzumní společnosti.

Sama o angažovanosti v umění říká: „Opravdové politické umění není pouhá propaganda. Je to umění neustále narušovat svět kolem i sebe sama.“ Rosler se svými snímky strefuje zejména do pokrytecké idyly amerických domácností a do nejrůznějších společenských klišé, pravidel a mýtů, které v konečném důsledku vedou ke ztrátě svobody jednotlivce a k omezení jeho schopnosti samostatného uvažování.

Významná část tvorby Marthy Rosler je věnovaná otázce postavení ženy ve společnosti. Autorka vychází z radikálního feministického proudu konce 60. let bojujícího proti mytizované a společensky předurčené roli ženy v rodině a domácnosti. Pomocí ironických narážek poukazuje na nesvobodu a omezení, jimiž je její pasivní pozice ve společnosti vykoupena. Je sice uctívána a zbavena zodpovědnosti, to z ní ale činní pouhý objekt a ochuzuje o možnosti aktivního svobodného jednání.

Krása a válka

Na pražské výstavě je k vidění například cyklus fotomontáží z let 1966–72 nazvaný Krása nezná žádnou bolest, aneb tělo krásné. Vystavené snímky jsou parodií na reklamy a povrchní koncepci magazínů pro ženy a byly původně určeny pro alternativní feministicky či politicky angažované časopisy. Ve fotomontáži s názvem Semeniště aneb Harém z roku 1972 autorka použila množství nahých ženských těl vystřižených z pánských erotických časopisů. Poukazuje na to, jak jednostranně je v těchto médiích žena vnímána, zároveň ale kritizuje i její vlastní horlivé snahy přiblížit se tomuto požadovanému ideálu dokonalé krásy.

Feminismus v podání Marthy Rosler nikdy nesklouzl od aktivismu k pouhému vymezení nové role ženy ve společnosti a k jejímu nekritickému uctívání, což je schematizované a dnes obecně přijímané torzo širších feministických idejí. Díky těmto negativním konotacím se řada umělkyň od feminismu distancuje, čímž se podle Rosler zříkají účinného nástroje angažovaného vyjádření: „V minulosti, kdy existoval obecný feministický a pokrokový či aktivistický konsensus, feministické umělkyně mohly využít své názory, i když se obracely k tématům, která o ženských otázkách vypovídala jen okrajově nebo vůbec. Bez přítomnosti tohoto konsensu se tato otázka zploštila a podtext, kontext nebo i názor se ignorují.“

Martha Rosler v tomto duchu obrací svojí pozornost i k jiným znepokojujícím společenským jevům a paradoxům. Významný cyklus fotomontáží Válka až do domu: Krásný domov / Ve Vietnamu z let 1967–72 spojuje drásavé válečné záběry plné utrpení a bolesti se snímky dokonalých katalogových domácností, vzorových šťastně se usmívajících rodin či luxujících hospodyněk. Aktuální téma války v Iráku zpracovává pokračování tohoto cyklu s podtitulem Nová série, kde dochází ke konfrontaci současného konzumního postoje společnosti s politickými a mocenskými mechanismy a hrůzami války.

Odpovědnost umělce

Kromě těchto politicky zaměřených sérií se Rosler věnuje i problematickým společenským jevům a mapuje specifické zákonitosti konkrétních prostředí. Cyklus Bowery ve dvou nesourodých popisných systémech z let 1974–75 zachycuje proměnu luxusní newyorské čtvrti plné butiků a drahých restaurací ve čtvrť bezdomovců, alkoholiků a životních ztroskotanců. Černobílé fotografie špinavých koutů a výkladních skříní, kde jedinými stopami lidské přítomnosti jsou odpadky a dopité lahve, jsou spojeny s texty slangových a argotových výrazů pro opilství a alkoholismus.

Série Přechody a odbočky, Na veřejném místě a Rizika podzemí z 80. let zase zachycují na první pohled banální, nezajímavá a všem důvěrně známá urbánní prostředí. Jejich význam spočívá v řazení určitého druhu svědectví o různých sociálních prostředích a v odkrývání společenských mechanismů vážících se ke konkrétnímu prostoru.

Fotografie pro Martu Rosler nikdy neznamenala pouhou obrazovost. Čistá vizualita podle ní neexistuje, k formálním hodnotám se vždy přidává i sociální kontext, zakotvení v čase a další kulturní či politické vrstvy sdělení. Angažovaný postoj je proto pro ni základním východiskem umění. „Místo aby udržovali systém, ve kterém vytvářejí svá díla, mohou umělci zaujmout jinou společenskou pozici a poukazovat na problémy ve všech oblastech našeho života,“ zdůrazňuje Rosler a dodává: „Pakliže jsou umělci lidé, kteří mají svědomí, jak by se vůbec mohli reakcím na problémy ve společnosti vyhnout?“

Martha Rosler: Vášnivé signály pořadatel: Langhans Galerie Praha kurátor: Zdenek Felix termín: 2. 9.–9. 11. 2008 www.langhansgalerie.cz