RE: dOCUMENTA 13

Za třináctou Documetou se ohlížejí kurátorka Karina Kottová a teoretička Zuzana Jakalová v emailovém rozhovoru, který je vzpomínkou na důležité momenty a pocity z přehlídky.

Karina Kottová to Zuzana Aug 2

Co si pamatuješ z Documenty?

______________________________________________________________

Zuzana Jakalová to Karina Aug 3

Najintenzívnejšie si pamätám obrovské rady na centrálnu výstavu v kupole Fridericiana nazvanú "the Brain", rady na dámske záchody, rady na popisky pri dielach, proste rady na všetko.... A hlavne zvláštne poňaté služby, ktoré naznačovali, že sa Kassel s premierou umeleckých turistov nevie vyrovnať.

Čo sa týka umenia, je to asi zdĺhavé menovať, ale koncepčne sa mi páčila Neue Galerie, jednotlivo niektoré časti Fridericiana a niektoré časti Hauptbahnhofu. A jasné že Nedko Solakov v Múzeu bratov Grimmovcov. V Karslaue Parku ma toho oslovilo máličko, ale možno sme len minuli veci, ktoré by mi sadli do nôty.

Je toho veľa, čo si si nestihla pozrieť? My sme museli tradične pre nedostatok času robiť ústupky, ale myslím, že sme nakoniec celkom dosť stihli. A môj prístup bol aj tak pozrieť si radšej menej a poriadne, než rýchlo a povrchne.

Keď si prišla z Documenty a pýtala som sa ťa na ňu, odpovedala si, že je to taký prehľad toho, čo sa aktuálne v súčasnom umení deje. Mohla by si to trochu rozviesť? Mám totiž pocit, že robiť prehľady je príšerne náročná úloha, a v istom zmysle dopredu odsúdená na zlyhanie.

______________________________________________________________

Karina Kottová to Zuzana Aug 9

Byla jsem tam dva dny, a to byl celkem maraton. Taky mi víc sedí vidět toho méně a intenzivněji, ale většinou podlehnu pocitu, že mi nesmí nic ujít a začnu se mírně stresovat... Nicméně na letošní Documentě to bylo v něčem k užitku: první den jsem viděla hlavní "white cube" lokace, Fridericianum a Neue Galerie, a potom lokální muzea, v nichž byla Documenta spíš intervencí. První dvě galerie mě koncepčně ničím příliš nepřekvapily, spíš mě tradičně pár děl zaujalo (potěšil například vánek Ryana Gandera, což bylo první dílo, které jsem na Documentě "shlédla") a řadu jiných jsem prostě jen zaznamenala. Po tomto dni bych Documentu zhodnotila jako další velkou přehlídku umění, která ze své podstaty nemůže být vyloženě tematická a úzce zaměřená, ale ani nemůže obsáhnout vše, co se v současném umění děje, a tak zůstává určitým hybridem mezi obojím.

Tím částečně odpovídám na tvou druhou otázku. Musím ale říct, že druhý den, kdy jsem procházela Hauptbahnhof, park a hodně lokací mimo hlavní budovy, se můj názor dost posunul. Vzhledem ke všem alternativním prostorům, kde se výstava odehrávala, od těch typicky industriálních až například po jakousi starou garáž, kde jsem s překvapením našla dílo Tino Sehgala, se celý zážitek přesunul do roviny objevování. Na různých bienále a podobných výstavách často přemýšlím nad tím, jestli mě jejich procházení vlastně těší, nebo tam jsem jen proto, že chci (nebo musím) mít přehled. Rozvrstvenost Documenty i fakt, že pro mě nejzajímavější věci jsem zpravidla našla v prostoru, ve kterém bych je nečekala (pokud jsem tedy nešla podle mapy přímo za nimi), mě potěšila.

Jak jsi vnímala zastoupení umělců a národností a myšlenku paralelních výstav v Kabulu, Kairu a Banffu?

______________________________________________________________

Zuzana Jakalová to Karina 2 days ago

Je pravda, že biele kocky príliš prekvapivé neboli, v Neue Galerie ma ale mnoho vecí bavilo: Susan Hiller a jej Song Book, revolučné pesničky, ktoré si si mohla podľa chuti navoliť v jukeboxe, alebo záznamy Anger Workshops Stuarta Ringholta. Aj keď je to už staršia vec, stále sa mi to zdalo zábavné a osviežujúce...

Je sranda, že mnoho ľudí väčšinou začína tými hlavnými lokáciami, ako Fridericianum, a pritom často minie možno oveľa zaujímavejšie veci mimo "hlavných“ trás. Ako som už ale písala, napr. tá strana Karslaue Parku, po ktorej sme si dali umelecko-cyklistický výlet, ma príliš neoslovila. Vypichla by som ale konštrukciu Sama Duranta "Scaffold", zdanlivo niečo medzi zábavným ihriskom a vyhliadkou na jedno z jazier parku, ale pritom rekonštrukcia šibeníc/popravísk z rôznych období americkej histórie, ktorá bola naopak veľmi pútavá.

S tým rozšírením lokácií, ako si načrtla na konci mailu, je to hrozne ambivalentná záležitosť. Mala som pocit, že najciteľnejšie sa diskutovalo o afgánskom Kábule. Samozrejme preto, lebo lokácia je tak zaťažená toľkými politickými významami a zložitým vzťahom k západu. Pre mňa samotnú nie je úplne jasné, čo si o tom mysileť. Na jednej strane je skvelé, že si veľké a tak dlho uzavreté dejiny západného umenia otvárajú cestu k ďalšiemu umeniu, ktoré pre ne tisícročia neexistovalo. Plus je skvelé podporiť nové projekty, spolupráce a iniciovať interkultúrny aj interumelecký dialóg. Pekné bolo, ako veľa diel na celej Documente reflektovalo práve tieto vzťahy. Napr. dva paralelené príbehy Fridericiana a kábulského paláca Dar ul-Aman v diele A Brief History of Collapses umelkyne Miriam Ghani. Obe budovy majú za sebou históriu rozpadnutosti (Fridericianum zbombardované v priebehu 2. svet vojny a následne prebudované, Dar ul-Aman zbudovaný v 1929 vrámci vízie nového utopického Kábulu kráľa Amanulláha, dnes rozpadnutý). V dvoch videách mohol človek kráčať oboma budovami naraz a počúvať ich históriu, podobnosti a rozdiely.

Na druhej strane je ale otázkou, čo to znamená. Aj to, že nie je Documenta len na jednom mieste, môže byť super v tom, že človek nie je orientovaný len na jednu centrálnu lokáciu. Na druhej strane, ako sa k tomu postavia diváci? Podľa môjho skromného názoru ich aj tak väčšina pôjde do Kasselu, nie do Kábulu alebo Banffu. A nie je to opäť trochu kolonizačná záležitosť, keď sa veľká Documenta, rozhodne urobiť ďalšiu sekciu v Kábule? Podľa akých kritérií je kábulská Documenta organizovaná? Kto rozhoduje o tom, aké umenie tam bude vystavené? Nemeriame náhodou „nezápadné“ umenie stále ešte západnými očami.

Páčilo sa mi, ako k veci pristúpil Francis Alÿs, ktorý v Kasseli vystavil len drobné maľby, akokeby obrazovky záveru vysielania s nepatrnými čiastočnými figurálnymi výjavmi. Svoj film Reel-Unreel, ktorý bol vlasntne základným kameňom jeho práce pre documentu, premietal len v Kábule, kde film vznikal, a ostatní si to mohli pozrieť len na internete.

Bolo to aj pre teba také problematické s tými posunutými lokalitami? Ja totiž by som sa tam strašne rada mrkla, ako to vlastne v týchto lokalitách funguje, a ako to tam vyriešili...

______________________________________________________________

Karina Kottová to Zuzana 6 minutes ago

Už jen ze sestavy umělců prezentovaných v Kasselu čišel důraz na dialog mezi západem a arabským světem, což je samozřejmě v současnosti populární téma. Ostatní kontinenty, včetně východu Evropy, byly v celkové skladbě umělců zastoupeny poměrně marginálně. Na jednu stranu je to přirozené: je nutné něco akcentovat, ne všude se odehrává umělecká praxe v souladu s tím, co dominantní, "globální" umělecká scéna reprezentovaná světovými institucemi a sítí odborníků považuje za aktuální nebo hodnotné. Zbyněk Baladrán ve své recenzi pro Art+Antiques trefně označil ostatní města jako údy výstavy, přičemž Kassel pro něj představuje jakési asociativní dráhy kolem "mozku," malé, ale pro kurátorskou kompozici celé přehlídky podstatné sekce ve Friedericianu, kde se organicky protínají historické i geografické linie a souvislosti (od sbírkových předmětů z beirútského Národního muzea, které se roztavily a pospojovaly během občanské války v letech 1975-90, přes fotografie a objekty Mana Raye až po sochy Giuseppa Penone). Zajímalo by mě, jakou zkušenost si odnese návštěvník výstavy v Kábulu nebo Banffu, jestli pocítí starou dobrou eurocentrickou náladu a bude výstavu vnímat jako periferní, nebo pro něj naopak Kassel bude vzdáleným, nejasným apendixem...

Mezi tím, co jsme si vyměnily těch pár emailů, utekl od mé návštěvy Docuemnty asi měsíc. Chtěla jsem se rozepsat o dílech, která mě zaujala, ale zjišťuju, že už k tomu musím vytahovat knihu a fotky, že mi vlastní paměť nestačí. Asociativně si vybavuju některé zajímavé autory nebo sekce a musím říct, že to jsou ty spíš "spektakulárnější," jako byla monumentální kombinace animací, zvuku a objektu Williama Kentridge, obří hodiny Anriho Saly v parku Karlsaue viditelné skrz teleskop z Orangerie nebo šicí dílna Istvána Csákányho v životní velikosti, detailně vyřezaná ze dřeva. Z těch efemérnějších prací mě zaujalo například sugestivní video Lidy Abdul, která v nesmírně estetickém záběru muže nesoucího vlajku skrze jezero zkoumá kontrast individuality a symbolů nacionalismu. Ne vždy holduju interaktivnímu umění, protože se málokdy podaří najít dobrý balanc mezi obsahovostí, invencí a banalizací ze strany návštěvníků. Přesto jsem na Documentě ráda na chvíli vypadla z dvoudeního honění se "od věci k věci" a nechala se provést areálem Hauptbahnhof s i-podem, na kterém běželo video Janet Cardiff a George Burese Millera. Poskytovalo skoro platónskou paralelu k reálným zákoutím nádražní budovy: procházela jsem jednotlivá místa vedena ženským hlasem ve sluchátkách a na drobné obrazovce jsem sledovala mírné posuny v realitě, které občas přecházely až v surrealistické scény padajících kufrů nebo sugestivně tančícího páru.

Je asi nemoc z povolání, že hodně věcí mě víc než obsahově zaujalo instalačně. Pro náš kontext zatím nepředstavitelné finanční prostředky a pravděpodobně i dostatek času vedly k řešením, která byla skoro vždy dotažená, a dokonce i v místech s výraznou, často složitou architekturou na mě působila precizně a přesto ležérně.

Přemýšlím, jestli to tím ukončit nebo ještě rozvést další téma. Už na začátku naší konverzace jsem se tě ptala, co si z Documenty pamatuješ. Mohla jsem se zeptat i co sis z ní odnesla - to mi totiž přijde jako celkem zásadní téma, po měsíci tady horko těžko dávám dohromady detailnější názory na pár děl, přestože jmen umělců a vizuálních vzpomínek se mi vybavuje řada. Možná, že za další měsíc už řeknu jen to staré klišé "byla jsem na Documentě" (a přátelé u stolu kývnou, nebo se zeptají jaké to bylo a já řeknu zajímavé, trochu problematické, bylo tam toho hodně, ale stálo to za vidění) Asi ji tudíž budu muset označit za jen o něco sofistikovanější blockbuster v jemnějším kabátu, než je obvyklé.

______________________________________________________________

Zuzana Jakalová to Karina 3 minutes ago

To je asi presne ono. Odniesla som si zvláštnu pachuť nejednoznačnosti, útržky a zmätok, ktorý si pomaly triedim. Možno to je ale najväčšia výhra Documenty, že ťa dlho tak zvláštne nenechá na pokoji.

______________________________________________________________

Documenta 13 / Kassel / 9. 6. - 16. 9. 2012