Současné umění ve výkladní skříni

Monika Fryčová, Eva Ísleifsdottir: Directrix – část 2, Galerie Umakart, do 26. 10. 2008

V Brně zahájila provoz Umakart street gallery umístěna ve výkladní skříni na ulici Lidická 40. Tento projekt absolventky FaVU Karin Písaříkové vytváří prostor pro současné umělecké projevy, jako je performance, video a instalace.

Jde o nový přístup k prezentaci uměleckých vyjádření, jejichž uzavření do sterilních prostorů výstavních institucí často neodpovídá jejich specifickým požadavkům. „V Umakart street gallery návštěvník nemusí nikam vstupovat, odkládat si, platit vstupné, případně snášet slídivé pohledy kustodek.Galerie se otevírá ven, vstříc návštěvníkům, vyvádí umění do veřejného prostoru, na ulici mezi lidi,“ říká ke koncepci projektu, který se zaměřuje na tvorbu studentů brněnské FaVU a jiných uměleckých škol vedoucí galerie Jan Gerych.

Zahajovací vernisáž, která proběhla 1. října přímo na ulici před galerií tuto otevřenou koncepci potvrdila. Představena byla tvorba Moniky Fryčové z ateliéru video FaVU VUT a Evy Ísleifsdottir z Rejkjavíku. Umělkyně se seznámily během stáže na Islandu a společně vytvořily multimediální projekt Directrix – „experimentální film spojený s festivaly, happeningy, poezií, koncerty a výtvarným uměním na imaginární ose Island – Česko – Řecko,“ jak tajemně uvádí tisková zpráva. Samy autorky pouze dodávají: „Vidíme uměleckou práci jako prostředek interakce a výměny mezi lidmi a uměleckými disciplínami. Tvoříme multimediální projekty kombinací videa, performance, fotografie a instalací a čerpáme inspiraci ze společenského a lidského prostředí v němž se vyvíjíme. Děláme performance v nichž se snažíme vytvořit chvíli magickou a neskutečnou. Krása je ve „třetím uchu“ a „třetím oku“ a proto tak rozdílná u rozdílných lidí.“

I když smysl jejich projektu nám zůstává prakticky utajen, vystavené video s názvem Directrix část 2 by mohlo být samo o sobě dostatečně výmluvné. Jde o záznam jejich návštěvy v pořadu Dobré ráno České televize, kde se rozvíjí zajímavá interakce mezi pozvanými umělkyněmi a moderátory pořadu. Škoda jen, že videu chybí zvuk (vzhledem k povaze galerie je to ale pochopitelné), což má velký vliv na výsledné působení akce a její pochopení diváky. Možná by stačilo přidat do výlohy alespoň krátký vysvětlující text.

Tento nedostatek, který je podle vyjádření vedoucího galerie Jana Gerycha pouze dočasným problémem, však na vernisáži bohatě vynahradila živelná audio performance samotné Moniky Fryčové. Vystoupení se odehrálo přímo na ulici před galerií na střeše bílé Škody 120, jenž je venkovní stálou součástí celé instalace.