Spojeni ostrovem

Výstava rakouské umělkyně Johanny Binder Becoming Islanders představuje obraznou polemiku nad základní distinkcí „my a oni“, privilegovaností určitých typů poznání a s tím související hierarchií lidského vůči více-než-lidskému. Vše zmiňované souvisí se zejména v západní společnosti zakořeněnou představou přírodního světa coby nekonečného zdroje vytěžování. Jsou to přitom právě kořeny, které v prezentovaném projektu zastávají klíčovou úlohu. Stávají se metaforou boje vedeného zespoda, z pozice slabších, a zároveň zhmotněním možného způsobu přežití – a to nejen pro rostlinstvo, jež coby hlavní aktérstvo promítaného filmu Ascension: Blossoms of Power hovoří o vlastní prekarizované pozici na neznámém ostrově, ale také pro nás všechny a naše žitá souostroví.

V tuzemsku poprvé vystavující umělkyně Johanna Binder působí kromě jiného jako doktorandka v oblasti uměleckého výzkumu, jehož součástí je také v žižkovské Galerii 35M2 prezentovaný projekt Becoming Islanders. Podobně jako ve svých předchozích pracích se v něm zamýšlí nad vykořisťováním, ovládáním a regulací přírodních ekosystémů. Prostřednictvím svých multimediálních instalací přitom naznačuje, jak by se mohlo vnímání přírodních celků lišit, pokud by zmíněné extraktivistické aspekty nepředstavovaly stále ještě určující kategorie. Opakovaný motiv naznačené uměleckovýzkumné praxe přitom představuje migrující rostlinstvo, které Binder nechává dobrovolně i nedobrovolně opouštět místa svých původních výskytů a osídlovat – zakořeňovat, a tím i mocensky transformovat – různá nová stanoviště (např. Neotropica, 2023–2024). 

Akční i aktérské rostlinstvo se nachází také v centru výstavy Becoming Islanders, jež sestává ze dvou na sebe navazujících kapitol a rozkládá se ve dvou výstavních místnostech žižkovské galerie. Nejprve se s ním setkáváme jako s hybatelstvem zmiňovaného videa Ascension: Blossoms of Power, které stylizovaně-vědeckým způsobem seznamuje s příběhem ostrova Ascension. Jak se dozvídáme ze střídajících se hraných a animovaných záběrů včetně 3D modelací, z původně sopečného území v jižním Atlantiku se stalo místo mnohaleté koloniální historie a četného experimentování různých světových mocností, což se mj. podepsalo i na tamní extrémně rozmanité biodiverzitě.

Binder zde coby absolventka malby a animovaného filmu umně kombinuje spekulativní i realisticky-výzkumně působící záběry, tj. různá rozhraní, řezy a pohledy na materiální vrstvy sledovaného ostrova, jejichž prostřednictvím prezentuje Ascension zejména jako objekt a zdroj zdánlivě neutrální výzkumné činnosti. Výsledkem je komentovaný konstruovaný obraz a „inscenovaná digitální rekonstrukce“, sledující otázku environmentálního inženýrství a experimentálního formování ostrovní biosféry. Na něj pak v druhé galerijní místnosti navazuje prostorová instalace s keramickým sousoším Talking Land, jež ve své abstraktní formě připomíná především hybridní rostlinné (mnoho)tělo i se sofistikovaným kořenovým systémem. Součástí instalace je také nahrávka zvuků, jež vydávají vybrané rostliny, a možná i jejich zarámovaný portrét v podobě vizuální reprezentace blíže nespecifikované vegetace.

Problematika ostrova Ascension představuje přitažlivé, a snad i poměrně frekventované téma: v minulosti se jím zabýval například nizozemský tvůrce Jonas Staal, jehož videoesej Empire’s Island (2023) umělkyně Johanna Binder také přímo cituje. Jako by poslední částí výše popisovaného videa dokonce navazovala tam, kde Staal končí, a domýšlela možnosti převzetí moci samotnou ostrovní flórou. Kontextový výklad prezentovaného díla totiž v tento moment končí: narace, pohrávající si s tzv. making-of formátem videa, se mění ve zpověď samotného rostlinstva. Vypravěčkou už není umělkyně ani její spolupracovník-programátor, potažmo digitální kartografie a simulace archivních vrstev zkoumaného ostrova, ale živé rostlinné aktérstvo, a tedy i přímé pamětnictvo zkoumaných proměn. „Potřebujeme se s ostrovem setkat za jeho vlastních podmínek, jako s mnohostí, která je sama sebou,“ hlásá citace Staalovy eseje, která apeluje na odnaučování se různých, impérii vnucovaných faktických objevů, souvisejících nejen s Ascensionem. Navádí tím přitom ke snaze o tzv. autentické poznání – k průzkumu toho, čím ostrov „skutečně“ je, a po vzoru ostrovních přeživších (jeho ekosystému) také ke společnému rozhodování o podmínkách budoucí existence. Naznačený myšlenkový přechod přitom nevede jen k poslední videokapitole, ale také k prostorové instalaci v druhé galerijní místnosti. Pakliže tedy animované rostlinstvo nejprve na televizní obrazovce vypráví o tom, jak byly spolu se svými babičkami instrumentalizovány a jaké strategie si musely osvojit, aby se dokázaly vymanit z bytí pouhým objektem kontroly a korigované transformace, v následující instalaci Talking Land představuje již suverénní entitu. Svou majestátní hybridní formou přitom naznačuje, jak lze nad procesem proměny převzít kontrolu a využít jej jako akt vzdoru, i mocného spolu-stávání se.

Přestože jsou popsané výstavní celky propojené a dialogické, do jisté míry i didaktické, nepůsobí ilustrativně. Představují naopak svébytná vyjádření, která lze recipovat nezávisle jeden na druhém a také bez hlubší znalosti historických souvislostí zkoumaného ostrova. Keramické sousoší hybridního rostlinstva je samo o sobě evokativním a oslavně působícím monumentem, demonstrujícím sílu jiných přírodních pořádků než těch dominantně představovaných. Jeho součástí jsou i rozvětvené kořeny, které navazují různé spoje a přímo tím vyjadřují vlastní organizační logiku (která jako by chtěla zahrnovat i to, co se skrývá pod podlahou galerie, což si nicméně lze jen domýšlet). Stejně tak jsou například záběry z počítačové botanické databáze, prezentované v rámci jedné z kapitol videa Ascension: Blossoms of Power, chytlavým vhledem do rozhodovacích procesů dvou individuí. Smysl vybírání si těch „nejlepších rostlin“ do uměle budované rekonstrukce ostrova zároveň diváctvo nutí přemýšlet o různých úrovních moci a kontroly, a to i bez návaznosti na další části prezentovaného celku. Proč se hodí Alpinia zerumbet lépe než Amaryllis belladonna? Za jakým účelem, kdo, jak a proč tyto rostliny využívá? Mohou se jejich léčivé účinky a skutečnost, že se z nich dají vyrábět provazy a kontrolovat jimi stav eroze, hodit i někomu jinému než lidem? Může se ekosystém prostřednictvím rostlin sám regulovat?

Každé médium tvořící celek Becoming Islanders tak nabízí specifický pohled na environmentální uvažování, popřípadě výklad jednoho ekologického problému a způsoby, jak se k němu vztahovat – od racionálně-kritických (objekt kontroly a efektivity) po spekulativní (vztahy, proces stávání se a proměny) nebo intuitivně tušené (metamorfózy).

V neposlední řadě je Becoming Islanders obraznou paralelou k ostrovům, ve kterých se každodenně pohybujeme, a připomínkou, že všichni tak trochu jsme ostrovními jedinci. Nemusí se přitom jednat o vzdálený ostrov uprostřed jižního Atlantiku, ale třeba o tepelný ostrov, ve který se každoročně promění Praha stejně jako většina dalších velkých měst. Vzhledem k velkému množství zpevněných povrchů a nedostatku vody je totiž ve městech vždy tepleji než jinde: kvůli současným klimatickým změnám ale přirozené přehřívání měst dramaticky vzrůstá a stává se stále akutnějším problémem. Co v této situaci jako „ostrovani“ děláme, jak se ke společně žitému prostoru a jeho problémům vztahujeme, ukazuje například kniha O stromech v ulicích. Její autorka Kateřina Vídenová sice vysvětluje, že nejúčinnějším adaptačním opatřením v boji proti přehřívaní měst je výsadba stromů, jež zásadně klimatizují ulice a pomáhají významně redukovat pomyslný tepelný ostrov, zároveň ale dodává, že jejich přítomnost ve městech komplikují různé aspekty. Například přítomnost aktérstva, které bylo – v určitý moment – v ulicích „dříve“ než stromy. Řeč je o inženýrských sítích uložených v podzemí, jimiž proudí různé energie a brání tak kořenovým systémům stromů ukotvit se ve stejném sdíleném prostoru. Přestože je problém řešitelný zavedením jiného technologického systému, jenž by předem počítal s přítomností stromů, ukazuje se, „že problém není ani tak technický, jako spíše psychologický: v tom, jakou váhu přisuzujeme kabelům a trubkám a jakou stromům“. Podle autorky citace sociální geografky Michaely Pixové v tom může pomoci opuštění tzv. resortismu a větší komunikace napříč institucemi a jejich agendami. I v tomto případě se tedy zdá jako užitečné zamýšlet se nad tím, kdo se stává ostrovem – jaké hlasy v něm zaznívají – a jak se lze uvnitř určitého (ostrovního) společenství bránit expanzi mocenských zásahů ve prospěch vzájemných vztahů.

Jak také vysvětluje rostlinstvo Becoming Islanders, je nejprve potřeba uzavřít spojenectví s místními a prostřednictvím kořenů vybudovat vlastní infrastrukturu. Teprve pak lze vytvářet vlastní historii vyprávěného příběhu.

Johanna Binder / Becoming Islanders / kurátorka: Anežka Januschka Kořínková / Galerie 35M2 / 17. 3. – 25. 4. 2026

Foto: Mikuláš Mahr