Ticho nehraje žádnou roli

Milan Knížák vystoupil společně s Opening Performance Orchestra v rámci festivalu Expozice nové hudby v Besedním domě v Brně. Představil se zde projektem Broken Music, který - od jeho premiéry v roce 1965 - prezentuje jen při výjimečných událostech.

„Chci dělat jen velmi jednoduché a náročné obřady. A chci dělat jen velmi málo. Chci, aby byly velmi čisté, bez zbytečností a co možná nejmaximálnější ve svém účinku,“ napsal Milan Knížák Jindřichu Chalupeckému na sklonku 60. let minulého století ze Spojených států. Právě v duchu proklamovaného šamanismu pojal Knížák projekt Broken Music. Ten přitom představil jen párkrát. Poprvé před 49 lety během Druhé manifestace aktuálního umění na Novém Světě v podhradí pražských Hradčan, podruhé během rezidence DAAD v Západním Berlíně a později v Amsterdamu a berlínském Balhausu (1).

V Brně Knížák uvedl vlastní část koncertu, při níž mu sekundoval pražský hudebník, promotér a hudební publicista Phaerentz (Petr Ferenc) subjektivně interpretovaným výkladem k počátkům noise music v 60. letech minulého století. Poté s Phaerentzem spustili rytmickou kakofonii. I se špunty v uších člověk zřetelně a citelně vnímal hudbu, zvuk, hluk. Uvědomoval si ticho, ačkoliv reálně absentovalo. Ve vzduchu byly cítit vibrace hluku, jenž se stal hmatatelným. Před posluchači vyrostla stěna zvuku.

Milan Knížák na svých vystoupeních, řečeno s Marcelem Duchampem, „uvádí do umění prvek, který do něj dosud nikdo nepřivedl: nudu.“ Otevírá tím mnohem širší prostor aktivitě posluchačů, kteří minimalisticky participují na výsledném artefaktu.

Performační aktivity Milana Knížáka se nesou v duchu mystifikační poetiky 60. let, ačkoliv na pomyslný trůn umění, kterým Knížák již přes padesát let vytrvale otřásá, vysadila jeho tvorbu institucionalizace. Zde Knížákův koncept naráží a z dovádivého gesta arte povera se stává vyčpělé echo épatez les Bourgeois.

Jeho jednání na scéně nemá žádný vliv na výsledný soubor zvuků. Knížák i Ferenc se stylizují a hrají, že na něco hrají, nepohybují se v oblasti mimesis  ale kvazi-mimesis a s vyplynuvším přispěním brechtovského Verfremdungseffektu promyšleně narušují náhodné struktury díla.

„Když člověk tvoří z podvědomí, nutně maluje figury,” prohlásil v komentáři ke své tvorbě Jackson Pollock. Ačkoliv se s Broken Music nalézáme uvnitř chaotického kolotání temných proudů přírody, vystupují z nich známé tvary. Návaznost vede k opakování, opakování k refrénu a mysl inklinuje k repeticím. Z chaosu začíná vystupovat nezamýšlená struktura, z chaotického prahluku vystupují „figury“, objevuje se smysl, který je však pro každého návštěvníka jiný.

Knížák v průběhu brněnského koncertu použil několik disparátních dirigentských gest, v mystifikačním opojení naznačil lehkost, melodičnost olověných amplitud. Držel melodii a situaci v napřažené ruce, třímal je v dlani a s jejím spuštěním zarážel klimax hluku. Po pauze ztišení ovládla stěnu sálu projekce. Koncertní síň opanovala Opening Performance Orchestra s Re/Broken Music. Bílá písmena courieru na černém pozadí nás nutila vyhledávat význam v bezvýznamném chaosu. Ne meditace musique concréte, ale uhranutí hlukem.

S příchodem Knížáka do světelného kuželu nastalo posledních několik minut performance. Rituál se blížil ke konci. Muž oděný stejně jako zbylí aktéři prošel scénou na její druhý konec. Nastal konec 55 minut trvajícího představení. Kulisa hluku se ale s tichem nerozpadla. Přetrvává. Ticho nehraje žádnou roli.

______________________________________________________________

Milan Knížák a Opening Performance Orchestra: Re/Broken Music / Besední dům / Brno / 31. 10. 2014

 ______________________________________________________________

(1) Záznam Broken Music vyšel v roce 1979 na vinylu u italského labelu Multhipla Records. V roce 2002 album vydal Ampersand a o tři roky později Kissing Spell.

 ______________________________________________________________

foto: archiv Expozice nové hudby