Umění a město v dialogu

Stěžejním cílem současného umění, a především umění ve veřejném prostoru, které je o něco demokratičtější než to situované v galeriích, by mělo být v ideálním případě prohloubení našich vědomostí a umělecká reflexe širších společensko-politických souvislostí. Sochy a instalace rozmanité kvality, financované z různých zdrojů, vznikají ve veřejném prostoru neustále, ale ne vždy s ohledem na přímé okolí: často vznikají bez promyšlené koncepce zasazení do již existující zástavby. Sochařské přehlídky potom umožňují vystaveným objektům vstoupit do produktivních dialogů jak se svým okolím, tak mezi sebou navzájem.

Jednou z nejvýraznějších přehlídek umění ve veřejném prostoru v regionech je Brno Art Open, dříve Sochy v ulicích, která se v druhém největším městě republiky koná bienálně již od roku 2008. Přehlídka se řídí heslem „město jako galerie“, což značí mnohé: snahu rozbourat nepřístupnost a elitismus tradičních galerijních bílých krychlí, přirozeně propojit umělecké intervence s urbanistickou zástavbou a vůli nahlédnout na město jinak, než máme ve zvyku, tedy nikoliv pouze jako na funkční strukturu, ale také jako na prostor k umělecké nebo zkrátka odlišné reflexi.

David Možný, Nightshift, 2025. 

Oproti předešlým ročníkům se ten letošní, pod kurátorským vedením Silvie Šeborové a Radka Wohlmutha, přesunul mimo centrum do oblasti Žlutého kopce. Šestnáct uměleckých intervencí devátého ročníku Brno Art Open je rozeseto po oblasti, která se zvedá od Mendelova náměstí, přilehlého Augustinského kláštera a pivovaru Starobrna do kopce s oplocenými domky zahrádkářské kolonie až přes nedávno zrenovovaný park nad historickými vodojemy a areál Masarykova onkologického ústavu. Proměnlivá krajina městské divočiny Žlutého kopce působí poměrně chaotickým dojmem, který se přirozeně  zrcadlí i ve skupinách návštěvnictva a místních obyvatel: během návštěvy BAO můžeme potkat skupinu skejťáků, shrbenou zahradnici starající se o svou zahrádku nebo chodce spěchající nejefektivnější cestou do cíle.

Vytyčenou kurátorskou koncepcí byl především důraz na místně specifické zpracování děl, prezentaci lokální tvorby a oživení pozapomenutých zákoutí města. Šeborová s Wohlmuthem tedy oslovili vybrané genderově a generačně vyvážené umělectvo k tvorbě děl, která mají akcentovat a tematizovat charakteristiky svého okolí. Tento důraz na oživení specifických lokací je na přehlídce přítomen, nicméně ne všechna vystavená díla na své okolí reagují zcela srozumitelně: i z toho důvodu se může jevit, že na přehlídce chybí jednotící tematická či jinak dovysvětlující koncepční linie. Přehlídka totiž občas pokulhává právě nejen v nevyužitém potenciálu propojit umělecká díla s jejich místy, ale také ve snaze je alespoň náznakem usouvztažnit navzájem.

Monika Váňová Hořčicová, Ruka, 2025. 

Jednou z vystavených prací, která silně reaguje na své umístění a zároveň vnáší nové podněty, je intervence Helgoland od Tomáše Plachkého. Autor zde vychází z uměleckého a historického výzkumu oblasti okolo stejnojmenné vyhlídkové geologické formace, která v minulosti sloužila jako místo rituálů a oslav slunovratu německy mluvících Brňanů. Červeně zbarvená geologická vyvýšenina Helgoland, která stojí v kontrastu k úsporné pravoúhlé architektuře Masarykova onkologického ústavu, byla pojmenována podle souostroví na sever od německého pobřeží. Plachký na tuto asynchronní historii reaguje skrze uměle vytvořený menhir, jehož slitina je složena z materiálů autorem dovezených ze zmiňovaného souostroví. Doplňuje jej zvukovou nahrávkou popisující příběh vysídlení německého obyvatelstva a souvislosti mezi několika zde aktualizovanými souvztažnými časoprostory. Malý menhir, choulící se ve stínu vyhlídky, tak možná nezaujme výraznou vizualitou, ale o to více prostoru poskytuje konceptuálnímu vyprávění a nenucenému propojení s již existujícím okolím a jeho historií.

Tomáš Plachký, Příběh Helgolandu, 2025. 

V premisách aktivace daného místa skrze kreativní tvorbu pracuje i Barbora Lungová, která se zaměřila na sociální geografii zahrádkářských osad na Žlutém kopci. Její projekt Zahrádky – Pohádky spočívá v sérii vzdělávacích procházek, tvorbě zvukových nahrávek, skupinových plenérů či rozhovorů s místními zahrádkáři. Skrze kombinaci kurátorského přístupu s uměleckým výzkumem tento projekt dotváří interdisciplinární tým spolupracovnictva a veřejnosti, která se účastní doprovodného programu Brno Art Open. Intervence Zahrádky – Pohádky se tak snaží ukázat, že se umění ve veřejném prostoru nematerializuje nutně pouze skrze hmotná sochařská díla, ale může spočívat v efemérních a performativních aktivitách, ve kterých je přesto stále přítomný prvek manuální práce. Ostatně na tuto skutečnost rozšířeného vnímání umělecké praxe upozorňuje i zařazení Lungové mezi laureátstvo Ceny Jindřicha Chalupeckého.

Lenka Klodová, Ženský gravitační sloup, 2025.

Sochařsko-architektonická intervence Davida Možného reaguje na historické vodojemy, třetí klíčovou lokaci Žlutého kopce. Ani jeho projekt nemusí na běžného kolemjdoucího na první pohled působit jako autonomní umělecké dílo: autor si pohrává s neviditelností podzemních kobek, kdy na vyvýšeném kopečku nainstaloval jakési výduchy rostoucí z travnatého porostu, u nichž není zřejmé, jestli jsou samostatnou strukturou, nebo industriální součástí technické památky. Jeho instalace představuje abstraktní pól vystavených děl stojící v kontrastu k figuraci, kterou zvolili například Lenka Klodová a její bělostný Ženský gravitační sloup, Tomáš Pavlacký a jeho mimozemský Idol či Ruka pomyslně cvrnkající kuličky od Moniky Váňové Horčicové. Rozpoznatelný sochařský jazyk těchto děl může sice zaujmout širokou veřejnost, návodná doslovnost ve vizuálním jazyce však v tomto případě zabraňuje subtilnějšímu a promyšlenějšímu  propojení a návaznosti na stanovená místa. V rámci výstavy tedy naposled zmiňovaná díla působila, navzdory kurátorskému úmyslu, spíše „nemístně“: nebylo vždy úplně zřejmé, jaká pojítka existují mezi vybranými díly a jejich lokacemi.

Přehlídky umění ve veřejném prostoru představují velkou výzvu a nepředvídatelné interakce jak pro kurátorstvo, tak návštěvnictvo, které výstavu buď projde systematicky celou, nebo na intervence narazí náhodně. Dlouholeté fungování přehlídky Brno Art Open ale dokazuje, že jsou takové přehlídky stále v oblibě a že umění ve veřejném prostoru hraje stále důležitou společenskou roli – stejně jako potvrzuje možnost jeho systematického a udržitelného financování. Pozitivní změnou oproti minulým ročníkům je i přesun do periferních lokalit Brna, kde se umění tradičně tolik nevyskytuje, a návštěvnictvo tak mělo možnost přemýšlet nejenom o podobách současného umění ve veřejném prostoru, ale i o různorodosti jeho možného chápání a potenciálu na dané okolí reagovat a rozvíjet ho.

Monika Váňová Hořčicová, Vendula Chalánková, Luděk Keim, Lenka Klodová, Siobhan Leddy, Barbora Lungová, David Možný, Tomáš Pavlacký, Tomáš Plachký, Paulina Skavová, Hynek Skoták, TIMO, Toybox, Erik Ždila / Brno Art Open / kurátorka: Silvie Šeborová a Radek Wohlmut / Brno / 13. 6. – 12. 10. 2025

Foto: Eva Rybářová