Když čas nefunguje, jak jsme si představovali

Eva Skopalová si pro další příspěvek do rubriky Detail, jež je zaměřena na interpretace jednotlivých děl ze současného vizuálního umění, vybrala sérii videí od kolektivu Raqs Media Collective. Navzdory tomu, že Passwords for Time Travel (Hesla pro cestování v čase) vznikla již před třemi lety, můžou nám toho mnoho říci i o naší současnosti, neboť jak píše Skopalová, „žijeme v době, kdy čas nefunguje, jak jsme si představovali – nebo jak nám jej umožňují uchopit naše vlastní pojmy, nástroje abstraktního vyjadřování.“

Když čas nefunguje, jak jsme si představovali

Raqs Media Collective je umělecká skupina, která byla založena v roce 1992 Jeebeshem Bagchi, Monicou Narulou a Shuddhabratem Senguptou v Novém Dillí v Indii. Jejich profese jsou různorodé: od uměleckých, kurátorských po filozofické, ale všechny mají společného jmenovatele, jimiž jsou geografie a chronologie současného umění. Respektive umění „mimo“ centrum a vůbec otázka toho, „co“ je to současnost. Slovo „raqs“ najdeme v perštině, arabštině a urdštině, označuje stav mysli, do kterého jsou uvedeni „vířiví derviši“ během mystického rituálního tance. Jejich praxe sleduje imperativ „kinetické kontemplace“, nepetrifikované formy a metody. Raqs Media Collective, jak již napovídá jejich název, pracují s mytologickými rámci, které poeticky aktualizují pro výpověď o současnosti.

Dílo Passwords for Time Travel (Hesla pro cestování v čase) vzniklo pro výstavu v kanadském muzeu Remai Modern v roce 2017. Jedná se o sérii krátkých videí uvádějící několik abstraktních pojmů, novotvarů, a jejich „slovníkové“ vysvětlení. Jde o způsob ustavení jakéhosi spekulativního dialogu (nejen) o nastávající a vzdálené budoucnosti. Celou sérii jako by uváděl pojem Legitimagically, který kombinuje anglická slova legitimacy (zákonitost, správnost, oprávněnost) a magically (magický, kouzelný), tedy dva vzájemně si odporující principy spojené v jedné, dialektické, formuli. Právě tak totiž působí všechna hesla ze série videí, jako kouzelné formule, které však mají reálný význam – vysvětlený skrze racionalizovanou formu slovníkového hesla. V případě Legitimagically (Zákonitouzelný) jej vysvětlují jako „způsob, kterým jsou činné zákonité okultní procesy žádající nás o potlačení pochyb, nevíry a všech snah o pochopení. Jediný způsob, jak získat důkaz k promluvě, je učinit to, co to udělá, zákonitouzelným“.

Jak můžeme podle názvu díla odhadnout, všechny formule sdílejí časový charakter. Raqs Media Collective se tak vydali do obtížných vod (metaforu používám záměrně) času, kde nám naše konvenční lexikální výbava neumožňuje popsat komplikovanost a nejednoduchost temporality, kterou denně prožíváme. Je to jednak pojem Presentomorrow (Darnazítří), „dar zítřka obdržený dnes a vice versa“, který si hraje s dvojznačností slova present, jenž v angličtině znamená jak současnost, tak dar. „Rozbalil svůj darnazítří a ocitl se tváří v tvář své budoucnosti zabalené darem.“ Opačně pak působí pojem Yesternow (Včernyní), který označuje, jak moc je dnešek závislý na včerejšku. Obě tyto časové kvality, které poukazují na provázanost abstrakcí minulosti a budoucnosti, které by v systému naší společnosti měly mít jasné hranice – ale není to tak. Tyto pojmy sdílí poetiku kreseb Andrease Töpfera, které vytvořil jako ilustrace k textu Speculative Time-Complex Armena Avanessiana a Suhaila Malika. Žijeme v době, kdy čas nefunguje, jak jsme si představovali – nebo jak nám jej umožňují uchopit naše vlastní pojmy, nástroje abstraktního vyjadřování. Jako by se jazyk petrifikoval a přestal odpovídat dnešku. Potřebujeme Chronobeater (Časomíchač), „nástroj, kterým zmrskáme hodiny, minuty a sekundy, jako přípravu k vaření času“.

Právě tak se tato slovníková videa překrývají s myšlenkami o čase dlouhodobě rozvíjenými Armenem Avanessianem. Například jeho předchozí kniha Present Tense: A Poetics (2015) zkoumala, jak se proměnily struktury románového vyprávění od tradičního psaní ve slovesném čase minulém po modernistické romány v čase přítomném. Gramatické struktury jsou totiž tím, co nám umožňuje čas verbalizovat. Systém slovesných časů nám dává hranice toho, co jsme schopni uvažovat, avšak to neznamená, že by to stále odpovídalo skutečnosti – protože každá minulost byla budoucností a každá budoucnost bude minulostí;[1] i to je příklad jednoduchého logického paradoxu, který neodpovídá logické gramatice. Právě poetika tak v Avanessianově argumentaci umožňuje roztrhnout pevná pravidla pravopisu a přiblížit se temporalitě, v jaké se skutečně nacházíme. V tom jsou projekty srovnatelné – v poetických invencích, které, ačkoli v případě Raqs Media Collective nenašly cestu do odborného lexika, přesto obohacují naši schopnost abstrakce. Raqs Media Collective ve svých pojmech však operují s jakousi hegelovskou dialektikou, která je současně zábavná i iritující, jelikož sice poskytuje spojení dvou opačných konců, ale žádné nelineární rozřešení.

Jedinečnou významovou vrstvou, kterou Raqs Media Collective v díle využívají, je samotné video, které rozšiřuje pojmy, formule, o mnohem komplexnější a naléhavější výpověď. Včernyní je pojem odehrávající se na pozadí industriálního komína spalovny, upomínající na dědictví 20. století, které je naší realitou a je nutné jej řešit. Oproti tomu optimističtější Darnazítří se odehrává na záběru klidné vodní hladiny. Právě tento podtext děl odkazující k přírodě, respektive ekologii, ne nutně aktivisticky artikulované, ale uvažované z časoprostorové perspektivy. A tedy pojem Nostalgae (Řasovzpomínky) jsou „postupným, avšak naléhavým vrstvením vln kalu a šarmu, nejistoty a okouzlení na neprůhledný a porézní povrch paměti.“ Podobně jako Raqs Media Collective mísí časové a přírodní, mísí i přírodní (přirozené) a technologické. Biopixelate (Přiropixelovat) je označením pro oscilaci dat v pohyblivém obrazu živých forem. A podobných příkladů bychom v jejich abecedáři mohli najít bezpočet.

Ale abychom nezůstali pouze u lingvistických her dialektiky, Passwords for Time Travel jsou poetickým zhmotněním úvah o současnosti. Videa tak částečně doplňuje-prodlužuje-naplňuje i filozofický spekulativní dialog We Are Here, But Is It Now? (The Submarine Horizons of Contemporaneity) (Jsme tu, ale je to nyní? /Podmořský horizont současnosti/), který vyšel v edici The Contemporary Condition nakladatelství Sternberg Press v roce 2017. A právě zde nabývá metafora obtížných vod času na své obraznosti. Přeskočím výpravu do evropské představivosti času jako mohutného řečiště s menšími přítoky i slepými rameny, vyobrazené v populárních mapách času – což nám zůstalo i v jazyce, protože čas stejně jako voda plyne. Raqs Media Collective skočili do této imaginace ve třech částech, kdy potápěč rozmlouvá s nosorožcem Albrechta Dürera, ke kterému se v druhé části přidá robot, kterého ve třetí části vystřídají Jakša a Jakši. Snad oním potápěčem jsme my všichni z tady a teď, ostatní postavy symbolicky reprezentují minulost, budoucnost a bezčasí, tedy několik rozměrů onoho mohutného řečiště. Význam potápěče je jednoduchý, potápí se na dno, aby hledal přítomnost, která na povrchu neustále uniká. Raqs Media Collective tak mimoděčně a jen jedinkrát použili termín deep present, hluboká současnost, který přesně popisuje jejich snahu: pochopení současnosti nikoli ve tmě, kdy se minulost zdá jasnější než to, co máme před očima. Právě toto hledání hloubky současnosti je pro dnešek klíčové. Žijeme v předběhu, ale stejně tak si již neuvědomujeme, že svět, který jsme včera znali, již neexistuje. Deep present tak umožňuje překlenout předpony post- a pre-, které nám brání nahlédnout to, co překrývají. Deep present je imperativ, navzdory proudu času usednout na dno současnosti a skutečně být při tom, co se děje. Proniknutí až na dno onoho tady a teď je jednou z nejodvážnějších výprav – protože nikam necestujeme, nikam nespěcháme. Alexander Langer, italský novinář a politik, nabídl hesla „lentius, suavius profundius“ (pomaleji, jemněji, hlouběji) jako alternativu olympijského imperativu „citius, altius, fortius“ (rychleji, výš, silněji), který nás zoufale žene až na hranice vyčerpání – dějinného i faktického vyčerpání přírodních zdrojů. Vyhořelá generace totiž nemá budoucnost, nemá smysl pro čas, protože tato obraznost hořícího nyní je až příliš skutečná.

Indická mytologie má jednu z nejkomplexnějších symbolik, je to především obraz Šivy při tanci (Nataraja), ve stručnosti se jedná o symbolický tanec stvoření, trvání a konce, jenž Šiva tančí stále dokola. Je to hluboce transformační a tvořivý tanec vznikání a zanikání, uprostřed něhož je moment nyní. Právě překročením jakýchsi limit minulosti (nosorožec) a budoucnosti (robot) se potápěč, se kterým si proud pohrává v jakémsi šivovském tanci času, dospěje k přírodním bůžkům v polaritách anima a animy, Jakša a Jakši. „Pod mořskou hladinou, jako v současném momentu, se stírají rozdíly mezi zažíváním vzestupů a pádů, mezi hloubkou a výškou a někdy se i otočí. Klesat znamená dosahovat výšky. Zdánlivá věčnost mezopelagického soumraku utváří časová odlišení mezi nyní a teď a budoucnost se zdá pozastavená v tekutém bezčasí. Současnost se po troškách rozmazává do budoucnosti,“[2] konstatuje potápěč a Jakši se ptá, jak tedy vytváříme řád času? Jak rozlišujeme okamžiky navzájem? Jakša jí odpoví: „Je to řád, který nemůže být svrchu nařízený, ale vždy vyrůstá ze dna [...].“[3] Právě to je moment nyní ve smyslu „deep present“, kdy zítřek ani minulost není lepší než dnešek.

Passwords for Time Travels, magické lexikum, je tak jedním z nástrojů, jak si zvědomit hloubku současnosti, která má své prostorové i časové kvality, neomezující se na tečku na mapě či časové ose. Abrakadastral (Abrakastrální) „se vztahuje na kouzla vržená na mapy a průzkumy, které mění veřejné na soukromé, aniž by hnuly prstem.“ Podmaňujeme si čas a prostor, parcelujeme jej, ale nepatří nám. Mezery v lexiku nám ukazují možnosti, jak napravit své koloniální ambice a poučit se z minulosti. Politika času (a prostoru) prostupuje lexikální vybaveností společnosti, jednoduchým pojmenováním umožňuje uvažovat změnu. Jsme na konci roku 2020, který byl pro mnohé z nás náročný: pozastavil na okamžik akcelerující kapitalismus, země se skoro fakticky zvětšila a cestovat za hranice vlastního státu se ukázalo být skoro nemožným. Stejně tak se roztrhly časové struktury, čas se pro mnohé pozastavil – pro jiné zrychlil natolik, že nás donutil nalézt zásoby energie, o kterých jsme netušili. Rok 2020 nás nechal usednout na pomyslné dno, abychom zjistili, že mnoho představ, ve kterých jsme žili, jsou fantazie minulosti. A pojmy k tomu, co kolem nás probíhá, na podzim sice známe lépe než na jaře, ale stále hledáme. Raqs Media Collective sice nevytvářejí revoluce v jazykovědě, ale přece nás nutí přehodnocovat pojmy, ve kterých jsme uvězněni a jež nedokonale zrcadlí skutečnost. Passwords for Time Travel jsou výbavou člověka v tekutých časech.

[1] Armen Avanessian – Suhail Malik (eds.), The Time Complex: Post-Contemporary, Miami, FL: Name Publications, 2016, s. 23.

[2] Raqs Media Collective, The Contemporary Condition: We Are Here, But Is It Now? (The Submarine Horizons of Contenporaneity), Berlín: Sternberg Press, 2017, s. 33.

[3] Ibidem, s. 36.

Foto: Záběry z videa Passwords for Time Travel, 2017