Konec ruského vlivu na světovém uměleckém dění?

Ruští oligarchové a příznivci Vladimira Putina jsou v posledních týdnech terčem mezinárodních sankcí. Zahraniční tisk si v této souvislosti všímá právě i jejich spojení s trhem umění a světovými výstavními institucemi. Lze zde totiž spatřit určitou formu dlouhodobé strategie budování legitimity Putinova režimu skrze umělecký svět. Jak sankce ovlivňují pozici bohatých oligarchů v mezinárodních dozorčích radách a na trhu s uměním, si všímá ve zprávě ze světa Petra Lexová.

Pohled do výstavy Fabergé in London: Romance to Revolution, V&A Museum, Londýn. Foto: V&A Press Office

Podle deníku Made for minds je mezi 2 200 světovými miliardáři zhruba 4 % Rusů. Tato skupina ruských superbohatých, která získala své postavení a majetek v průběhu 90. let, se postupně etablovala i jako důležitá kupní síla na mezinárodním trhu s uměním a získala výsadní postavení v evropských i amerických kulturních institucích. Artalk v minulém roce publikoval rozsáhlý text Elisabeth Schimpfössl, kde přibližuje „ruský filantrokapitalizmus“ a podmínky, které daly této skupině ruských oligarchů zbohatnout.

Současné restrikce zaměřené na ruské oligarchy zvýšily tlak i na mezinárodní kulturní instituce. Petr Olegovič Aven, šéf největší ruské komerční banky Alfa Group, přišel o místo v představenstvu londýnské Royal Academy of Arts. Instituce odmítla i finanční dar Avena na probíhající výstavu Francis Bacon: Man and Beast. Oproti tomu Vladimir Potanin, jeden ze členů dozorčí rady Guggenheimova muzea v New Yorku, sám odstoupil ze své pozice. Privátně financované muzeum tak hledá jiný způsob, jak kompenzovat ztrátu příspěvku jednoho ze svých největších mecenášů (více zde). Rovněž Viktor Vekselberg, člen nadace Tate Foundation, byl začátkem měsíce odvolán. V dopise galerii uvedl, že je „upřímně rád, že jeho dary přispěly k rozvoji kulturních vazeb“.

Ruští oligarchové dlouhodobě figurují i v rámci světového trhu s uměním. Roman Abramovič se vepsal do jeho historie v roce 2008, kdy v Sotheby’s zakoupil triptych Francise Bacona za rekordních 86,3 milionu dolarů. Velká část uměleckých děl zakoupených v aukcích je pravděpodobně uchovávaná mimo Rusko v bezcelních zónách a speciálních skladech ve Švýcarsku, Lichtenštejnsku nebo Lucembursku, známých jako daňové ráje v rámci EU. Kvůli současným sankcím zrušily velké aukční domy Christie’s a Sotheby’s aukce ruského umění v Londýně letos v červnu, informuje německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung.

Zpráva z roku 2020 vydaná Americkým Kongresem odhalila, že i přes sankce zavedené v roce 2014, po obsazení Krymu Ruskem, oligarchové nadále obchodovali na trhu s uměním. Své obchody často prováděli skrze fiktivní společnosti nebo se skrývali za zprostředkujícího kupce. Podle americké zprávy je umělecký průmysl „největším neregulovaným trhem ve Spojených státech“. Od roku 2020 se tak postupně zpřísňují pravidla, která vyžadují, aby prodejci kontrolovali identitu svých klientů. (více zde)

Vejce na oslavu stého výročí Romanovské dynastie, tzv. „Romanov Tercentenary Egg“, dílna Fabergé, hlavní mistr Henrik Wigstrom, 1913, Moskevské kremelské muzeum. Foto: V&A Press Office

Deník The Art Newspaper také informoval o právě probíhající výstavě Fabergé in London: Romance to Revolution ve Victoria and Albert Museum v Londýně (potrvá do 8. května 2022), na které jsou k vidění zapůjčená díla sankciovaného ruského miliardáře Viktora Vekselberga a velkých ruských institucí, jako je Muzeum v Kremlu. Na otázku, zda rozhodnutí vlády nějak ovlivní výstavu, odpovědělo V&A ve svém prohlášení, že „zůstává v kontaktu s Ministerstvem pro digitální technologie, kulturu, média a sport, DCMS, ohledně vývoje situace na Ukrajině a dosud [tedy 18. 3. 2022, pozn. aut.] neobdrželi žádnou žádost o vrácení výpůjček od ruských institucí“. Před pár dny pak mluvčí Musea Fabergé v Petrohradu vydala prohlášení, že v zápůjční smlouvě ze září loňského roku je vymezeno, že exponátům je garantována imunita a ochrana, zaručená DCMS.

Historička umění a kurátorka Ekaterina Degot v rozhovoru pro časopis Monopol k současné situaci dodává, že západ dlouho nebyl dostatečně kritický ohledně zdrojů financování umění ze strany ruských oligarchů. Situace se začala měnit až v posledních letech, kdy se v souvislosti „obav o klima“ začal problematizovat zdroj těchto peněz z těžařského průmyslu. Je ale patrné, že silná role ruských oligarchů na světovém uměleckém dění a trhu s uměním i velké mezinárodní zápůjčky ruských muzeí zároveň měly dlouhodobě vliv na legitimizaci Putinovy politiky.

Degot na otázku Elke Buhr, zda „znormalizovala, západní kulturní scéna Putinovu imperiální politiku spoluprací s ruskými kulturními institucemi,“ odpovídá: „Putinův režim se mezinárodně legitimizoval prostřednictvím sportu, klasické hudby a ideologicky důležitých velkých muzeí, jako je Ermitáž a Kremelské muzeum.“ Vzápětí ale dodává, že současná umělecká scéna a s ní spojené instituce jako Garage Museum of Contemporary Art obecně nebyly součástí těchto struktur. Právě tyto instituce se v současnosti jasně vyslovily proti válce na Ukrajině (více zde). Oproti tomu velké výstavní instituce dále fungují beze změny. Ekaterina Degot také dodává, že dnešní Rusko není Ruskem 90. let a oligarchové zde už nemají takovou politickou moc, takže sankce proti nim jsou spíše symbolické.

Na otázku, zda by západní instituce měly bojkotovat ty ruské, odpovídá, že bojkot ruské kultury prezentované v zahraničí má smysl. „Vskutku je třeba zastavit nebezpečnou putinovskou sebepropagaci. Podobně jako by bylo ostudné mít v Benátkách ruský pavilon.“ Právě prezentace ruského umění na Benátském bienále byla nedávno rovněž živě diskutovaná. Kritika mířila především na vedení samotného pavilonu, v jehož čele stojí Anastasia Karneeva, dcera Nikolaje Volubujeva, zástupce generálního ředitele Rostecu, ruského státního dodavatele zbraní (více zde). Účast na bienále odvolal litevský kurátor ruského pavilonu Raimundas Masauskas i umělci Alexandra Sukhareva a Kirill Savchenkov, kteří tak vyjádřili nesouhlas s válkou na Ukrajině.