Pěstování duše, místa a komunity

Dům umění v Ústí nad Labem prezentuje první část pětidílného projektu Gardening of Soul. Alžběta Cibulková v recenzi poukazuje na to, že nemáme očekávat zahradnické náčiní, ale že jde spíše o metafory péče o duši a pěstování vztahu k prostředí a přírodě kolem nás.

Pěstování duše, místa a komunity

Zájem o zahradničení se v posledních letech stále zvětšuje a proniká i do oblastí, jako je ekologie nebo umění. Největší nárůst počtu zahrádkářek a zahrádkářů jsme mohli pozorovat především v dobách covidové pandemie, kdy se izolace mohla stát v mikrokosmu zahrady snesitelnou. Dalším důvodem toho, proč se mnozí z nás stali odborníky na pěstování všeho možného, mulčování nebo kompostování, pak byla a je klimatická krize a důraz na ekologické myšlení, které je s určitým typem citlivého zahradničení a s péčí o rostliny spojené.

Fenomén zahrady v sobě obsahuje nejen užitkový a okrasný rozměr, ale právě také ekologický, sociální a komunitní, terapeutický nebo spirituální a náboženský. Může se týkat trávení volného času, péče a porozumění rostlinám, otázek mezidruhové komunikace a soužití či kultivace a lidského zacházení s přírodou, pěstitelství, problematiky permakultury a mnoha dalších aktuálních témat. O jeho oblibě pak svědčí také množství nedávno vydaných publikací určených nejen pro praktikující zahradnice nebo zahrádkáře. Mezi mé oblíbené patří skvěle graficky zpracovaná obrazová kniha On the Necessity of Gardening: An ABC of Art, Botany and Cultivation z holandského nakladatelství Valiz, která jakožto slovník vybraných pojmů vztahujících se k zahradám dokládá bohaté spektrum toho, čeho se fenomén zahrady může dotýkat, a odkazuje se přitom ve velké míře na historické i současné vizuální umění. Propojenost současného umění, ekologie a zahradničení můžeme vnímat také na české scéně, zmínit je třeba aktivity Společenství Les (společenství pro pěstování, teorii a umění), které založily Edith Jeřábková a Zuzana Blochová.

S podobnými umělecko-ekologickými projekty se setkáváme také na výstavě s názvem Gardening of Soul: Introduction, jež probíhá v Domě umění v Ústí nad Labem. Jde o první část mezinárodního projektu Gardening of Soul: In Five Chapters, v níž se představuje dvanáct uměleckých projektů z různých koutů světa, jež se soustředí na „propojování aktuálních uměleckých projevů se společenskými aktivitami vyrůstajícími z touhy obhospodařovat a kultivovat nejbližší okolí, kterou lze symbolicky označit jako tendenci projevující se různými formami kolektivního zahradničení“. Název prozrazuje, že se bude jednat právě o zmíněný terapeutický rozměr zahradničení, kdy se péče o rostliny a zahradu stává také péčí o duši.

Přenositelnost zahraničních projektů do galerie je ale komplikovaná s ohledem na to, že se jedná z velké části o aktivity spojené s určitou skupinou lidí, s komunitním sdílením a aktivismem cíleným ke konkrétnímu místu. Tím pádem jsou zde předkládány spíše záznamy událostí ve formě videí, fotografií, nákresů nebo doprovodných brožur. V případě možná nejvýraznější instalace rakouské umělkyně Daniely Brasil s názvem Studijní kabinet Profesora Ogede Ewé Eko (aka Musa sapientum) se tento přenos povedl. Útulný interiér plný různých zajímavých předmětů na zdi a na policích, sošek nebo rostlin, v němž se se můžeme usadit a vše si prohlédnout, začíst se do knihy nebo si kreslit a kterému vévodí velký banánovník, v jorubštině nazývaný Profesor Ogede, byl vytvořen pro Centrum současného umění v Grazu. Umělkyně se zde dotýká témat kolonialismu, domestikace rostlin, a především zde klade otázku, jak se můžeme od rostlin učit. V Grazu tento projekt nabízel místo pro setkávání a diskuze. Nakolik bude tato instalace využívaná v Domě umění v Ústí nad Labem, pak záleží především na doprovodném programu. Sama o sobě ale návštěvníkům poskytuje útočiště a působivý svobodný prostor pro vlastní úvahy.

Pokojové rostliny a jejich působení v našich uzavřených domácnostech se pak jako téma objevuje v rozměrné instalaci Kristýny a Marka Milde s názvem Carpetorium: divoká krajina domova. Z levitujícího koberce vyrůstají rozměrné tropické pokojovky a podobně jako v kabinetu Denisy Brazil se zde setkáváme s lidskou potřebou obklopovat se „divokou“, ale podmaněnou přírodou, která není pouhým estetickým doplňkem interiéru. Vypovídá také o mezidruhovém soužití a péči. Porozumět rostlinám a komunikovat s nimi se pak pokouší také Hrvoje Cokariće, který pracuje s akustickou ekologií. Umělec sleduje pomocí elektrických signálů a speciálního zařízení reakci rostlin, které nechal vysázet v zahradě Muzea výtvarných umění ve Splitu a jimž je předčítána poezie. Na základě záznamů pak vytvářel zvukové kompozice. Pro výstavu v Ústí nad Labem akci zopakoval – samozřejmě v menším rozsahu a na příkladu několika rostlin v květináčích.

Specifičnost a různorodost všech projektů ve mně na výstavě vyvolávala zmatení a později jsem se snažila najít nějaký ukotvující bod a spojitost. „Opravdové“ zahradničení se týkalo několika umělecko-aktivistických projektů, kdy se skupina lidí snažila kultivovat prostor pomocí komunitní zahrady a uměleckých aktivit, jako tomu bylo v případě Hafnargarður Group. Skupina v roce 2012 založila veřejnosti přístupnou komunitní zahradu na místě bývalé skládky na západním pobřeží Islandu. Tam se kromě zahradničení, které se zaměřuje především na pěstování místních odolných rostlin a bylin využívaných k léčebným účelům, odehrávají také různé kulturní, společenské události a výstavy. Nebo v případě charkovského projektu Queer Garden Sashy Kurmaze, který na jednom z náměstí vysadil dvoudomé rostliny odkazující k sexuální odlišnosti ve snaze kultivovat prostor setkávání pro všechny bez ohledu na sexuální orientaci.

Na výstavě najdeme také plány a dokumentaci realizovaného projektu Florálního kostela – katedrály tvořené různými druhy stromů Michaely a Jiřího Černického „rostoucí“ u Valašského Meziříčí. Dále projekt Alexise Dworského zabývající se tradičními chorvatskými kamennými stavbami používanými na pastevectví a chov ovcí nebo fotografie architektury-skulptury, kterou na Islandu vytvořil Lukas Kühne pro setkávání místních obyvatel a společné prožívání zvuků. Italský umělec Hannes Egger se pak skrze pěstování brambor vyrovnává s historickými událostmi první světové války. Umělec nechal dovézt hlínu z místa bojišť v Polsku, na němž zahynulo mnoho odvedenců z Jižního Tyrolska, do pevnosti Fortezza v Jižním Tyrolsku, vypěstoval zde brambory, které pak uvařil a podával veřejnosti v rámci performativní bramborové slavnosti.

I přesto, že se každý projekt zabýval často velmi odlišnou problematikou, většinu z nich spojovalo téma sdílení a péče o okolní prostor. Díky pestrosti, kdy se při procházení výstavou postupně lopotivě pročítáme doprovodnými texty, se z výstavy stává spíše jakýsi průvodce po místech a projektech, u nichž se zahradničení někdy zcela vytrácí. Uvidíme, zda se na konci letošního roku, kdy bude otevřená finální výstava celého projektu Gardening of Soul: In Five Chapters, dočkáme i nějakého více smyslového a možná i divácky působivějšího uchopení a z Domu umění se například bude do okolí linout vůně kompostu. Otázkou pak také je, nakolik výstupy osloví obyvatele Ústí nad Labem, kdy podle kurátora Michala Kolečka mohou být prezentované projekty inspirací pro cesty k obnově a regeneraci ústeckého regionu.

Daniela Brasil, Michaela Černická & Jiří Černický, Hrvoje Cokarić, Alexis Dworsky, Hannes Egger, Hafnargarður Community Garden, Benjamin Hao Lap Yan, Kristyna & Marek Milde, Sasha Kurmaz, Lukas Kühne, The Trinity Session, Sam Van Aken / Gardening of Soul: Introduction / kurátor: Michal Koleček / Dům umění / Ústí nad Labem / 8. 12. 2022 – 11. 3. 2023

Foto: Šimon Roubal, DUÚL