Očištěni blátem

Původně negalerijní prostory sýpky v Klenové u Klatov mohou výstavu zkomplikovat a je potřeba brát ohled na jejich specifika, historii i zvláštní dispozice. Ty mohou samozřejmě kromě komplikací naopak nabídnout výstavě také přidanou hodnotu. Právě to se povedlo v aktuální výstavě v historické sýpce na Klenové, kde se ve třech patrech rozprostírá příběh bahenních lidí – Mudboys, totiž skupiny maďarských umělců, jejichž hlavním tématem se v několikaletém projektu stalo bahno či bláto. Péter Bátory, János Brückner, Máté Fillér, Otto Szabó a Márton Emil Tóth tuto hmotu pojímají v oslavném duchu, tedy nikoli jako něco nečistého, ale jako stavební, tvořivý a léčivý materiál propojující zemi a vodu, díky kterému se člověk může transformovat v jakousi bahenní přírodní bytost. Očistnou proměnu za pomoci bláta vnímám jako paradox a metaforu k pochybení západního civilizovaného člověka pojímajícího bahno jako špínu, kterou je potřeba štítivě odstranit.

Nejenže výstava svou hnědou estetikou a použitím přírodních materiálů dobře zapadá do potemnělých prostor sýpky s robustním zdivem a dřevěnými trámy, povedlo se také výborné načasování na letní období, které máme spojené s výlety a pobýváním venku v krajině. v horním podkrovním patře totiž narazíme na video zachycující proces tvorby celého projektu jakožto kolektivní zábavnou road movie. Vedle videa a fotografické dokumentace z natáčení si můžeme sednout na venkovní židle, u nichž leží basa piv, vidíme zde gril, polínka dřeva, nechybí zde ani stan nebo zablácené oblečení pověšené na šňůře. Tato rovina, kdy skupinka přátel s nadšením pro danou věc tráví společný čas, vnáší do výstavy lehkost, pocit sounáležitosti a také humor. Samotné bahenní postavy a jejich vystupování mají totiž mnohdy vtipný, až groteskní charakter, což vidíme například v simulaci počítačové hry, kde Mudboy procházející se po krajině potkává dalšího, s nímž si třeba vyměňuje pantofle. Kousek odtud vidíme ve videu Mudboye v taneční extázi, na stěně visí kalendář, kde jsou ke každému měsíci přičleněny portréty jednotlivých „bahňáků“.

Humorné vyznění a švihlost některých děl se zde ale setkává se zvláštní poetikou a také především s ekologickým vyzněním a zaměřením na současný destruktivní vztah člověka k přírodě a krajině, které přestává rozumět. „Jde pro to ještě něco udělat?“ zní z videa, kde sledujeme partu umělců sedících kolem ohně. Jeden z nich vstává, bere do rukou lopatu a jde kopat díru do země, do níž se poté položí. Dochází ke zmíněné transformaci a zpátky k ohni si následně už přisedává jako bahenní tvor. Projekci doprovází obrazy na stěnách se starými ozdobnými rámy, které jsou ale po bližším přihlédnutí „dozdobeny“ ještě vrstvou z hlíny, různých zemitých úlomků nebo klacíků. Nasvícené fotografie v rámech v jinak temné místnosti pokládám za nejpoetičtější díla celé výstavy. Zobrazují bahenní bytosti pohybující se v krajině, vynořující se z vody nebo jen zamyšleně sedící a podpírající si rukou hlavu. Můžeme je vnímat jako zvláštní strašidelné živočichy, oživlé sochy nebo také jako bytosti, kterými se může stát každý z nás. Především jsou to ale tvorové, kteří plně zapadají do přírodního terénu.

Sama jsem tuto transformaci zažila, když jsme v jedné části pískovny, do níž jsme se jako děti chodily koupat, objevili bahenní rybníček. I z nás se po ponoření stali na chvíli bahenní tvorové a všem bych tento zážitek doporučila. V projektu Mudboys jde především o očistný rituál, který odporuje lidské obsedantní potřebě sterilní čistoty nejen našich těl, ale také prostředí, kterým se lidstvo obklopuje.

Umělci se rozhodli bojovat se zoufalstvím paralyzujícího environmentálního žalu kolektivní akcí, kdy se jejich těla a smysly odklonily od života současného civilizovaného člověka. Stali se přírodními bytostmi, které se od země a její materie neoddělují, ale naopak se stávají její součástí. Transformace za pomoci vykopání díry do země a lehnutí si do ní mi připomněla rituál z knihy Psychomagie Alejandra Jodorowského, který ale pracoval spíše se symbolikou pohřbení, smrti a znovuzrození. Mudboys nepracují s magií, ale spíše s reálným smyslovým prožitkem, tělesnou i psychickou změnou. Jde o inspirativní hru, jež nás svádí k tomu jít se taky svobodně obalit bahnem a snad se i proměnit v lepšího a vůči přírodě citlivějšího živočicha.

Péter Bátory, János Brückner, Máté Fillér, Ottó Szabó, Márton Emil Tóth / We did not do it – MUD/CREW / kurátor: Petr Krátký / Sýpka – Galerie Klatovy / Klenová / 2. 6. – 8. 9. 2024