Preview: galerie Sam83
13. 11. 2013Rozhovor
Cílem nové rubriky Preview je přinášet prostřednictvím rozhovorů s kurátory prezentace nezávislých galerií, nacházejících se ať již v centrech, nebo často i mimo centra uměleckého dění, jejichž postavení není vůbec jednoduché − obzvláště prezentují-li současné umění. Důkazem, že takové galerie mohou fungovat, je i galerie Sam83, která se nachází v České Bříze. S její kurátorkou Denisou Bytelovou jsme se bavily nejen o Samovi, ale i o poslání obdobných galerií.
Sam a Denisa Bytelová / Struhadla: externí výstavní prostor galerie Sam83 / 2013
Jak začala vaše spolupráce s galerií Sam83 v České Bříze? Galerie začala vznikat, když se Sam (zakladatelka a programová ředitelka galerie) se svým mužem vrátili z Francie a na začátku 90. let koupili dům v České Bříze, který společně opravili. V té době otevřeli keramickou dílnu a součástí provozu byly také zahradní výstavy. Postupem času na ně začalo přijíždět více lidí a formát výstav se z původních „otevření pecí“ proměnil. Z toho vznikla potřeba vytvořit galerii. Později jsme zahájili i publikační činnost a v návaznosti na letní semináře keramiky vznikly i rezidenční pobyty pro umělce. Pro ty byla v nedávné době postavena nová budova. Koncem 90. let jsem začala v České Bříze navštěvovat seminář, který zjednodušeně řečeno navštěvuji dosud.
Jak je to s návštěvností v galerii na vesnici jako je Česká Bříza? Samotné umístění galerie není takový problémem. Během jedné výstavy ji navštíví více jak 200 lidí nejen z okolí Plzně, ale i z Prahy nebo Brna. Na vernisáž se dostaví průměrně okolo sedmdesáti, osmdesáti lidí. Díky tomu, že galerie Sam83 nečerpá žádné granty a ani není příspěvkovou organizací, získává velkou svobodu při sestavování programu. Můžeme si dovolit připravit výstavy, které by jinde neprošly. Na druhou stranu je rozpočet limitovaný mírou vložených peněz. I to je jeden důvodů, proč připravujeme jen čtyři výstavy ročně. Ke každé výstavě vychází od roku 2010 katalog, je vytvořen doprovodný program nebo přednáška. Mimo galerii ještě zpravujeme malý depozitář v Klatovech, kde od roku 2009 opakovaně pořádáme projekt 4okna.
Pohled do instalace výstavy Edgar: Ahoj koucourku, můžu se tě na něco zeptat? / galerie Sam 83 / 2013
A kolik lidí z řad místních obyvatel chodí na vaše výstavy? Z místních je to pár lidí, ačkoliv se snažíme je zvát a dáváme jim papírové pozvánky do schránek. Dokonce jednotlivé výstavy hlásíme místním rozhlasem. Na výstavy se pak dostaví pár odvážlivců. Někteří už chodí pravidelně. Zajímavý je především kontrast v samotném složení publika. Jednou jsme pořádali projekci kontroverzního filmu spolu s přednáškou Milana Knížáka. Do toho hrála kapela RUiNU, která Knižákovy názory nesdílí a situace dopadla tak, že poslední, kdo na koncertě zůstal až do konce, byla jedna sousedka z Břízy, které bylo hloupé odejít.
Je neuvěřitelné, že jako nezávislá galerie máte tak široký záběr odborné činnosti. Kromě doprovodných a vzdělávacích programů vydáváme kulturní čtvrtletník Pižmo, postupně také vytváříme vlastní oborovou knihovnu a pořádáme rezidenční pobyty, pro které Sam se svým mužem postavili novou budovu, na stavbě se podílela samozřejmě celá rodina, ale bez nich dvou by C(éčko) nestálo.
Křest časopisu Pižmo / Bajkazyl na náplavce / 2013
Na galerii Sam83 je vidět vstřícnost k divákovi, která stojí v kontrastu s častým elitářským zaměřením galerií prezentujících současné umění. Výstavy v galerii jsou zaměřené tak, že se snaží publiku nepodbízet, ale zároveň být otevřené. Situace vychází ze Samova konceptu ,,Vize pro novou kulturu a její místo“. Její součástí je předpoklad, že divák je všude. Není pouze ve velkých městech. Podobný přístup vidím i třeba i v českobudějovické Galerii D9, pro níž jsem chystala výstavu letos na podzim, a v jejích předchozích výstavách. U diváků je často patrný jistý ostych vstoupit do galerie, která prezentuje současné umění. Zázemí galerie by mělo být připravené mu pomoci, nevytvářet v lidech, kteří se odvážili přijít, podvědomý pocit studu z neznalosti. Za jeden z propadů mezi uměleckou produkcí a publikem je možné považovat gesto Marcela Duchampa, když pisoár označil jako ,,fontánu“. I postmoderna přinesla divácky náročné formy umění a instituce by měly s tímto faktem pracovat a ne propast prohlubovat.
Jste tedy zastánce doprovodných a animačních programů? Doprovodné programy připravujeme a považuji je za důležité. Každý si něco představí pod pojmem sportoviště, ale málokdo zná prostory galerie a parametry současného výstavnictví. To je pro široké publikum často velká neznámá. Samozřejmě nejsme zastánci animací toho typu, že děti musí klečet v převleku Jana Žižky před obrazem, ale určitě má smysl naučit se lidi přivádět do galerie a snažit se je aktivovat.
Petra Lexová | Vystudovala dějiny umění a učitelství výtvarné výchovy. Věnuje se výzkumu středoevropského sochařství 60. a 70. let a architektuře. V současné době je doktorandkou na Semináři dějin umění MU v Brně a přednáší na Ústavu věd o umění a kultuře FF JU v Českých Budějovicích.