RE: Otevřený dopis Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků ministerstvu kultury

V příštích měsících budou na Artalku vycházet příspěvky od členů a členek Spolku Skutek vyjadřující se k událostem na umělecké scéně a k tématům, která jsou v rámci spolkové agendy diskutována. V minulosti vyšel například komentář Johany Lomové Proč potřebují umělci odbory?, dnes zveřejňujeme reakci na otevřený dopis kurátorky Galerie kritiků a předsedkyně Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků Vlasty Čihákové-Noshiro, kterou sepsal kurátor a kritik umění Jiří Ptáček. Reakci Společnosti Jindřicha Chalupeckého na stejný dopis lze nalézt zde.

Třeba to půjde!

A je to venku. Spolek Skutek ovládl grantové komise ministerstva kultury. Své lidi má také ve Společnosti Jindřicha Chalupeckého. A to hlavně proto, aby zničil Cenu kritiky za mladou malbu a členkám spolku umožnil věnovat se jejich zálibě v pornografii.

Takového dojmu lze mimo jiné nabýt po přečtení otevřeného dopisu kurátorky Galerie kritiků a předsedkyně Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků Vlasty Čihákové-Noshiro ministrovi kultury, ve kterém mu vysvětluje příčiny, proč Cena kritiky za mladou malbu propadla v grantovém řízení Ministerstva kultury ČR a nezískala žádné finanční prostředky. Dopis to je podivuhodný, a to nejen proto, že Spolek Skutek líčí jako spiklenecký zlořád. Pečlivější rozbor by si bezesporu zasloužila také konstrukce významu Ceny kritiky za mladou malbu jako antipodu k Ceně Jindřicha Chalupeckého, a to včetně opětovného vykopávání rezavějící válečné sekyry, kterou svého času brousilo vydělování malířské podskupiny z celku výtvarného umění. Podobně by se šlo zaměřit na nízké a v šokující míře nepoučené útoky na práci Kateřiny Olivové, jejíž účast v loňské Ceně Jindřicha Chalupeckého pisatelka nazývá „akceptací porna“. Jsme však přesvědčeni, že prvními, kdo by takový rozbor měl podniknout, nejsme my, ale členové a členky Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků, jemuž pisatelka dlouhá léta předsedá. Právě na něj totiž styl a argumentace dopisu vrhají nejhorší světlo. Stranou ponecháváme rovněž hanlivé označení členky grantové komise Johany Lomové „publicistkou s akademickým titulem“ a nabádání ke klientelismu, když se autorka dopisu podivuje nad tím, že Lomová nepodpořila cenu, která je pravidelně udělována studentům školy, na které učí. A snad jen z humoristických důvodů zmíníme, že píše-li nejprve o neodlišitelnosti umělecké práce Kateřiny Olivové od pornografie a praxe sexuálních pracovnic, a následovně dodá, že „tyto exhibice schvalují především členky spolku Skutek“, tak zjevně vychází z tvrdých dat, kterými my o našich členkách nedisponujeme.

K části otevřeného dopisu, ke které se naopak vyjádřit chceme, je vize téměř zločinného spolčení, které nám autorka podsouvá. Třebaže se hned zkraje dopisu vymezí vůči Společnosti Jindřicha Chalupeckého a slovnímu hodnocení Ceny kritiky za mladou malbu, které dostala od grantové komise, v jeho pokračování předestírá, že výše zmíněné členky spolku Skutek působí „koncepčně nejen uvnitř Ceny Jindřicha Chalupeckého, ale také v grantových komisích na MK ČR i MHMP, kde rovněž poškozují prestiž a obecně prospěšnou činnost Ceny kritiky za mladou malbu.“ A následně dodá: „Byli to však paradoxně jejich mluvčí, jež před třemi roky navrhovali pořadatelům Ceny převést její zázemí na vlastní spolkovou půdu a po rezolutním odmítnutí zahájili její veřejnou dehonestaci.“

Spolek Skutek pochopitelně má svoji agendu. Zničení Ceny kritiky pro mladou malbu k ní však nepatří. Jak to ale dokázat? Za patrně nejcennější (a v perverzním smyslu i „nejpravdivější“) na dopisu Vlasty Čihákové-Noshiro lze považovat to, že Skutek poprvé líčí jako bázi pro vytváření klientelistické sítě pracující ve prospěch svých členů a členek, případně likvidující oponenty. Bude patrně marné přesvědčovat ty, co jsou těmto obviněním ochotni naslouchat, že rovněž lidé sdílející jednu společnou platformu mohou působit jinde a nezávisle, a že příslušnost k určitému sdružení nevylučuje možnost osobně se rozhodovat a konat. Má pak vůbec smysl upřesňovat, že byla-li Cena kritiky pro mladou malbu v minulosti kritizována některými členy Skutku, pak to tito učinili na základě vlastních rozhodnutí a poznatků, bez toho, aby se vztahovali k působení ve Skutku?

Konspirační teorie jsou prostě Achillovou patou snad všech veřejně činných organizací a iniciativ. Jenže ani za takových okolností nelze než trvat na tom, že Spolek Skutek nikdy neusiloval o převzetí Ceny kritiky za mladou malbu, nikdy ji veřejně nedehonestoval a nikdy na její úkor (či na úkor jiného subjektu) na ministerstvu nebo pražském magistrátu neusiloval o získání výhod pro subjekt jiný.

Naše reakce na otevřený dopis pochopitelně může vyznít i jako spor dvou konkurenčních sdružení. Netajíme se tím, že mnoho členů a členek Skutku pohlíží na Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků se silnou nedůvěrou. Pochybují, že tato organizace plní funkce, jež si předsevzala, a kvůli faktické nečinnosti ji považují spíše za formální krytí veřejných vystoupení její předsedkyně. Při komplikovaném hledání partnerů pro pojmenování potřeb umělecké scény a pro legitimnější prosazování jejich zájmů bychom však byli spíše rádi, kdybychom se mohli obrátit na fungující a ambiciózní sdružení uměleckých kritiků.

Myslíme si také, že bouřit se je správné. A proto je samozřejmě správné stěžovat si, jsem-li přesvědčen, že mi je činěno bezpráví. Něco jiného ale je dokládat bezpráví lživými dohady. Paní Vlasta Čiháková-Noshiro si našla způsob, jak externalizovat problémy, které jsou dlouhodobě vytýkány jejímu projektu. Její argumenty každopádně rázně odmítáme. Jedním dechem jí ovšem chceme popřát, aby existenci Ceny kritiky za mladou malbu dokázala obhájit. K tomu však bude potřebovat odlišnou argumentaci a patrně také odvahu přehodnotit současné založení ceny.

V roce 2016 na protest proti její stávající podobě odstoupila celá nezávislá porota. Její součástí byl i náš tehdejší předseda Petr Dub. Nejspíše právě v té chvíli se Spolek Skutek stal strůjcem všeho negativního, co pověst ceny obrůstá. Odstoupení kompletní (!), jinak „nespolkové“ poroty ovšem pro hlavní pořadatelku zjevně nebylo dostatečným signálem, že nespokojenost není pouze pocitem jednoho předsedy. Její opětovné vyslovení, tentokrát vyjádřené z mocenské pozice jako nepřidělení podpory z veřejných zdrojů, tak patrně u paní Vlasty Čihákové-Noshiro pouze posílilo představu, že jedna konkrétní organizovaná skupina jí jde po krku. Skutek jako chobotnice plíživě prorůstající struktury živé kultury, postupně ovládající další a další veřejné zdroje, a to za zády ministra, který nic netuší a proto o tom musí být zpraven. Chobotnice dokonce tak mocná a ve svém jednání rafinovaná, že si letos sama nechala neudělit (!) podporu ministerstva kultury. Taktický manévr par excellence, ovšemže!

A na závěr jedna otázka. Nejsou všechna ta obvinění z diskriminace a úkladů proti Ceně kritiky za mladou malbu pouze přípravou na návrh, aby ministr obešel stávající systém a jednal na vlastní pěst? Jak jinak by bylo možné rozumět posledním větám dopisu, v nichž se dočítáme: „Třeba to půjde volbou vhodnějších zkušených odborníků, a také je možné vzít si příklad z řešení MHMP, kde sporná hodnocení grantové komise kompenzuje přímo město poskytnutím partnerství a individuální účelové dotace.“ A souhlasíme: třeba to půjde. Ale mělo by to takto jít?

Jiří Ptáček

za výbor Spolku Skutek