Umělec jako metanávrhář. Gene Youngblood a jeho dílo

Na začátku dubna zemřel americký teoretik médií a kritik Gene Youngblood (30. 5. 1942 – 6. 4. 2021), který se významně zasadil o uznání videa jako umělecké formy a propagování demokratizace médií. Ohlédnutí za jeho dílem sepsala Lenka Dolanová.

Gene Youngblood, 70. léta. Foto: archiv Vašulka Kitchen Brno

Umělec jako metanávrhář. Gene Youngblood a jeho dílo

„Gene Youngblood se stal pasažérem vesmírné lodi Země 30. května 1942.“ Tak začíná biografie autora v knize Expanded Cinema, od jejíhož publikování v roce 1970 uplynulo loni padesát let, oslavených novým vydáním v nakladatelství Fordham University Press. Letos v dubnu naši vesmírnou loď pasažér Youngblood ve věku osmasedmdesáti let opustil.

Kniha Expanded Cinema vstoupila do obecného povědomí především tím, že vůbec poprvé popsala video jako novou uměleckou formu. Youngblood video chápal jako pokračování filmu. Termín expanded cinema – rozšířený film – převzal z článku filmaře Stana VanDerBeeka (časopis Film Culture, 1967). Kniha samotná vychází ze sloupků nazvaných Intermedia, které psal Youngblood od roku 1967 do 1970 pro alternativní Los Angeles Free Press; vyšlo jich zde sto padesát. Velký ohlas, se kterým se publikace setkala, Youngblooda překvapil: „Myslel jsem si, že si to přečtou čtyři hipíci, ale za sedm let se prodalo téměř padesát tisíc kopií a na konci roku 1977 byl náklad vyprodán.“[1] Kniha poskytla základní přehled hlavních forem experimentálního filmu a videa z perspektivy amerického východního pobřeží. Přinesla příklady z počátků počítačové estetiky, ukázky televizních experimentů, videa uzavřeného okruhu, multimediálních performancí a intermediálních projekcí v prostoru, holografie, ale zabývala se i hollywoodskými filmy využívajícími experimentální techniky. Živým jazykem psané popisy uměleckých experimentů střídaly rozhovory s protagonisty, proložené četnými citacemi filozofů, kybernetiků a behaviorálních teoretiků. Mladý novinář byl obdivovatelem Buckminstera Fullera a Marshalla McLuhana a čerpal také z díla kybernetiků Norberta Wienera a dvojice Humberto Maturana a Francisco Varela. Pod vlivem kybernetiky chápal film a video jako součást intermediální sítě. Úkolem umělců podle Youngblooda je naučit se v tomto novém prostředí pohybovat a vynalézat pro ně nový jazyk.

Aldo Tambellini, Black Zero, 1965, promítané v umělcově divadle Black Gate Electromedia v New Yorku. Foto: ilustrace z knihy Expanded Cinema

Nové vydání knihy obsahuje kromě původního úvodního slova od Buckminstera Fullera (jehož součástí je také sci-fi rozhovor s dosud nenarozenými dětmi v matčiných dělohách, imaginárně vzájemně propojenými a plánujícími vzpouru, dokud lidstvo nepřijde k rozumu a nepochopí svůj potenciál v péči o planetu) též zrevidovaný úvod od samotného autora. Youngblood od počátku zdůrazňoval, že tématem knihy nebylo (jen) umění videa, nýbrž především nový způsob komunikace. Intuitivně rozpoznal možnosti internetu a komunikačních médií a věřil v nutnost jejich využití pro sociální, kulturní a politickou transformaci. Autonomní, nezávislé, přes síť propojené komunity měly poskytnout alternativu danému společenskému uspořádání, měly se stát „osmým kontinentem“.

Kniha je plná techno-utopických vyjádření a odkazů ke „kosmickému vědomí“, Youngblood používal také termín noosféra, vycházející z teorií jezuitského filozofa a paleontologa Teilharda de Chardina. Noosféra je sféra lidského myšlení, idea kolektivní světové mysli, jakási globální organizující inteligence přicházející jako završení geosféry (sféry neživé hmoty) a biosféry (sféry biologického života). Videosféra je potom noosféra transformovaná do vnímatelného stavu. Lidstvo může díky revoluci v komunikaci lépe synchronizovat své smysly a znalosti. „Již není možné se zaměřit na jednu disciplínu a doufat, že tím pravdivě vyjádří jasný obraz našeho vztahu k okolnímu prostředí. Zejména intermediální síť filmu a televize funguje jako nervový systém lidstva.“ (s. 41) Konečným cílem mělo být vytvoření zcela nové kultury, takové, která bude udržitelná, ekologická a antikapitalistická.

John Stehura, Cybernetik 5.3, 1965–69, 16 mm, barva, 8 minut. Foto: ilustrace z knihy Expanded Cinema

Víra v možnost alternativního společenského uspořádání byla v šedesátých letech v prostředí raných videoumělců rozšířená. Gene Youngblood chápal snahu přispět k této proměně jako etickou povinnost umělců. Mezi umělci, kteří byli podle Youngblooda schopni přinést změnu, byli Kit Galloway (nar. 1948) a Sherrie Rabinowitz (1950–2013), jejichž dílu se věnoval dlouhodobě. Koncept Electronic Café, s nímž dvojice přišla roku 1984, propojil kavárny v pěti etnicky odlišných komunitách v Los Angeles. Použili k tomu telekonferenční nástroje, slowscan video (sekvenčně přenášené video obrázky), interaktivní psaní a kreslení a přenos zvuku. V průběhu fungování kaváren docházelo k živým propojeným performancím: společnému zpívání, recitaci poezie a podobně. Projekt Electronic Cafe International pak oba dále rozvíjeli v letech 1989–2000. Galloway a Rabinowitz, s nimiž v osmdesátých letech sdílel v Los Angeles ateliér, byli pro Youngblooda ideálními příklady umělců coby metanávrhářů („metadesigner“). Tedy těch, kdo vytvářejí kontext pro vznik uměleckých děl, předpoklad nových, autonomních sociálních světů.

Po vydání Expanded Cinema se začal Youngblood naplno věnovat konceptu zasíťovaných komunit a komunikační revoluci, byl aktivním v hnutí „media democracy“. Pracoval s předpokladem, že demokratizace přístupu k novým nástrojům způsobí komunikační revoluci, jejímž konečným cílem bude zrušení dominantních, státních a komerčních médií. Věřil, že krizi masmédií je nutné vyřešit kompletní přestavbou jejich strukturního a funkčního uspořádání. Nové nástroje jako video s možností přenosného vybavení pro nahrávání, kabelové komunikační sítě, systémy pro publikování filmu či domácí počítače a satelity, měly této revoluční decentralizaci napomoci. Sám sebe rád nazýval „radikálním politickým aktivistou“.

Sherrie Rabinowitz a Kit Galloway, Electronic Café, 1984. Foto: archiv Vašulka Kitchen Brno

Gene Youngblood působil na Kalifornském institutu umění v Los Angeles a od roku 1988 na College of Santa Fe v Novém Mexiku. V Santa Fe existovala živá komunita umělců a vědců, mimo jiné zde působili také Steina a Woody Vašulkovi (Steina zde žije dosud, Woody zemřel v prosinci 2019). Ti a další pionýři videoumění pro něj byli příkladem pro život, jehož etickou premisou je sdílení nástrojů a zdrojů. Společně se snažili vytvářet nezávislou kulturu v přesvědčení, že umění by mělo usilovat o získání širších kompetencí. Gene Youngblood intenzivně pracoval do posledních měsíců svého života, a to na několika rozsáhlých knižních projektech zároveň, přičemž zdůrazňoval, že spoluautorkou všech děl z poslední doby je jeho žena Jane, s níž se oženil na své sedmdesáté narozeniny. Mimo jiné se společně věnovali psaní pamětí nebo rozsáhlé knize věnované americkému filmaři Georgi Kucharovi.

Gene Youngblood, Peter Weibel a Steina Vasulka, Agua Fria Studio, Santa Fe, polovina 80. let. Foto: archiv Vašulka Kitchen Brno

Gene Youngblood byl přesvědčen, že silné umělecké vize a rozšíření kompetence umění potřebujeme více než kdy jindy. Loni v dubnu uspořádalo americké kulturní centrum Gray Area u příležitosti nového vydání knihy Expanded Cinema sérii online diskusí. Youngblood zde společně s mediálními teoretiky, vědci a umělci diskutoval o tom, jaká témata z knihy mohou být aktuální v dnešních, tehdy ještě trumpovských, pandemií zasažených Spojených státech. Představa internetu coby výhradně pozitivního nástroje je samozřejmě v době, kdy sledujeme celosvětový vzestup nacionalistických tendencí, dezinformačních kampaní a populistických politiků mistrně ovládajících sociální sítě, pochopitelně již dávno zpochybněna. V období nucené sociální distance máme k dispozici nástroje, které nás mohou propojit lépe než kdy jindy, ovšem komunikujeme převážně na korporátních platformách, tedy pokud chceme, aby byl náš hlas alespoň trochu slyšet. Online prostor je roztříštěný, jednotlivé komunity nejsou vzájemně propojené, společnost je naopak čím dál tím víc polarizovaná. Otázka, jak se propojit, abychom se společně zabývali aktuálními problémy, které přináší globální ekosociální krize, je tak dnes vysoce aktuální.

[1] Gene Youngblood, Introduction to the Fiftieth Anniversary Edition, s. xvi. In: Expanded Cinema, Fordham University Press, 2020.

Český překlad textu Gene Youngblooda Masmédia a budoucnost touhy z roku 1978 byl otištěn ve sborníku Vašulkova kuchyňská kniha #1, texty k médiím: první & poslední (ed. Miloš Vojtěchovský). Vašulka Kitchen Brno, 2020, s. 201. Viz PDF verze sborníku zde.