Včela za závěsy

V Galerii Josefa Jambora v Tišnově je k vidění nová výstava Marka Thera, na které rozvíjí svá stěžejní témata, jako je historie česko-německých vztahů a z nich vzešlá společenská tabu nebo identita jedince ve vztahu k jiným kulturám. Podle Jany Písaříkové se však autor vydává také na nové a pro něj nezvyklé území, v němž se stává divák „něčím, co by se dalo přirovnat k oku kamery, nebo aktérovi filmové scény“.

Včela za závěsy

„Ale vždyť to není možné, říkám vám, nikdy předtím jsem ve Frederiksbadu nebyla.“ Věta patřící do úst ženské postavy z filmu Loni v Marienbadu je tím, co mi od počátku komplikuje psaní této recenze. Film natočil Alain Resnais jako volnou adaptaci francouzského žánru nového románu. Snímání postav, dlouhých chodeb zámku, závěsů, kostýmů a gest je prováděno s horoucí nezaujatostí, díky které se všechny složky filmu ocitají na totožně silné vizuální úrovni a hrají rovnocenně důležitou roli. Údajně chtěl režisér vytvořit něco, co bude vypadat jako socha a znít jako opera.

Když jsem vstoupila do prostoru výstavy Kusch, jako bych se ocitla někde, kde jsem nikdy nebyla – Loni v Marienbadu. Dlouhé chodby zámku, záclony, které zahalují vystavené obrazy a kresby, křišťálový lustr, intimní světlo lamp, obrazy krajin zavěšené společně s kresbami po vzoru kabinetních výstav. Důmyslná instalace navíc sdílí s filmovou klasikou nové vlny onu zvláštní atmosféru zapomnění a nejednoznačnosti. Tu navozují především závěsy, které lze rozhrnout a v jakési voyeuristicky intimní atmosféře si prohlédnout jednotlivé obrazy a kresby skryté pod nimi.

Byly to krajinomalby z 19. a počátku 20. století pocházející ze sbírek Moravské galerie, jež Mark Ther vybral na základě pravděpodobné příslušnosti jejich autorů k německy hovořícímu obyvatelstvu, tehdy žijícímu na česko-moravském území. Společně s nimi vystavuje v tišnovské Galerii Josefa Jambora svoje kresby inspirované postavou jeho německy hovořícího prastrýce Franze Schmelze. Protože naivně kreslil, Thera napadlo, že by mohl překreslovat jím zachycenou broumovskou krajinu. V tomto bodě instalace se ocitáme v poměrně známé interpretační a tematické zóně Therovy tvorby – dějiny česko-německých vztahů na pozadí osobních příběhů (Die Pflaumen, Putující hvězdička), identita jedince ve vztahu k jiným kulturám (Mitsuko). Apropriovaná postava Franze Schmelze zase evokuje jeho dřívější propůjčení identity operní divy Marii Callas.

Osobně si ovšem na tomto projektu cením momentu, kdy cítím vykročení mimo autorovu běžnou tvůrčí oblast. Na výslednou podobu výstavy se díky tomu můžeme dívat tak, jako bychom tvorbu Marka Thera vůbec neznali, podobně jako nás postavy v Loni v Marienbadu nechávají v nejistotě, zda se minulý rok skutečně v halách onoho ponurého zámku osudově potkali, či nikoliv. Zatímco texty v katalogu výstavu kontextualizují v rámci Therových stěžejních témat, instalace samotná nás z nich vyvádí do neznáma. Na jednu stranu se do ní autorovi podařilo přenést obecné rysy svých filmů (mysteriózní napětí, smyslovost a smyslnost, nejednoznačné ohledávání paměťových a historických stop, obsedantnost, pohrávání si se společenským tabu), na stranu druhou vykračuje na nové území. Divák je v něm něčím, co by se dalo přirovnat k oku kamery nebo aktérovi filmové scény, který je možná jen včelou či muškou oživlou z jedné z přítomných kreseb.

„Ocitáte se v interiéru domu, od kterého dostanete klíče, otevřete a vejdete do prostoru, který neznáte, je po někom, s kým se můžete nebo i nemusíte seznámit. Můžete vidět, jaké obrazy ten člověk sbíral a co si doma pověsil. Funguje to také jako počítačová hra, ve které odkrýváte interiéry, dostáváte se do různých hal a prostorů. Něco tam hledáte a vlastně nevíte co,“ říká autor v rozhovoru s Radkou Kaclerovou pro tišnovský zpravodaj. Výstava Kusch je tak ve své podstatě přenosem filmového díla do prostorové instalace, čímž překračuje běžný rámec Therovy tvorby.

Pozitivně také hodnotím katalog výstavy v grafickém zpracování Pavla Coufalíka. Jedná se už o třetí publikaci v edici Krajinou!, kterou ve skromných podmínkách vydává Galerie Josefa Jambora společně s místním Spolkem přátel Josefa Jambora. Tato jejich společná iniciativa je pro mě zajímavou ukázkou úspěšné symbiózy mezi lokálně orientovanou kulturní iniciativou a současným uměním.

Mark Ther / Kusch! / kurátoři: Marta Sylvestrová, Viktor Čech, Lenka Sýkorová, Petr A. Tomášek  / Galerie Josefa Jambora / Tišnov / 11. 1. – 29. 3. 2020

Foto: Andrea Bratrů Velnerová (Fotoreport si můžete prohlédnout zde.)