Závěrečná zpráva documenty 15 potvrdila obvinění z antisemitismu

Série skandálů souvisejících s identifikací antisemitských prvků na několika dílech vystavených na loňské documentě 15 podnítila vznik rozsáhlé zprávy, která byla publikována minulý měsíc na webu přehlídky. Veronika Tvrzníková ve zprávě připomíná celou kauzu i aktuální výsledek šetření.

Zakrytá část díla People’s Justice od kolektivu Taring Padi; později byla celá instalace odstraněna, červen 2022. Zdroj: facebookový profil Taring Padi

Documenta 15, která se konala od 18. června do 25. září 2022 v německém Kasselu, byla zastíněna řadou obvinění z antisemitismu. Za účelem prošetření byla měsíc po otevření výstavy ustavena odborná komise, jejímž cílem bylo podle Nicole Deitelhoff, předsedkyně komise a výkonné ředitelky Institutu pro výzkum míru ve Frankfurtu, odpovědět na tři otázky: „Zaprvé, byla documenta 15 antisemitská, nebo byla antisemitská jednotlivá vystavená díla? Zadruhé, jak došlo k tomu, že byla taková díla vystavena? A za třetí, co lze učinit, aby se to v budoucnu neopakovalo?“

Celá kauza odstartovala ještě před samotným otevřením documenty 15, kdy kurátorský tým indonéského kolektivu ruangrupa a několik vystavujících palestinských umělců čelili nařčením z antisemitismu v souvislosti s údajnými vazbami na palestinské hnutí BDS, obviňující Izrael z okupačních a kolonizačních praktik. Jak Artalk informoval, přestože se tato obvinění nezakládala na relevantních důkazech, kolektiv ruangrupa se následně setkával s otevřenými projevy nesnášenlivosti. Události dále gradovaly jen několik dní po otevření výstavy, kdy bylo nejprve zakryto a poté zcela odstraněno velkoformátové plátno People’s Justice (2002) indonéského kolektivu Taring Padi, a v návaznosti na to v červenci odstoupila generální ředitelka přehlídky Sabine Schormann. Dílo vzniklo po pádu indonéského diktátora Suharta a zobrazuje mimo jiné satiricky ztvárněné postavy představující západní mocnosti, které Suhartův režim podporovaly. Mezi nimi jsou i karikovaná postava ortodoxního Žida a vojáka izraelského Mossadu, které v Německu vyvolaly pobouření. Podrobný rozbor díla a pravděpodobnou genezi této symboliky v kontextu indonéského (post)kolonialismu uvádí text australského historika A. Dirka Mosese, který vyšel i na Artalku.

Komise, složená téměř výhradně z německých akademiků a akademiček i veřejných činitelů, publikovala výsledky svého šetření v rozsáhlé zprávě čítající 133 stran. K samotné otázce antisemitismu předsedkyně komise uvedla, že „documenta 15 nebyla sama o sobě antisemitská, ale antisemitismus byl na výstavě přítomný. V nejméně čtyřech vystavených dílech byly nalezeny antisemitské vizuální kódy“. Během konání documenty byly antisemitské prvky identifikované kromě obrazu Taring Padi ještě na dalších třech vystavených dílech: kresbách syrského umělce Burhana Karkoutlyho vycházejících z alžírské brožury o feminismu z roku 1988 s názvem Presence des femmes, které tematizují mimo jiné vyhnání Palestinců z Izraele; filmové kompilaci Tokyo Reels uvedené kolektivem Subversive Film týkající se palestinské historie; a obrazovém cyklu Guernica Gaza palestinského umělce Mohammeda Al-Hawajriho, který postavil proti sobě fotografie z Izraele a Palestiny a známá díla západního umění.

Závěrečná zpráva dále uvádí, že zvolená forma kurátorského přístupu kolektivu ruangrupa, který k přípravám přehlídky přizval další kolektivy a těm dal možnost pozvat další kolektivy nebo umělce bez kontroly „shora“, vedla k absolutní decentralizaci a s tím související absenci struktury, která by byla zodpovědná za řešení problémů. Reakci documenty na výše zmíněná obvinění tak komise v závěrečné zprávě popisuje jako „váhavou“, „vleklou“ a poznamenanou „značným vzdorem“, „ignorací“ či „zlehčováním“. To má podle Deitelhoff za následek narušení důvěry mezi veřejnými institucemi, židovskými organizacemi a mnoha židovskými občany v Německu.

Kurátorský tým ruangrupa se ještě v červnu za vystavení díla People’s Justice omluvil. V zářijovém rozhovoru pro The Art Newspaper ke svojí roli v problému uvedl, že není možné celou vinu svalovat na zvolený model kurátorství a že podle nich „tam byli lidé, kteří chtěli, aby výstava neuspěla“.

Doporučení komise pro budoucí ročníky přehlídky zahrnují mimo jiné jasné rozdělení pravomocí mezi uměleckým vedením a managementem, který je v konečném důsledku zodpovědný za řízení a odpovědnost akce financované z veřejných zdrojů. Komise také navrhuje ustavení formálních procesů správy stížností a s tím souvisejícího institutu externího ombudsmana nebo zřízení standardů pro řešení antisemitismu a jiných forem diskriminace. „Vždy budou existovat výstavy s antisemitskými obrazy nebo díly – tomu nelze zabránit,“ shrnuje Deitelhoff. „Čemu ale zabránit musíme, je případ, kdy přehlídky vystavují takové obrazy systematicky. To byl problém documenty 15.“