Berlínský HKW znovu otevřel pod novým vedením

Po půlroční přestávce a s novým vedením otevřela v polovině června znovu jedna z významných berlínských institucí: Haus der Kulturen der Welt (HKW). Anna Remešová píše o plánech a změnách, které proběhly, a o tom, co se chystá. 

Nový tým HKW 2023, zleva: Eric Otieno Sumba (editor), Carlos Maria Romero aka Atabey (kurátor), Paz Guevara (kurátorka), Fernande Bodo (asistentka kurátora), Jill Winder (editorka), Dr Max Czollek (visiting kurátor), Dr Sara Morais dos Santos Bruss (kurátorka), Can Sungu (kurátorka), Cosmin Costinaș (seniorní kurátor), Dzekashu MacViban (kurátor), Dr Rosa Cordillera A. Castillo (kurátorka), Dzekashu MacViban (kurátor), Edna Martinez (kurátorka), Marie Hélène Pereira (seniorní kurátorka), Eva Stein (kurátorka), Henriette Gallus (sekční ředitelka), Prof. Dr Bonaventure Soh Bejeng Ndikung (ředitel a šéfkurátor), Daniel Neugebauer (kurátor), Dr Alexandra Ortiz Wallner (kurátorka). Foto: Alexander Steffens © Haus der Kulturen der Welt

„Haus der Kulturen der Welt se řídí hledáním strategií, jak společně žít a lépe obývat tento svět. Je to dům, v němž se zasévají kultury družnosti a pohostinnosti, pěstují se, aby rozkvetly a šířily se. Je to fyzický a citový prostor, v němž má každý možnost dýchat,“ zaznívá v prohlášení nového vedení této významné německé kulturní instituce sídlící v Berlíně. Po 17 letech odešel z pozice ředitele Bernd Scherer.

S nově jmenovaným ředitelem a šéfkurátorem Bonaventurou Soh Bejeng Ndikungem přišel také nový tým a program, dříve výrazně formovaný ředitelem oddělení pro vizuální umění a film Anselmem Frankem. Pod jeho vedením proběhly v HKW velké výstavní a výzkumné projekty jako například The Whole Earth a After Year Zero (2013), Parapolitics: Cultural Freedom and the Cold War (2018) nebo Love and Ethnology: The Colonial Dialectic of Sensitivity (2020). Franke a jeho tým také naznačili cestu, kterou se HKW dlouhodobě vydává: a tou je forma propracovaných výzkumných projektů zaměřených na kritiku evropské modernity a na propojování perspektiv z různých zemí a kultur.

Po půlročních přípravách a úpravách prostorů, které jsou nově pojmenovány po významných ženských neevropských osobnostech, byl HKW znovu otevřen o víkendu 2.–4. června. V rámci opening days byl zahájen projekt O Quilombosmo, jehož součástí je výstava, výzkumné projekty, workshopy, performance a publikace s vybranými texty. Téma odkazující k vesnicím quilombos, jež v Jižní Americe v koloniální éře zakládali lidé, kteří uprchli z otroctví. Podle týmu HKW značí téma vesnic quilombos „filozofii odporu, neústupnosti a emancipace prostřednictvím kolektivity a radosti. (…) Zóny boje jsou posíleny možností stáhnout se do ústraní, omladit se, znovu se strategicky připravit a načerpat energii potřebnou k představě jiné budoucnosti.“ Kromě hlavního programu byl před budovou HKW také postaven pavilon pro prezentaci současné mezinárodní architektury.

Zvolení Bonaventury Soh Bejeng Ndikunga, který se narodil v kamerunském hlavním městě Yaoundé a později odešel studovat biochemii do Berlína, do vedení HKW podává jasnou zprávu o vývoji této progresivní kulturní instituce, která dlouhodobě usiluje o kulturní i geografickou diverzitu, o kritický přístup k současným diskuzím o dekolonialismu a o spolupráci s komunitami ze zemí, které byly dříve kolonizovány. Bonaventure Soh Bejeng Ndikung patří mezi ústřední osobnosti německé kulturní scény, v roce 2008 založil berlínský prostor Savvy Contemporary, podílel se na mezinárodních výstavách včetně dokumenty 14 v Kasselu a Aténách, předsedal také jako člen poroty Benátského bienále v roce 2022. V letech 2017–2019 zasedl také v porotě Ceny Jindřicha Chalupeckého.

Oznámení nového vedení HKW doprovázely debaty o podpoře Palestiny a antisemitismu. Když bylo totiž oznámeno jméno nového ředitele, byl na Bonaventuru Soh Bejeng Ndikunga znovu vytažen jeho facebookový post z roku 2014, v němž napsal: „Za každou kapku krve v Gaze zaplatí milionkrát! Palestina bude svobodná... ať prší, nebo svítí slunce!“ Následně se proto musel nový ředitel v různých médiích distancovat od palestinského hnutí BDS, které vyzývá mezinárodní kulturní scénu, aby bojkotovala izraelské kulturní instituce jako projev solidarity s jejich bojem za spravedlnost v palestinsko-izraelském konfliktu. Že současný veřejný prostor v Německu není dosud připravený na politickou kritiku Izraele a mísí ji s antisemitismem, ukázala výrazně loňská dokumenta v Kasselu. Bez tohoto tématu se pak neobešlo ani slavnostní znovuotevření HKW, kde ministryně kultury Claudia Roth zdůraznila, že „pro antisemitismus, rasismus a jakoukoli misantropii zde není místo“ a že stát „nesponzoruje akce, na kterých se propaguje BDS nebo se na nich prezentují cíle BDS“.

Jak zmiňuje Ndikung v rozhovoru pro The Art Newspaper, jeho cílem je především přispět k pochopení světa, který je zároveň plný různými světy. „Světa, který je dostatečně sebevědomý na to, aby se odpoutal od idey univerza a nazval se pluriverzem.“ Očekávat tak lze především program koncipovaný kurátory a kurátorkami z diaspor v Berlíně, ale také z rozličných geografických kontextů, čímž bude zároveň HKW pokračovat ve svém dlouhodobém tématu dekolonialismu a v kritice evropského kánonu.