Německé kulturní instituce jsou kritizovány kvůli podpoře Palestiny

Na německé kulturní scéně to zase vře. Tentokrát se ale kritika netýká jen přehlídky documenta 15, jejíž kurátorský tým ruangrupa byl od začátku kritizován kvůli podpoře propalestinského hnutí a obviňován z antisemitismu. Zprávu ze světa sepsala Anna Remešová.

Grafický materiál pro documenta 15, Zdroj: documenta-fifteen.de

Nařčení kolektivu ruangrupa a přehlídky documenta 15 z antisemitismu se Artalk podrobně věnoval již v několika zprávách i komentářích. Prezentovaní umělci a umělkyně spojení s podporou osvobození Palestiny i vystavená díla kritizující politiku Izraele vyvolala nejen skandál, který musel kurátorský tým i ruangrupa vysvětlovat ve spolkovém sněmu, ale také důležitou diskuzi o nutnosti rozlišovat antisemitismus od kritiky izraelské politiky. To dobře shrnul australský historik specializující se na dějiny genocid A. Dirk Moses v komentáři, který vyšel v překladu také na Artalku: „Pro mnohé je matoucí rozlišovat mezi Židy a státem Izrael, jehož vlajka je židovským náboženským symbolem, který má reprezentovat celek všech Židů. […] Podobně se chovají i proizraelští novináři v Německu, když píší: ,Izraelští umělci nejsou zváni na státem dotované významné akce. […] Umělecká scéna má zřejmě problém s Židy‘.“

Směšování protiizraelské a protižidovské kritiky, stejně tak jako nerozlišování mezi podporou obyvatelům Gazy a podporou teroristického uskupení Hamás, je bohužel dlouhodobým rysem v německém veřejném prostoru. Příkladem může být i prohlášení německé ministryně kultury Claudie Roth, která během letošního slavnostního znovuotevření Haus der Kulturen der Welt (HKW) v Berlíně zdůraznila, že „pro antisemitismus, rasismus a jakoukoli misantropii zde není místo“. Reagovala tím na ohlasy v médiích, které rozpoutalo zvolení kurátora Bonaventury Soh Bejeng Ndikunga do vedení HKW poté, co na něj byl vytažen téměř devět let starý post na Facebooku vyjadřující podporu Palestině. Nový ředitel se pak musel několikrát veřejně distancovat od hnutí BDS, vyzývajícího mezinárodní kulturní scénu, aby bojkotovala izraelské kulturní instituce kvůli okupaci a násilí páchaném na palestinském obyvatelstvu.

Tolik podstatná diskuze, o níž Moses píše, byla v německém veřejném prostoru velmi nelehká, po brutálním útoku Hamásu ze 7. října a odvetném bombardování Gazy ze strany Izraele se ale zdá být už téměř nemožná. Společnost v Německu jako by se rozdělila jen na dva tábory: na proizraelský a propalestinský, mezi nimiž neexistuje vzájemná řeč. Přičemž kulturní politika a konečné rozhodování o aktivitách kulturních institucí navazuje na oficiální stanovisko spolkové vlády Německa, jež má tradičně silné diplomatické vazby s Izraelem. Kancléř Olaf Scholz byl také prvním západním lídrem, který Izrael po říjnovém útoku navštívil.

Není proto divu, že aktuálně jsou bedlivě sledovány všechny kroky kurátorů, kurátorek i umělců a umělkyň již dříve kritizovaných za podporu Palestiny. Členové ruangrupy Reza Afisina a Iswanto Hartono byli hned poté, co na Instagramu olajkovali video s lidmi skandujícími „Palestina bude svobodná“, vyzváni k veřejné omluvě, protože se jednalo o příspěvek publikovaný po sobotním masakru. Následně se vedení documenty od kurátorského týmu distancovalo, což vyvolává otázky nad tím, co to pro ty členy kolektivu, kteří v Německu zůstali žít, může do budoucna znamenat.

Následovalo také zrušení konference umělkyně Candice Breitz a literárního vědce Michaela Rothberga, která se měla konat v těchto dnech na začátku listopadu. Podle časopisu Monopol bylo cílem akce nazvané „We Still Need to Talk“ (název odkazoval na zrušené diskuzní pásmo připravované před otevřením documenty v roce 2022 „We need to talk“) podnítit reflexi vzájemně provázaných příběhů různých obětí nacionálního socialismu a bavit se o vztahu mezi tímto násilím a traumatickými dějinami v Německu. Součástí mělo být i téma vztahu mezi antisemitismem a dalšími formami nenávisti ve společnosti, které mimo jiné rostou i kvůli normalizaci pravicové ideologie v politickém diskurzu po celé Evropě. Spolková agentura pro občanské vzdělávání (Bundeszentrale für politische Bildung) ale konferenci zrušila se slovy, že v současnosti „nelze moderovat tuto debatu tak, aby bylo dosaženo zamýšleného vzdělávacího cíle věcným a respektujícím způsobem“.

Jiným případem bylo prohlášení ředitele Festivalu krátkých filmů v Oberhausenu Larse Henrika Gasse, který na oficiálním Facebooku přehlídky vyzval k účasti na berlínském pochodu za Izrael, kde označil protestující solidarizující s Palestinou za „neuköllnské přátele Hamásu“ a „Jew haters“. Proti takovému prohlášení se ozvala komunita filmařů i videoumělkyň, kteří ve svém otevřeném dopise, který podepsala víc než tisícovka profesionálů z celého světa, připomněli, že významného a pro mnohé tvůrce velmi podstatného festivalu v Oberhausenu se v minulosti zúčastnili také palestinští filmaři. „Bylo to místo, kde se projevovala solidarita, přátelství a podpora utlačovaným lidem napříč rasovými, náboženskými a ideologickými rozdíly,“ píší signatáři a signatářky v dopise.

Kulturní instituce a akce, které by primárně měly nabízet právě odlišné perspektivy a poskytovat prostor k diskuzi nad komplikovanými a nesnadnými tématy, protože kde jinde k takové diskuzi může ve veřejném prostoru docházet, se tak ukazují být zcela v zajetí aktuální geopolitické situace. Reakce pak jsou různé, buď jsou akce rušeny, nebo z nich někteří aktéři odstupují – tak jako tomu bylo na letošním Knižním veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem, který patří mezi největší události svého druhu na světě. Poté, co vedení veletrhu zveřejnilo podporu státu Izrael, odřeklo svou účast několik nakladatelství a asociací z blízkovýchodních a asijských zemí (např. z Egypta, Spojených arabských emirátů, Malajsie nebo Indonésie).

V současnosti se tak zřejmě spory mezi oběma tábory budou vyhrocovat, důležité bude ale sledovat, zda se jim, až opadnou nejbouřlivější diskuze, podaří spojit za společnou výzvou pro příměří na Blízkém východě. To bude ostatně důležitá otázka i pro český kontext, protože Česko patří mezi vůbec nejbližší spojence Izraele v Evropské unii.