Jaká je budoucnost kultury na Ukrajině?

Eskalující napětí a hrozba otevřeného válečného konfliktu mezi Ruskou federací a Ukrajinou se pochopitelně podstatným způsobem týká i ukrajinských kulturních institucí – muzeí umění a galerií – a to nejenom těch, které se nacházejí v přímém nárazníkovém pásmu u hranic, ale i těch ve vnitrozemí. Martin Vaněk sleduje dění na Ukrajině dlouhodobě a tentokrát píše o tom, jak vnímají současnou situaci lidé ve vedení výstavních institucí.

Muzeum výtvarného umění v Oděse, foto: Wikimedia Comons

Diplomatická jednání na úrovni světových velmocí selhávají a situace je již dlouhou dobu značně alarmující. Rusko v čele s Vladimirem Putinem sice prozatím podle oficiálních verzí vojsko na hranicích pouze „cvičí“, i to je však zřejmě součástí dlouhodobého plánu směřujícího k hybridní válce, jejíž hrozbě je Ukrajina ze strany svého východního souseda dlouhodobě vystavena.

Právě v těchto dnech je tomu osm let, co Rusko po Majdanu vtrhlo na Ukrajinu, anektovalo Krym a rozpoutalo konflikt v oblasti Donbasu. Kumulaci ruské armády na hranicích s Ukrajinou v sobotu na svém facebookovém profilu komentoval Jiří Hlavenka, radní Jihomoravského kraje (Piráti). Jeho příspěvek byl sdílený na profilu facebookové skupiny My a Ukrajina: „Máte přes ulici souseda. Ten si na své předzahrádce postaví tři kulomety a míří jimi do vašich oken. /…/ Myslím, že pro každého z nás je toto úplně šílená představa, z jiného světa. Něco nepředstavitelného, stresujícího, traumatizujícího, neskonale agresivního. /…/ Takhle se dnes cítí Ukrajina a Ukrajinci, každý den, večer, noc. Už tohle je utrpení a bezpráví – i kdyby nepadl jediný výstřel. /…/“

Hlavenka dobře popsal situaci, které jsou vystavena i muzea umění u hranic s Ruskem. To potvrzují vyjádření, která minulý pátek přinesl server The Art Newspaper. Autorka článku Sophia Kishkovsky, která se situaci na Ukrajině věnuje dlouhodobě, kontaktovala ředitele a ředitelky několika velkých muzeí, aby se k situaci vyjádřili. Patří k nim Oleksandra Kovalchuk, výkonná ředitelka Muzea výtvarného umění v Oděse, Sergiy Lebedynskyy, ředitel nově založeného Muzea Charkovské školy fotografie (MOKSOP) a Olesia Ostrovska-Liuta, generální ředitelka kyjevského Uměleckého Arsenalu. Všichni se shodují na tom, že muzea a jiné kulturní instituce, zvláště pak ty, které spravují jakékoliv sbírky, musí v tuto chvíli pracovat s mnoha scénáři potenciálního konfliktu – ať již přímo vojenského v podobě invaze ruských vojsk, nebo pokračujícího hybridního – například v podobě hackerských útoků. Muzeum výtvarného umění v Oděse, významném přístavním městě u Černého moře, které může být také Putinovým strategickým cílem, nyní činí mnohé symbolické kroky od komunikace výhradně v ukrajinštině po vyvěšování ukrajinských vlajek, přebarvení svého loga do národních barev nebo otevření muzea zdarma ve snaze pomoci lidem k uvolnění stresu. Zároveň intenzivně komunikuje s policií kvůli případnému zabezpečení svých sbírek, které jsou orientovány nejen na nejstarší památky, ale také převážně na umění 19. a 20. století. Oděské muzeum spravuje významná díla Ilji Repina, Ivana Ajvazovského, Natalie Gončarovové či Vasila Kandinského. Lebedynskyy je v čele instituce, jež byla založena v roce 2018 a která aktuálně spolupracuje nejen s pařížským Centre Pompidou, ale také s českými institucemi či městy na putovní venkovní výstavě o fenoménu Charkovské školy fotografie, jejímž nejvýznamnějším zástupcem je Borys Mychajlov.

Charkov, druhé největší město Ukrajiny, se nachází pár desítek kilometrů od hranic s Ruskem. Jak pro The Art Newspaper Lebedynskyy uvedl, v případě invaze není ani možné celé město evakuovat, jelikož by podle něj dopravní infrastruktura úplně zkolabovala. MOKSOP zatím nemá stavebně dokončené výstavní ani depozitární prostory. Výhodou, kterou ředitel zmínil, je proto skutečnost, že velká část nově vzniklé sbírky, v níž se nacházejí i zcela aktuální práce studentů českých vysokých uměleckých škol (viz např. Igor Chogol), je aktuálně deponována v Německu. Lebedynskyy si dále posteskl, že je „trochu zvláštní pracovat na plánech do budoucna s vědomím, že se vše může kdykoliv zhroutit“. Olesia Ostrovska-Liuta hovoří o součinnosti s doporučeními ICCROM (Mezinárodního centra pro studium ochrany a restaurování kulturního dědictví). Pokud se v nejbližší době žádná z hrozeb nestane realitou, chce Arsenal pokračovat v prezentaci publikace k výstavě současného běloruského umění Den co den. Umění. Solidarita. Odboj, která v instituci proběhla v první polovině minulého roku jako forma podpory svobody projevu umělecké scény sousední země, která se taktéž nachází v krizové situaci kvůli Lukašenkovu režimu podporovanému Putinem. Ostrovska-Liuta dále uvádí, že v Ukrajině nyní koluje ironický vtip: „Nic není v dnešní době taková terapie, jako psaní žádosti o grant.“ Svou budoucnost totiž dnes na Ukrajině nemá jistou momentálně nikdo.