Zemřel Hermann Nitsch

Minulé pondělí zemřel v rakouském městečku Mistelbach an der Zaya ve věku nedožitých 84 let Hermann Nitsch, který proslul zejména svou příslušností k hnutí Vídeňského akcionismu. Týž den byla u příležitosti 59. Benátského bienále otevřena Nitschova výstava, která prezentuje jeho kompletní 20. Malířskou akci z roku 1987.

Pohled do aktuální výstavy 20th Painting Action, Benátky. Foto: Twitter, @labiennaleoff

Herman Nitsch se narodil v nacisty okupované Vídni v roce 1938, kde také jako dítě prožil celou válku, v níž přišel o otce, který padl na ruské frontě, což předznamenalo jeho existenciálně laděné dílo. Jak sám Nitsch ve vlastním životopisu píše, později musel zanechat gymnázia, ale jeho kreslířské dovednosti mu umožnily studium na vídeňském Vyšším grafickém spolkovém a vzdělávacím a výzkumném ústavu. Zlomový byl pro něj rok 1958, kdy nastoupil jako propagační grafik do vídeňského Technického muzea, kde měl dostatek možností, aby začal rozvíjet koncepci Divadla orgií a mysterií, která vycházela z jeho neutuchajícího zájmu o divadlo, klasickou literaturu, filozofii a hudbu nebo o hlubinnou psychologii. Šlo o sérii performancí zapojujících všechny smysly, která v podstatě skončila až jeho smrtí.

V době vzniku tohoto konceptu byla velice aktuální americká expresivní abstrakce a představitelé „action painting“ – Pollock, De Kooning, aj., kteří jej prostřednictvím výstavy pořádané tou dobou ve Vídni inspirovali. Tehdy vykrystalizovala jeho umělecká poloha – expresivní vyjádření, akce, provokace a násilí společně s mnohdy vyhroceně křesťanskou ikonografií. Odtud vedla přímá cesta k založení Vídeňského akcionismu, který je zřejmě jedním z nejvýraznějších příspěvků rakouského umění v globálním kontextu.

V roce 1961 se Nitsch seznámil s dalšími členy skupiny, Günterem Brusem, Otto Mühlem a Rudolfem Schwarzkoglerem, všem jim byl společný příklon k performanci a provokaci, která i v Nitschově díle převládala až do počátku osmdesátých let, kdy se opět vracel k akční malbě. V tehdejším silně konzervativním Rakousku, ale nejen tam, vyvolávali akcionisté četné skandály tím, že šli při svých akcích záměrně za hranici možného a morálně přípustného. Fotografie z těchto akcí, které jsou dodnes v Rakousku vystavovány v galerijních sekcích nepřístupných pro nezletilé, zachycují proto akty fyzického násilí jak na lidských, tak i na zvířecích tělech. Akcionisté také často bořili tabu ohledně otevřené sexuality a nahoty, kterou do svých akcí neváhali zapojovat. Obrovský úspěch proto slavili především na Západě, ve Velké Británii nebo Americe, kde byla společnost liberálnější než v silně katolickém Rakousku. Aktivity Vídeňští akcionisté ukončili oficiálně v roce 1970.

V sedmdesátých letech se každý vydal svou vlastní cestou. Herman Nitsch byl poprvé pozván do Spojených států amerických již na sklonku šedesátých let, kde si jej všimli umělci z hnutí Fluxus. Na počátku sedmdesátých let zakoupila jeho manželka Beata zámek v Prinzendorfu, jenž se stal Nitschovým sídlem a ideálním prostředím pro jeho dionýské slavnosti konané v rámci Divadla orgií a mysterií, kterých zde uspořádal hned několik. Mezi nejslavnější patří ty největší, které proběhly v roce 1998 a trvaly šest dnů. Nitsch je chtěl zopakovat ještě v roce 2021, ve svém životopise k tomuto plánu napsal: „radost bude vyzařovat okolím zámku. zázrak letnic, vylití ducha svatého se ztotožní se vzkříšením, osvícením, prožitkem panteismu a brahmanu. zažije se extatický stav mystiky bytí. orgiastické dionýské nadšení je zakotveno v opojení vínem a ve smyslném procesu drcení přezrálých hroznů, kdy sladká lepkavá hroznová šťáva stéká po prstech. vykonává se svátost. v kontrastu stojí světelný vesmír hvězdné oblohy a zvuk kosmu.“

Nitsch byl také četným vystavujícím na mnoha mezinárodních přehlídkách, včetně documenty a Benátského bienále (úplný přehled zde). Mezi lety 1989 až 2003 byl profesorem na Vysoké škole výtvarných umění ve Frankfurtu nad Mohanem.