Kultura v krizi: NGP jako hračka v rukou ministra

Po úspěšném a instagramem zprostředkovaném turné ministra kultury po institucích – tedy GAVU Cheb, Alšova jihočeská galerie a NGP –, jejichž ředitelé se přihlásili do následně zrušeného výběrového řízení na pozici ředitele/ředitelky NGP, se na konci října ministr kultury Oto Klempíř (za Motoristy) do Veletržního paláce vrátil. Tentokrát si nechal svolat zaměstnanectvo a dočasnou ředitelku Kotkovou, aby jim sdělil, že se do té doby (tedy týden před oficiální uzávěrkou) zatím do výběrového řízení nikdo nepřihlásil, a pokusil se nastínit transparentnost výběrového procesu.

Sám ministr má ale v NGP také ještě jinou práci: v rozhovoru, který dal Petru Kolářovi z Mladé fronty Dnes (vydání 21. 10. 2026), totiž řekl, že ve trojici s Andrejem Babišem a Zuzanou Brikcius připravují výstavu k padesátiletému výročí Charty 77. Ta má, podle vyjádření tiskové mluvčí Jany Holcové, navázat na projekt, který Brikcius připravila před deseti lety k výročí smrti Jana Patočky (a 40 let od založení Charty 77). Tehdy ji Brikcius připravila (pod vedením Jiřího Fajta) za spolupráce Ireny Nývltové a hlavní odborné slovo měl historik Petr Blažek. Namísto kritického zhodnocení doby, které by ukázalo její komplikovanost, jsme se tehdy dočkali kýčovitě černobílé představy. Co uvidíme na jaře, je zatím otázkou, lze ale mít jisté pochybnosti vzhledem k záštitě (či skutečně spolupráci) Klempíře a Babiše, tedy dvou politiků známých přímou spoluprací s StB.

Kdo povede NGP v náročném období?

Vraťme se tedy zpět k výběrovému řízení číslo dvě. Ministr Klempíř totiž na počátku července první pokus zrušil. Oznámení následovalo poté, co se na sociálních sítích objevily komentáře finalistů prvního kola konkurzu: jako první odstoupil Aleš Seifert (AJG), který prý doznal po pohovoru druhého kola, že se jeho koncepce rozchází s představou komise. Dalším, kdo zveřejnil koncepci a následně odstoupil, byl Marcel Fišer (GAVU Cheb), který si stěžoval zejména na špatnou komunikaci a frustrující jednání ministerstva. Olga Kotková, dotlačena oběma soupeři, nakonec také koncepci zveřejnila na facebooku, ale vzhledem ke své stávající pozici se rozhodla ministra nekritizovat. Klempíř se poté nechal slyšet, že důvodem zrušení podle něj byla nízká úroveň přihlášek a malý mezinárodní přesah. UHS vydala prohlášení, v němž kromě kritiky odborníci také navrhovali tři kritéria, která by mělo příště řízení naplňovat.

Čekali jsme několik měsíců na vyhlášení nového pokusu. Mezitím ministerstvo shánělo osobnosti do komise a poté byl 9. 10. 2026 slavnostně vyhlášen druhý pokus. Asi není překvapením, že ministerstvo nápady UHS ignorovalo. Cílem byla podle MK ČR větší otevřenost směrem k zahraničí, což odráží i složení výběrové komise. Výsledkem úsilí je jedenáct komisařek a komisařů: šestadevadesátiletý historik umění Jaromír Zemina, vnuk malíře Alfonse Muchy John Mucha, ředitel Muzea Prahy Ivo Macek, fotograf a ilustrátorka Lukáš a Lenka Jasanští (ti vzápětí z pozice odstoupili), historik architektury Burkhardt Rukschcio a předseda odborové organizace Národní galerie Jan Vojtíšek. Dále mezi členy komise najdeme také ředitele Leopold Musea ve Vídni Hanse-Petera Wipplingera, šéfa pařížské Galerie Louis Carré & Cie Patricka Bongerse a také hudebníka a pedagoga Vladimíra Franze anebo bývalou sportovkyni a znalkyni umění Agnes Husslein-Arco spojenou s aukční síní Sotheby’s, miliardářkou Heidi Horten a také vedením vídeňského Belvederu.

Veletržní palác – i z něj na jaře symbolicky zmizela ukrajinská vlajka. Foto: Tomáš Slavík

Složení komise okamžitě kritizovala UHS s tím, že se jedná o osoby výrazně spjaté s komerční sférou a osobnosti, které – až na zástupce odborové organizace NGP – nemají vztah k instituci a neznají specifika a problémy Národní galerie Praha. Ministr si nicméně za složením komise stál, jak popsal například ve zmíněném rozhovoru deníku Dnes.

Jestliže Klempíř pro větší světovost našel (podle svých slov sám osobně) komisaře a komisařky ze zahraničí, zapomněl říct uchazečstvu, že má předložit koncepce v angličtině. Je tedy otázkou, jak budou rozhodovat.
Po neúspěchu prvního pokusu se ministr snažil cílit i na zahraniční uchazečstvo. Problém nicméně spočívá v tom, že to za hranicemi Česka asi zapomněl relevantním osobnostem oboru říct. K tomu připočtěme nedávné protesty za nezávislou kulturu a média, které velmi výrazně rezonovaly právě i médiích typu The Guardian, text nabídla i agentura Reuters. Jednání ministra po prvním pokusu o výběrové řízení, ale i komunikace toho druhého, včetně stížnosti důležité profesní organizace, tak vytvořily rámec, který lze jen těžko označit za lákavou nabídku prestižní pozice.

I přesto se do druhého pokusu přihlásili všichni tři finalisté z prvního výběrového řízení. Jak uvedlo ministerstvo, přihlášky podali Fišer, Kotková i Seifert, dále pak Petra Březáčková, bývalá ředitelka Českého centra v Římě a Jan Růžanských, manažer v továrně na koření Kotányi. Artalk se tří finalistů z prvního kola zeptal, co je k tomuto opakovanému rozhodnutí vedlo: Marcel Fišer uvedl následující: „Jak z rozhovorů s panem ministrem, tak z řady dalších indicií jsem nezískal pocit, že by to byl zrovna on, kdo mě na té pozici nechce.“ A protože je pro něj pozice důležitá jako „profesní vrchol“, jak uvádí dále, rozhodl se zkusit to i napodruhé. Ohledně koncepce pak dodal, že se ani tentokrát necítí bez šancí a mezidobí využil k tomu, aby „svou představu ještě jednou důkladně promyslel, projekt přepracoval a přišel s celou řadou nových myšlenek“ – zvítězit chce díky originalitě a přesvědčivosti své koncepce.

Pověřená ředitelka Olga Kotková byla trochu stručnější, ale i ona si myslí, že má nadále šanci, protože se do druhého kola dostala již minule. Na otázku po hodnocení minulého výběrového řízení Kotková uvádí, že vzhledem k tomu, že „minulé výběrové řízení bylo zrušeno, nelze říci, že v něm někdo uspěl či neuspěl“. S relevantností jmenované komise Kotková problém zřejmě nemá, myslí si, že to je čistě záležitost zřizovatele, tedy ministerstva kultury, koho jmenuje do komise.

Aleš Seifert pak pro Artalk uvedl, že se rozhodl přihlásit i podruhé proto, že věří, že „Národní galerie by již neměla zůstávat v dlouhodobém provizoriu“ a doufá, že uplatní zkušenosti a energii potřebné k jejímu dalšímu rozvoji. Zdůrazňuje svou zásluhu na vybudování nové budovy Alšovy jihočeské galerie v centru Českých Budějovic, tzv. „bedny na umění“, od ateliéru bratrů Chalupových. To je v Česku ojedinělý počin, protože většina příslibů a soutěží na nové budovy galerií skončila ve fázi návrhu, na nějž se nenašly peníze (Ostrava, Plzeň…).

Seifert naráží právě na zmíněnou stavbu depozitáře v Jinonicích, která stále nezačala. A jak jsme upozorňovali již dříve, každá takováto velká investice s sebou nese velké riziko korupce a nekalého jednání. Bude tedy rozhodně dobré sledovat kroky nového vedení NGP i jeho nejbližšího okolí, ať už v něm bude kdokoliv.

Vernisáž v československém pavilonu na Benátském bienále 2026. Ředitelka Kotková teď s Ozvěnami v Praze nepočítá. Foto: Jan Kolský

Otřesy se propisují i dovnitř

Připomeňme, že to, kdo bude ředitelem či ředitelkou, by mělo být známé brzy a funkce by se dotyčný či dotyčná měl/a ujmout od počátku roku 2027. Výzvy, které na nové vedení příspěvkové instituce ministerstva kultury čekají, rozhodně nejsou malé – velkým problémem je podfinancování, které roste spolu s navýšením tabulkových platů (viz rozhovor s odborářkou a bývalou zaměstnankyní NGP Dagmar Jelínkovou), ale také rozjezd největší investice NGP za dlouhé roky, totiž stavby nového depozitáře v Jinonicích, a následně také nutná oprava Veletržního paláce, který je na hraně životnosti. Připočtěme ještě pravděpodobnou finanční krizi vyvolanou mezinárodní politickou situací a ropnou krizí a navrch různorodá rozhodnutí vlády, která se rozhodla z již velmi napnutého (a obří dluh vytvářejícího) státního rozpočtu financovat ještě veřejnoprávní media.

Největší výzvou pro nového ředitele či ředitelku je ale stabilizace samotné instituce. Z jiných příkladů víme, že pokud následkem chaosu a represivních či finančních tlaků odejdou odborníci a odbornice, je jen velmi těžké najít nové a zajistit funkce a trvání instituce založené na stabilitě a dlouhodobé péči o sbírky.

Prvním z těch, kdo se rozhodli z NGP odejít, je ředitel sbírky moderního a současného umění Michal Novotný. Artalku sdělil, že po osmi letech má pocit, že dosáhl maxima v rámci možného: „Otevřeli jsme po více než dvaceti letech novou stálou expozici poválečného umění, restartoval jsem Benátské bienále směrem k mladému umění a k mezinárodnímu kontextu. S kurátory jsem nastavil výstavní dramaturgii, která se soustředí na širší společenskou roli, kterou umění v historii hrálo.“ A zdůrazňuje i jiné aspekty fungování uměleckého muzea než jen ty spojené s estetickou kontemplací. „Podařilo se mi dohodnout v novodobé historii jednu z největších akvizic – dar sbírky Magnus Art JT banky (dar zahrnující sbírku děl laureátstva Ceny Jindřicha Chalupeckého, kterou JT banka darovala NGP v roce 2024, pozn. autorky), nakoupili jsme současné umění za dvě desítky milionů korun, většinou od umělkyň a umělců, kteří v NGP vůbec zastoupeni nebyli,“ komentuje své působení Novotný. Kromě toho ale uvedl, že má i další důvody. Podle jeho vlastních slov mu vadí, že „výrazně profilované výstavy, které ve Sbírce v posledních letech otevřeli, bylo velmi těžké pod tlakem na návštěvnost a výnosy obhájit již za bývalého vedení galerie“. Dále uvedl: „Současná politická situace a vývoj okolo NGP nepřináší příliš důvěry k tomu, že bych byl schopen tuto linii udržet. V tomto kontextu mne mrzí, že se za nás za celou dobu mého působení z odborné veřejnosti ani umělecké scény nikdo otevřeně nepostavil. A to míním hlavně vůči té části komunity, která sdílí hodnoty a přístupy, za něž jsem v NGP opravdu s vypětím sil bojoval. To samozřejmě souvisí s širší nedůvěrou v instituce, která je kulturně zakotvená, kterou zažívali i moji předchůdci a které, jako té největší překážce, bude čelit i můj nástupce.“ Úkol získat podporu umělecké scény tedy zbude na nástupce či nástupkyni. Artalk se zajímal u ředitelky Kotkové, proč ještě není vypsáno výběrové řízení na Novotného pozici, a v odpovědi pověřená ředitelka uvedla, že jelikož Novotný končí k 1. 2. 2027, bude podle ní mít nový generální ředitel či ředitelka v lednu čas vypsat výběrové řízení a vybrat takového nástupce, který bude odpovídat jejich koncepci. To by nicméně znamenalo, že nový ředitel/ka sbírky se funkce ujme nejdříve v dubnu či květnu 2027 (a je pravděpodobné, že spíše později – vzhledem k zákonným lhůtám pro podání výpovědi na pravděpodobném stávajícím místě uchazečstva). Do té doby bude muset sbírka fungovat samospádem. A to v komplikované době, kdy – jak se podle zdrojů Artalku ukázalo – se chystá posunutí či možná zrušení tradiční výstavy Ozvěny Benátského bienále. Podle mluvčí NGP Holcové je to „rozhodnutí provozní a finanční. Nová ředitelka či ředitel, který/která by měl/a vést NGP od ledna 2027, posoudí programové priority a otevře se znovu otázka realizace Ozvěn v některém z pozdějších termínů roku 2027 nebo později.“

Veletržní palác - symbol Národní galerie Praha, Foto: Tomáš Slavík. 

Novotný pak od února povede Galerii Klatovy / Klenová. Ke své vizi pro Artalk uvedl: „V kontextu České republiky je unikátním místem s dlouhou historií, které nabízí obrovský potenciál. V posledních letech se zde navíc předchozí ředitelce Haně Kristové podařilo zrekonstruovat hospodářské budovy, které otevírají zcela novou kapitolu. Soustředit bych se chtěl (…) na rozvoj sochařského parku a obecně přístup k prezentaci umění, který bude operovat v delším časovém horizontu, než je běžný formát výstavy.“

Výběrové řízení na budoucnost galerie

Spletitost situace v Národní galerii Praha posiluje křehkost, které jinak pevná instituce čelí kvůli podfinancování již dlouho. Pevné a křehké se totiž nevylučují. Hlavním úkolem pro nového ředitele či ředitelku bude kromě stabilizace personální situace galerie také hledat nové zdroje financí. Zároveň také bude důležitým úkolem posílit, jak to formuloval i Novotný, důvěru v ústřední sbírkotvornou instituci u nezávislé scény. Obě složky – zřizovaná instituce i nezávislá scéna se totiž budou muset vzájemně podporovat a budovat důvěru bude pro budoucnost živého umění u nás zásadní. A i Národní galerie Praha jako nejsilnější instituce se bude muset ústy nového vedení rozhodnout, zda se za nezávislé umění postaví a podpoří jej, anebo bude dál hrát svou vlastní hru o vlastní nezávislosti.