Nakupujeme umění, ale málo

Akvizice krajských, státních i městských galerií jsou důležitým ukazatelem kondice umění, ale také zdrojem podpory pro umělkyně a umělce. Anna Remešová se podívala blíže na to, jak vypadaly akvizice současného a nedávného umění ve vybraných velkých institucích v roce 2022.

Akvizice instalace od Františka Feketeho vychází z jeho sólo výstavy Fluid Identity Club v Galerii hlavního města Prahy v roce 2018. Foto: GHMP

Pokud se chcete po škole uměním živit, brzy zjistíte, že forem podpory současných umělců a umělkyň v Česku není mnoho. Po absolvování školy lze zažádat o tvůrčí stipendium (na 6 měsíců až 2 roky a pouze dvakrát za život) od ministerstva kultury, protloukat se na volné noze, střádat drobné za výstavy, nebo vyhrát ve Sportce. Samozřejmě je také možné prodávat umění soukromým sběratelům – přes galerii anebo častěji rovnou tzv. z ateliéru –, pak se ale připravte na to, že svou tvorbu budete muset přizpůsobit požadavkům trhu s uměním.

Konkrétní formou finanční podpory umění je ovšem také prodej děl do sbírek státních, krajských a městských galerií. To se sice týká především „etablovaných“ tvůrkyň a tvůrců, ale najdou se i výjimky, kdy velké galerie jako Galerie hlavního města Prahy (GHMP) nebo Národní galerie Praha (NGP) nakoupí díla od mladší generace (za loňský rok například od Františka Feketeho nebo Šárky Koudelové ad.). Právě tyto velké instituce by totiž měly plnit jednu ze zákonných funkcí a budovat skrze akvizice systematicky své sbírky. A právě nakupovat současné umění od mladých umělců, kdy se cena jejich děl ještě nevyšplhala do závratných výšek, může být pro galerie i výhodné – a občas i vedle darů jediná možnost naplňovat své akviziční strategie, protože stát svým příspěvkovým organizacím (NGP, Moravská galerie v Brně, Muzeum umění Olomouc) příliš financí nedopřává.

Zbyněk Baladrán, tisk ze série Orientační atlas exoměsíců, 2020. Foto: GHMP

Podívejme se tedy na loňské akviziční nákupy GHMP, NGP a Moravské galerie v Brně (MG), které samozřejmě nejsou jedinými institucemi v zemi nakupujícími současné umění, ale obraz situace bude snad i tak vypovídající.

V roce 2022 zakoupila Národní galerie 27 uměleckých děl v celkové hodnotě 7,2 mil. Kč. Největší částku z dotace ministerstva kultury, ve výši 4,5 mil. Kč, vloni ovšem NGP vydala na zakoupení Madony na andělském trůnu z Havraně (cca 1360–1370) a na nákup kresby Karla Škréty (st. a ml.?) 415 tis. Kč, jejž také pokryl příspěvek od ministerstva. Zbylých 20 děl zakoupených od současných tvůrců a osm dalších děl staršího umění pak NGP pořídila z vlastních zdrojů. Mezi nimi jsou díla například od Jakuba Jansy, Václava Magida, Ladislavy Gažiové, Rafanů, Markéty Othové, Anny Daučíkové či Anny Hulačové ad.

Moravská galerie pak zaplatila za 800 děl (od 30 autorů a autorek) bezmála 1,3 mil Kč. Galerie ve svém tiskovém vyjádření zmínila primárně akvizice z oblasti současného designu, navázané především na plánovanou retrospektivu módní návrhářky Liběny Rochové. Co se týče výtvarného umění, byl do jejích sbírek zakoupen soubor tří objektů ze série Neseřízené hodiny od Rafanů a darem pak získala instalaci Hotovo od Pavla Büchlera.

Minulý rok výrazně poznamenalo pozastavení Akvizičního fondu MK ČR, který v roce 2021 podpořil nákupy uměleckých děl částkou 20,3 miliony korun (v roce 2020 se jednalo o 15,9 milionu korun). Akviziční fond, fungující od roku 2017, musel ustoupit jiným výdajům podfinancovaného ministerstva kultury, které se rozhodlo tímto způsobem ušetřit. Ovšem když se člověk podívá na částky, které se objevují na aukcích se současným uměním, tak je i suma vyčleněná na nákupy uměleckých děl do velkých galerií v roce 2021 spíše nedostačující.

Kurátor Musea Kampa a bývalý šéfredaktor portálu ArtPlus Jan Skřivánek situaci pro Artalk okomentoval s tím, že „pro budování sbírek je důležitá kontinuita a možnost plánování aspoň v horizontu dvou tří let. Výpadek v grantovém fondu samozřejmě řadu našich zamýšlených akvizic výrazně zkomplikoval. Fond má pak význam nejen pro sbírkové instituce, ale i pro samotné umělce. Zatímco v ostatních uměleckých oborech platí, že alespoň část grantové podpory se dostane až k samotným umělcům (když grant dostane divadlo nebo hudební soubor, peníze se ve formě platů dostanou i k hercům či divadelníkům), v případě výtvarného umění tomu tak není (samotní umělci z grantové podpory galeriím žádný příjem nemají). Akviziční fond je v podstatě jediným grantovým programem MK ČR, který je též podporou samotných výtvarných umělců.“

Retrospektivu módní návrhářky Liběny Rochové připravuje Moravská galerie v Brně na rok 2024. Foto: MG

Letos by se měla činnost pozastaveného akvizičního fondu opět obnovit. Ministerstvo do ní uvolnilo 21 milionů korun, což se může zdát jako dobrá zpráva oproti minulému roku. Podle Jana Skřivánka ale „uvolněná částka není nijak oslnivá, zvlášť pokud vezmeme v úvahu, že fond je otevřen nejen pro práce současných umělců, ale i pro veškerá umělecká díla mladší padesáti let. Ceny přes půl milionu korun v tomto segmentu nejsou nijak výjimečné, zvlášť když jde o výrazné ‚galerijní‘ kusy. Za mě osobně je rozhodující, že fond je vůbec vypsán a zafinancován. Nutno také dodat, že grantová komise má pak řadu možností, jak s penězi pracovat,“ dodává Skřivánek.

GHMP byla přes tento výpadek schopna vyčlenit na nákupy přes 6,5 mil. Kč, a to díky příspěvku od svého zřizovatele, jímž je hlavní město Praha. Galerie se již tradičně ve svých akvizicích zaměřila na autory a autorky, kteří vystavovali na některé z jejích loňských či předloňských výstav: Jakub Janovský, Patricie Fexová, Monika Immrová; a dále také na autory, kteří jsou již ve sbírce GHMP zastoupeni a jejichž tvorbu galerie sleduje průběžně (Zbyněk Baladrán, František Fekete aj.), nebo se na ně akviziční komise zaměřila poprvé (Šárka Koudelová, Vladimír Houdek ad.). GHMP je také ze všech tří galerií nejdůslednější v naplňování své akviziční strategie, která se zaměřuje primárně na „nákupy aktuálních děl přímo z ateliérů nebo současných výstav; doplňování děl zejména z období 60. až 80. let 20. století; a na akcent na sbírku fotografie a nových médií“.

Jak je patrné z akvizičních seznamů, kvůli omezeným finančním prostředkům odvíjejí galerie jako GHMP, NGP i MG akviziční strategie primárně od svých výstav či stálých expozic, a tak se sbírky stávají spíše historickým dokladem jejich programů než průřezem aktuálního dění na české umělecké scéně. Z daných částek je také zřejmé, že ať už s Akvizičním fondem MK ČR, nebo bez něj nejsou státní, krajské či městské galerie schopné vstupovat do aukcí a konkurovat tak zájmům soukromých sběratelů. O zahraničním umění nemluvě. Právě letos si přitom připomínáme sto let od nákupu tzv. Francouzské sbírky, kterou pro tehdejší předchůdkyni Národní galerie zakoupil Vincenc Kramář a jíž se dodnes český stát pyšní. Je tedy otázkou, čím se budeme moci chlubit za několik desítek let.