Trip Tip: Vzkříšení prostoru ve Strakonicích

V neděli 12. 10. proběhla v johanitské komendě na hradě v jihočeských Strakonicích jednodenní akce z iniciativy historičky umění Soni Novákové. Rozhovor, který jsem se Soňou vedla, se točí okolo samotného projektu a současné situace ve Strakonicích. Ačkoliv se jedná o krátkou záležitost a tím ze série Trip Tipů lehce vypadává, rozhodla jsem se o akci referovat, protože má v sobě podle mě intervence v johanitské komendě poměrně naléhavou a inspirativní hodnotu, a to nejen pro místní obyvatele.

Pohled do instalace Petry Lacinové

Můžeš pro začátek představit projekt, který jsi pro johanitskou komendu ve Strakonicích připravila? Jedná se o site specific projekt současného umění v sakrálním prostoru johanitské komendy. Původně měl projekt probíhat ve třech prostorách: v kapitulní síni, ambitu a v kostele. Bohužel se naskytly komunikační neshody s farností a přístup do kostela nám byl zakázán. Proto celá akce probíhá pouze v kapitulní síni a v ambitu. Důležitou součástí projektu bylo především vyčištění prostoru od nepatřičných předmětů, které se v ambitu a kapitulní síni nalézaly, a to od nejrůznějších sbírkových kusů až po srolované koberce, obrovské panely s popisy nástěnných maleb atd. To vše překáželo prostoru ambitu, kde se nacházejí významné nástěnné malby z 1. poloviny 14. století, aby mohl vyniknout v plné kráse a své přirozené podobě. Původní atmosféra místa byla silně potlačena, proto jsem se s muzeem, které má prostor v nájmu, dohodla na úplném vyčištění, což bych nazvala skoro tou největší intervencí, ke které v rámci akce došlo. Co se týče nových děl, nechtěla jsem prostor znovu zahltit, spíše za pomoci současného umění atmosféru a genia loci prostoru podtrhnout.

Jak je prostor dělen? Celý projekt se odráží od historie, tradice místa a původních funkcí jednotlivých místnostní. Kapitulní síň fungovala jako místo setkávání řádových bratří, ambit sloužil pro duchovní rozjímání a meditaci, zároveň ho chápu jako určitý duchovní předstupeň před vstupem kostela, který se nachází hned vedle něj. I když to není na první pohled patrné, všechny tyto tři prostory jsou propojené a průchozí a dříve fungovaly jako jeden organismus o třech buňkách. Dnes už tomu tak není, protože ambit a síň spravuje muzeum a kostel katolická farnost a ke komunikaci mezi institucemi ani prostory nedochází. Právě od těchto původních funkcí jsem se odrazila a jednotlivé intermediální intervence jsem přizpůsobila této situaci. Proto se v kapitulní síni odehrává hlavní setkání návštěvníků a proběhne tu i performance Matěje Franka. V ambitu se nachází intervence Petry Lacinové, která vybízí účastníky akce k jinému úhlu pohledu jak na samotnou středověkou památku, tak i na prožívání duchovní atmosféry prostoru.

Performance Matěje Franka

Můžeš blíže vystavená díla okomentovat? Matěj Frank tu v první řadě představil zvukovou instalaci, která poukazuje na původní propojení prostorů. V kapitulní síni a v ambitech nainstaloval mikrofony, které snímají aktuální zvuk, jenž je reprodukován z ambitu do kapitulní síně a naopak. Dále Matěj realizoval v kapitulní síni performanci, která pracovala s prostorem, pamětí místa, pomíjivostí lidského bytí, což je téma, kterým se ve své tvorbě již dlouho zabývá.  Performance reagovala na dřívější významnost celé komendy, která dnes upadla do zapomnění.

Petra Lacinová do ambitu umístila bílé schůdky, jež pracovně nazývám schody do nebe. Návštěvník by měl vystoupat až na jejich vrchol a to by jej mělo donutit podívat se vzhůru na detaily křížové klenby s malbou hvězdné oblohy. Kromě samotné změny vnímání prostoru, jež nabídla divákovi jiný a nezvyklý úhel pohledu, Petra také pracuje se symboličností tohoto gesta, tzn. povznesení ducha z naší pozemské sféry směrem k nebesům či sféře nadpozemské. Tímto vlastně poukazuje na duchovní funkci prostoru ambitu. Bílé schůdky Petra doplnila projekcí jedné starší fotky, na které pracovala s tématem zázraků. Fotografie pochází z cyklu Na obláčku. Na fotce se ocitá na kopci nedaleko Strakonic, kde na horizontu udělala stojku a za pomoci iluze fotografického média se pokoušela nohama dotknout oblaků. Fotografie ve mně evokuje Nanebevstoupení Panny Marie, což se mi do ambitů velmi hodilo, protože na jižní stěně se nachází nástěnná malba s ojedinělou mariánskou ikonografií - Pannou Marií Ochranitelkou.

Výsledek performance Matěje Franka

Jak tě napadlo akci uspořádat? Rozčiloval mě právě fakt, že jde o velmi významný prostor, se kterým se nic neděje a chátrá čím dál víc. Rozhodla jsem se proto komendu tímto způsobem zviditelnit, protože ani místní ze Strakonic ji neznají, a když se řekne strakonický hrad, tak si vybaví výstavu motorek a dudáků. Samotným prostorem se zabývám již dlouho i z hlediska svého kunsthistorického oboru a také mi je velice blízký dialog mezi současným a starým umění. Projekt se také snaží splnit přání účastníků workshopu Hynka Látala, který jsme pořádali před několika lety právě v prostorách johanitské komendy. Dále jsem chtěla muzeu ukázat, že i za minimum prostředků se dá prostor oživit a že existuje alternativa k současnému využití objektu.

Setkala jsi se s nějakým nepochopením kvůli tomu, že jsi se rozhodla zde vystavit současné umění? V první řadě to byla farnost a místní pan farář, který nejdříve na výstavu umění kývl, ale když si přečetl koncepci výstavy, rozhodl se kostel nezpřístupnit. Bohužel i zaměstnanci muzea jsou k akci tohoto typu dost nedůvěřiví. Během vyklízení, instalace i konání akce se vyskytly větší i menší problémy. Naštěstí se mi podařilo většinu nejasností vyřešit.

Instalace Petry Lacinové

Můžeš nám prozradit, co plánuješ ve Strakonicích do budoucna? Do budoucna to vypadá tak, že ve spolupráci s galerií Na shledanou jsme zkontaktovali Norberta Schmidta a dohodli jsme se, že bychom zde i v galerii mohli pořádat přednášky o současném umění v sakrálních prostorech. Vypadá to, že by to mohlo vyjít po novém roce. Co se týče podobných výstav, dnes se jedná o pilotní projekt a byla bych ráda, kdyby se staly tradicí, ale to vše záleží na vedení muzea.

Jak to vypadá se současnou situací ve Strakonicích? Funguje zde komunita Oživme si Strakonice, která vychází asi z dvou let staré iniciativy mojí, Jana Freiberga a Anety Brejchové. Volné sdružení vzniklo z potřeby určitého kulturního vyžití a zároveň z nutnosti upozornit na chátrající památky ve městě, které jsou velmi významné a přitom se na ně zapomíná. Pro město jsou přitom velmi důležité z hlediska vlastní identity, která je spíše středověká a industriální než folklórní a dudácká, jak se samy Strakonice dnes prezentují. V prvním roce existence probíhaly hlavně přednášky a workshopy s odborníky na daná témata, aby lidé k městu získali vztah a pokusili se změnit svou nespokojenost s jeho podobou. Poslední akcí Oživme si bylo loni v zimě pozvání studentů ateliéru Tomáše Vaňka z pražské AVU do Strakonic (rozhovor s organizátory zde). Dále ve Strakonicích funguje uskupení Jsme Strakonice a zájem o dění ve městě přichází i ze strany mladých architektů, kteří zde letos uspořádali Den architektury.