Turnerova cena zveřejnila svoje nominace

Mezi nominované na Turner prize 2026 patří umělec Simon Barclay a umělkyně Kira Freije, Marguerite Humeau a Tanoa Sasraku. Alex Farquharson, ředitel Tate Britain a předseda poroty Turnerovy ceny, k výběru uvedl: „Každý z umělců nás zve do pečlivě konstruovaných scénářů, skutečných i imaginárních, které nabízejí odlišné perspektivy, skrze něž můžeme zkoumat svět kolem nás a reflektovat naše místo v něm.“

První jmenovaný je nominován za svou hodinovou performance The Ruin. Výstup čerpá z Barclayova dospívání v Huddersfield a z jeho osobní zkušenosti s industriální krajinou severní Anglie. „Porota ocenila Barclayův debut pro jeho zkoumání britské identity, třídních rozdílů, rasy a maskulinity prostřednictvím sugestivního, experimentálního využití jazyka a psychologicky pohlcující zvukové krajiny,“ dodává k zařazení na shortlist porota. 

Z portfolia umělkyně Kiry Freije ocenila porota její první velkou samostatnou výstavu Unspeak the Chorus. Freije v ní využívá široké spektrum materiálů včetně kovu nebo textilií. Z nich vytváří sochy, které zkoumají lidské emoce i gesta. „Porota ocenila emocionální hloubku její práce a vyzdvihla jedinečný sochařský jazyk materiálů a forem, stejně jako působivý, expresivní způsob, jakým prostřednictvím uspořádání figur proměnila prostor,“ komentuje tvorbu Freije porota. Že čtveřice nominovaných vystupuje Freije výstava tím, že jako jediná nemá specifickou myšlenku či jasně vymezené téma. 

Výtvarná umělkyně Marguerite Humeau, původem z Francie, vytvořila v rámci sólové výstavy Torches soubor sci-fi soch z budoucnosti, ve které bytosti přežívají díky kolektivní spolupráci a komunitnímu uspořádání společnosti. Její instalace podle poroty vyjadřuje hluboké spříznění s přírodním světem a přijímá spíše ekocentrickou než antropocentrickou perspektivu. „Porotu zaujala její schopnost vytvářet výstavy s filmovou atmosférou a práce s ekologickými a existenciálními tématy prostřednictvím invenčních forem, spekulativních scénářů a dynamických změn měřítka,“ stojí v prohlášení.

Čtveřici uzavírá Tanoa Sasraku a její samostatná výstava Morale Patch. Instalace zkoumá geopolitické koncepty prostřednictvím soch a prací na papíře. Výstava se dle poroty zaměřuje na nedávné politické a vojenské dějiny ropy prostřednictvím vysoce konceptuální instalace, která si vypůjčuje vizuální jazyk korporátního světa.

Příliš bezpečná volba?

Vyhlášení letošní čtveřice umělce a umělkyň se neobešlo bez kontroverzí. Někteří odborníci výběr kritizují pro jeho plochost a nedostatek debaty se současným světem. „Turner Prize 2026 je letos něčím mnohem příznačnějším pro tuto dobu: trochu nesmělé, trochu vystrašené, trochu bezpečné,“ píše kritik Eddy Frankel pro server Guardian.

Letošní ročník je podle Frankela pozoruhodný zejména tím, co všechno postrádá, mimo jiné starší umělce či umělkyně nebo tvůrce z netradičních uměleckých prostředí (jako byla loňská vítězka Nnena Kalu). Mezi nominovanými se zároveň neobjevuje žádná malba, videoart a, jak píše Frankel, nic „vyloženě rozzlobeně politického“. „Místo toho tu je sci-fi utopismus, jazzová performativní poezie, efemérní sochařství a antikorporátní satira. Postrádá to hněv předchozích let, radikalismus i transformační radost,“ dodává kritik. Frankel zároveň nekritizuje kvalitu vybraných děl ani umělectva, vymezuje se spíše proti konformní povaze celého výběru. „Celé to působí jako jakási korporátní konference uměleckého světa,“ uzavírá svůj text. 

Prakticky žádný ročník Turnerovy ceny se zatím neobešel bez rozsáhlých debat ohledně výběru nominovaných či volbě vítěze nebo vítězky. A když loni cenu obdržela zmiňovaná Nnena Kalu, britská umělkyně, která žije s autismem a její verbální komunikace je značně omezená, nebylo tomu jinak. Eddy Frankel v článku pro Guardian vyzdvihl nejen symbolický význam tohoto ocenění, ale také práci umělkyně, kterou označil za „neuvěřitelnou“. 

Kritik Waldemar Januszczak naopak pro The Times napsal: “Když jsem vešel do rozlehlé instalace Nneny Kalu (…), moje první reakce byla: jaký to chaos. Patřilo to k tomu nejhoršímu umění, jaké jsem kdy na Turnerově ceně viděl.“

Turnerova cena se udílí od roku 1984, od té doby ji získali například Damien Hirst, Helen Marten či Anish Kapoor. Nominovaní umělci a umělkyně musí být buď britského původu, nebo musí působit převážně ve Velké Británii. Porota nominuje umělce za konkrétní výstavu, která se konala v uplynulých 12 měsících, a vítěz či vítězka obdrží finanční odměnu ve výši 25 tisíc. Turnerova cena letos uspořádá výstavu děl nominovaných v Middlesbrough Institute of Modern Art na Teeside University, což je poprvé, co se výstava této ceny koná v akademickém prostředí, jak píše server The Art News.

Titulní foto: MIMA (Middlesbrough Institute of Modern Art), kde se bude konat letošní výstava Turnerovy ceny. Zdroj: Wikimedia Commos