Cronenberg v GHMP: Zvláštně neambiciózní slátanina

Bezmála pět měsíců z ročního výstavního plánu Domu U Kamenného zvonu (jednoho z objektů Galerie hlavního města Prahy) je věnováno výstavě filmového režiséra Davida Cronenberga. Petr Dub o ní ve svém komentáři mimo jiné píše: "Výstavě chybí schopnost režisérovo dílo dešifrovat v širších souvislostech, se skutečným kurátorským odstupem a především nepřináší na jeho dílo žádný nový pohled." Co tedy výstava v jedné z nejvýznamnějších českých galerijních institucí nabízí a jaké je její pozadí?

Cronenberg v GHMP: Zvláštně neambiciózní slátanina

Pokud bychom žili v ideální realitě, probíhala by dnes v Galerii hlavního města Prahy v Domě U Kamenného zvonu výstava Davida Cronenberga postavená na kurátorské interpretaci tří autorových krátkometrážních filmů zařazených na samém konci expozice. Ty jediné, osvobozené od komerční plytkosti, totiž mohou soutěžit s kategorií současného umění. Ve výstavě režiséra hollywoodských blockbusterů je najdete až po zdolání dvoupatrové nudy působící ponejvíce dojmem propojení prostor GHMP s muzeem voskových figurín sídlícím v nedaleké ulici Celetná. Logicky se tak nabízí otázka, co vůbec aktuální výstava s titulem David Cronenberg: Evolution v jedné z nejvýznamnějších příspěvkových galerií v České republice pohledává?

Spektákl, který se nekoná

Výstava David Cronenberg: Evolution má všechno organizační zázemí, o kterém se může běžným projektům v GHMP pouze zdát. Akci zaštítila nejen primátorka Adriana Krnáčová, ale i sám ministr kultury Daniel Herman. Přestože jde o projekt převzatý z dílny organizace Toronto International Film Festival, který se dlouhodobě zasazuje o propagaci kanadského filmu, v ČR má vlastní produkci, již poskytuje nestátní společnost Art Movement, o. s. S komunikací nadstandardně vypomáhá AMI Communications, „nejúspěšnější agentura na českém PR trhu“, jež například Topolánkově vládě zajišťovala informační kampaň o případném umístění amerického radaru v Brdech. O architekturu expozice se postaralo designérské studio Olgoj Chorchoj, o grafické řešení výstavy reklamní agentura Ogilvy & Mather Prague a na přípravě reklamních spotů se podílela hned dvě studia – Zoom Films a Studio Beep. I bezprecedentní produkční zázemí jdoucí daleko za limity všední reality většiny domácích (toho času převážně podfinancovaných) galerijních institucí ovšem nedokázalo výstavě suplovat skutečný obsah.

Přiznávám. Na výstavu jsem dorazil mírně nejistý, až skeptický. Nejsem filmový kritik a Cronenbergova práce mne dvakrát neoslovuje. Na druhou stranu za sebou mám hned 12 režisérových filmů a v galerii jsem již párkrát v životě byl. Navíc upřímně rozumím snaze GHMP penetrovat okruhy diváků, kteří se obvykle galeriím současného umění obloukem vyhýbají, a návštěvnost přes 100 000 diváků, jež do GHMP přivedla v roce 2014 výstava Tim Burton a jeho svět, není v této rovnici nijak nezanedbatelnou. Sympatická je i snaha hledat v rámci organizace výstav partnery ze soukromé sféry, což je oblast, která je v našem kulturním prostředí dlouhodobě nejen problematická, ale i tabuizovaná. Suma sumárum, osobně nemám nic proti převzatým projektům a efektivnímu využívání statutu výstavního prostoru lokalizovaného na jedné z hlavních turistických tepen v ČR – mělo by se tak ovšem dít s přidanou hodnotou a v adekvátní kvalitě!

Již náhledy na webových stránkách projektu www.cronenberg.cz vzbuzují rozpaky. Výstava sestává z chronologicky řazené prezentace Cronenbergovy produkce z let 1966 až 2014 a divákovi se tak místnost za místností nabízí pohled na mechanicky opakovaný model vybraných videosmyček z jednotlivých filmů spuštěných na obrazovkách o velikosti cca 30 x 50 cm. Ty jsou doplněny popiskami odpovídajícími přibližně tomu, co se běžný fanoušek režisérovy tvorby dočte na ČSFD nebo v rámci oficiálních textů produkce jednotlivých filmů. Výstavě chybí schopnost režisérovo dílo dešifrovat v širších souvislostech, se skutečným kurátorským odstupem a především nepřináší na jeho dílo žádný nový pohled. Na rozdíl od té kanadské nestaví multimediální most, který se snad společnosti TIFF podařilo prostřednictvím workshopů, konferencí a rozhovorů navázat mezi kanadskými diváky, autorem a interprety jeho díla v Cronenbergově rodném Torontu během premiérového roku výstavy – 2013.

Aby bylo marnosti učiněno za dost, expozici tu a tam doplňují vitrínky s latexovými rekvizitami, figurínami, plakáty filmů a velmi poskromnu například i poznámky režiséra či pohledy do zákulisí natáčení. Nic, co nenajdete na internetu. Pokud však i přesto například čtyřčlenná rodina vymění individuální brouzdání na YouTube za nedělní výlet za kulturou, zaplatí za vstup do expozice „lidových“ 530,- Kč za oba rodiče (pouze o 18,- Kč méně než Kanaďané v roce 2013!) a dalších 380,- Kč za své dvě děti. Snad právě proto by se mohlo snadno stát, že si svůj zážitek zamění za návštěvu strašidelného hradu z loňského léta v areálu pražského Výstaviště nebo za dražší variantu vesnického muzea kuriozit z dob experimentování místního starosty s halucinogenními látkami. Cena vstupenky sice otce rodiny pravděpodobně udrží dostatečně bdělého na to, aby dokázal rozpoznat, co si za svůj peníz koupil, ale jen těžko jej bude motivovat k návštěvě výstavy současného umění na stejném místě o pár týdnů později, byť by byla zdarma. Kde je tedy ona přidaná hodnota zvýšené návštěvnosti?

Chystáte-li se do GHMP vyrazit i přes výše nastíněný obraz, ať již z čistě studijního, nebo sebemrskačského důvodu, doporučuji vedle základního balíčku trpělivosti využít i jednoho z mála benefitů projektu a výstavu pojmout jako celodenní konzumaci vybraných filmů v improvizovaném projekčním sále. V rámci programu vysílání lze každý den zhlédnout hned pětici filmů, čímž se cena vstupenky pro případného fanouška Davida Cronenberga alespoň částečně humanizuje. Případní diváci postižení zájmem o současné umění pak mohou v samotném závěru expozice zhlédnout i tři krátké filmy s názvy Kamera (2000), U sebevraždy posledního Žida v posledním kině na světě (2007) a Hnízdo (2013). Cronenberg se v nich ukazuje jako autor schopný silného existenciálního výrazu na minimálním prostoru, bez filmových efektů a hektolitrů umělé krve. Jakkoli jsou projekce kvůli zvolené formě instalace náchylné k přehlédnutí, patří ke klenotům výstavy a bez mrknutí oka by mohly konkurovat dílům současného umění. Konec recenze.

Moucha na prameni?

Pokud by se snad můj titulek zdál některým čtenářům příliš přísný a text recenze lokálně zakomplexovaný, rád se přiznám k plagiátorství. Použitý název je totiž citací recenze deníku The Guardian: Björk review – a strangely unambitious hotchpotch, reflektující nevydařený pokus islandské zpěvačky prorazit ve světě volného umění skrze svou retrospektivu v newyorském Museum of Modern Art v roce 2015. The Guardian ve svých negativních komentářích rozhodně nezůstal osamocen a podobně kriticky se připojili The New Yorker, The Wall Street Journal, The Economist nebo The New York Times. Kulturní redakce těchto periodik totiž na rozdíl od servilních domácích recenzí pražské Cronenbergovy výstavy na Aktuálně.cz, iDnes.cz, iHned.cz či Deník.cz (o Blesku ani nemluvě) zkoumaly skutečný obsah výstavy, nikoli míru spektakularity rekvizitáře spojeného s garderobou jinak nadprůměrně zajímavé zpěvačky (v diskutovaném případě režiséra). Jenže iDnes není The Guardian a GHMP není MoMA, že? A my nežijeme v New Yorku, kde se po výstavním debaklu dokonce ozvaly hlasy požadující odstoupení Klause Biesenbacha, ředitele MoMA PS1 a jeho hlavního kurátora v jedné osobě. I když moment! On už i u nás přece z GHMP jeden vedoucí pracovník pod tlakem odcházel, vzpomínáte? A změnilo se něco? Ozývá se dnes z GHMP signál S.0.S., nebo nekompetentní ticho?

Chtělo by se říci, kde nic není, ani smrt nebere. Ale v daném případě někdo někde bez pochyby brát či doplácet bude. O to více, čím výstava nezvládá rozproudit polemiku o podstatě Cronenbergovy tvorby, je nutné ptát se po jejím významu a okolnostech jejího vzniku. Výše uvedený seznam splétající do jednoho klubka hned několik společností s různou právní subjektivitou a různou mírou komerčních zájmů nelze přejít bez povšimnutí. Počítejme spolu.

Pokud by výstavu navštívil přibližně stejný počet diváků, jako tomu bylo u projektu Tima Burtona, protočila by se na vstupném pokladnami galerie velmi hrubým odhadem částka okolo 25 000 000,- Kč. Jakkoli lze předpokládat, že náročnost produkce výstavy v daném případě odpovídá velikosti produkčního ansámblu, našinci nezbývá než pochybovat o tom, nakolik z projektu profituje samotná GHMP. Neméně „rétorickou“ otázkou pak zůstává, je-li skutečným organizátorem výstavy galerie, či rovnou pražský magistrát, zajišťující z evidentních důvodů „vizionářsko-kulturní“ politiku a program galerie skrze spřátelené firmy.

Na otázku položenou směrem ke komunikační agentuře AMI Communications a GHMP „Jakým poměrem jsou rozděleny náklady a zisky spojené s výstavou?“, odpovídá PR manažerka GHMP Michaela Vrchotová: „Výnosy ze vstupného výše uvedená smlouva upravuje v poměru GHMP 45 % a Art Movement 55 % přesně dle poměru vložených nákladů.“ Spolupráce mezi pořadateli vznikla „z iniciativy organizace Art Movement“ a podle AMI Communications nekončí. V jednání je údajně řada dalších jmen režisérů a tak se na přes rok jako daňoví poplatníci hradící celoroční provoz GHMP máme zase na co těšit!

---

David Cronenberg / Evolution / Galerie hlavního města Prahy / Dům U Kamenného zvonu / Praha / 19. 2. - 17. 7. 2016