Od algoritmu k rituálu

Mýty nezmizely, jen (některé z nich) změnily médium. Místo ohňů, chrámů a společných rituálů dnes žijí v datech, obrazech, algoritmech a sítích, které určují, čemu věnujeme pozornost a jak si skládáme obraz světa. Výstava, kterou v rámci Parallel Programu Fotograf Zone 2026 připravila kurátorka Anežka Januschka Kořínková, se pokouší tento přesun zachytit: Co zůstává z rituálu, když se promění v estetický protokol, a co se stane s vyprávěním ve světě, kde už vědění nevychází z konkrétních center? Čtveřice vystavujících (anto_nie, Ginevra Petrozzi, Michaela Kozáková a Veronika Poslední) na tyto otázky odpovídá fragmenty, obrazy a atmosférami.

Výstava propojuje umělkyně, jejichž tvorba různými způsoby zpochybňuje hranice mezi racionálním poznáním, magickým myšlením a kulturní imaginací. Zatímco anto_nie ve své interdisciplinární praxi propojuje folklor, monstrozitu, ekologii a bylinkářství s herními mechanismy a vytvářením komunitních světů – folklorní motivy u ní otevírají také současné politické a ekologické otázky –, Ginevra Petrozzi zkoumá průnik magického myšlení a digitálních technologií, což se ve videu POV: Time To Influence Your Targeted Ads projevuje pokusem využít jazyk afirmací a zaříkávání k narušení algoritmické logiky platforem. Michaela Kozáková a Veronika Poslední v díle I went to Brtník-Lhotka to fight a bear and this is what happened rozehrávají motiv výpravy za mytickým tvorem, který propojuje folklorní imaginaci se současnými formami audiovizuálního vyprávění. Namísto jednotného výkladu tak výstava skládá vedle sebe různé způsoby, jak znovu zpřístupnit mýtus v prostředí, které se samo tváří jako racionální, technologicky zprostředkované a zbavené tajemství.

Zatímco modernita dlouho chápala dějiny jako proces postupného odkouzlování světa, magie a mýtus se dnes vracejí s překvapivou intenzitou. Už Max Weber popsal modernizaci jako proces „odkouzlení“ (Entzauberung), v němž svět přestává být prostorem skrytých sil a stává se něčím, co lze racionálně vysvětlit, změřit a kontrolovat. Postmoderní myšlení pak zpochybnilo nejen tradiční náboženské a mytologické systémy, ale i samotnou možnost jednotného velkého příběhu. Přesto se zdá, že potřeba mýtu nezmizela, pouze změnila podobu. Neoromantismus v současném umění ji obrací zpět k přírodě, spiritualitě, rituálu a tajemství a podobný návrat lze pozorovat i v současné popkultuře: magie, čarodějnictví, astrologie, tarot, pohanské symboly, mytologické světy nebo estetika okultismu se staly oblíbenou součástí filmů, seriálů, hudby i vizuální kultury. Nejde přitom nutně o návrat k původní víře; často spíš o hledání alternativního jazyka pro zkušenost, kterou sekulární a technologická současnost nedokáže beze zbytku pojmenovat. Právě v tomto napětí mezi odkouzlením a novým okouzlováním lze číst i současný zájem o mytické a rituální narativy: mýtus se nevrací navzdory modernitě, ale jako její produkt.

Třicet pět metrů čtverečních výstavního prostoru je rozděleno do dvou menších místností. První z nich plně zabírá anto_nie, druhou všechny umělkyně sdílejí. Instalace anto_nie sestává z digitální interaktivní knihy Trhaly*i jsme spolu, která obsahuje klíč ke sběru lokálních bylin a plodin a jejich transformace do pokrmů, nápojů a léčiv. Zvláštní pozornost je věnována queer a trans tělesnosti. Dozvíme se, které byliny mohou ulevit potížím či usnadnit proces tranzice a jiných hormonálních změn v těle. Kniha je interaktivní a kromě čtení může kdokoli přispět vlastním receptem. Projekt se tak stává jakýmsi archivem queer lidového sběračství. Kromě digitální knihy instalace nabízí možnost některé recepty nahlédnout (a možná i ochutnat?) v jejich výsledné podobě: velké zavařovací sklenice plné plodů v nálevu, kostky z agarového želé a lahve s blíže neurčitelnými tekutinami, alenkovsky vybízející ke skoku víry a vypití („drink me“).

Druhé z místností dominují dvě videa, jedno v obrazovce Ginevry Petrozzi, druhé Michaely Kozákové a Veroniky Poslední promítané na dvou zdech do pravého úhlu. Petrozzi v záznamu z workshopu POV: Time to Influence Your Targeted Ads přináší šestiminutový proud transfeministických afirmací o zdravém, bezpečném a dobrém životě osvobozeném od patriarchálního násilí a nucené námezdní práce. Ve světle případů sexuálního násilí na univerzitách i dalších institucích po celém světě, jimž se jen málokdy dostává odpovídající mediální pozornosti, působí promluvy ve videu naléhavě a jejich přání bolestně nedosažitelně. Workshop původně pracuje s představou, že lze prostřednictvím jazyka a záměrně vyslovovaných přání narušit prediktivní logiku algoritmů a ovlivnit obsah, který nám digitální platformy předkládají. Šeptání afirmací do telefonů zde funguje jako současná forma zaříkávání a jako pokus přivlastnit si alespoň na chvíli nástroje, které na každodenní bázi předvídají naše touhy a utvářejí naše představy o možném. Ve výstavním kontextu video otevírá otázku, zda může být imaginace budoucnosti sama o sobě politickým gestem a co znamená vyslovovat přání, jejichž uskutečnění zůstává v současných společenských podmínkách tak vzdálené.

Už samotný název dvoukanálového videa Michaely Kozákové a Veroniky Poslední I went to Brtník-Lhotka to fight a bear and this is what happened rozehrává situaci na pomezí osobní výpravy, folklorního vyprávění a internetového příslibu senzačního odhalení. Medvěd jako figura z pohádek, mýtů i kolektivní imaginace se tu potkává s jazykem digitálního obsahu, který každou zkušenost přetváří v příběh s lákavou zápletkou a očekávaným rozuzlením. Tento střet je v kontextu výstavy možné číst jako setkání starších narativních struktur s novými způsoby, jakými dnes příběhy vznikají, cirkulují a získávají naši pozornost. Co se stane, když se výprava za mytickým tvorem začne vyprávět jako online zážitek, a kde se v takovém příběhu stírá hranice mezi skutečností, fikcí a potřebou uvěřit?

Dalším z užitečných klíčů k výstavě jsou také současné teorie infrastruktur, jak už napovídá samotný její název. Infrastrukturu lze chápat jako soubor vztahů, pravidel a systémů, které určují, jak se něco může pohybovat, sdílet a nabývat významu. Nad rámec technického zázemí digitálního světa tak fungují také symbolické struktury, prostřednictvím nichž organizujeme svou zkušenost a rozumíme okolnímu světu. Zde se otevírá produktivní průsečík magie a infrastruktury: mýtus a rituál lze chápat jako systémy, které propojují jednotlivce se společenstvím, zprostředkovávají vztah k neznámému a zpřístupňují určité formy vědění. Digitální infrastruktury přitom v mnohém přebírají podobnou funkci. Algoritmy třídí a interpretují svět, datové sítě organizují oběh informací a estetické protokoly určují, jak se obrazy a příběhy stávají sdílenými zkušenostmi. Zatímco rituál čerpá svou sílu ze sdílených symbolů a opakování, technologické systémy svou autoritu často odvozují od zdánlivé neutrality a neprůhlednosti vlastního fungování. A jejich propojení může vytvářet prostor pro nové formy imaginace, v nichž se magické myšlení nestaví vůči technologii vždy nutně jako její protiklad, ale využívá její vlastní prostředky k narušování zavedených způsobů vnímání a poznávání. Co tedy zůstává z rituálu, když se promění v estetický protokol? Možná právě jeho schopnost vytvářet vztahy, sdílet významy a otevírat jiné možnosti zkušenosti, i když se dnes tyto funkce odehrávají v prostředí digitálních sítí a algoritmických systémů, které samy produkují nové příběhy o světě a našem místě v něm.

Skoro až podezřele příhodně výstava končí 31. října, tedy v období, které je spojováno se Samhainem, keltským svátkem přechodu mezi létem a zimou a časem, kdy se podle tradic stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Pokud tedy existuje chvíle, kdy si návštěvu výstavy užít opravdu poctivě myticky, je to právě tahle. Konec října tak nabízí příležitost vstoupit do výstavy ve chvíli, kdy její témata přestávají působit jako pouhá kulturní reference a na okamžik získávají vlastní rituální čas.

anto_nie, Ginevra Petrozzi, Michaela Kozáková & Veronika Poslední / Infrastruktury imaginace / kurátorka: Anežka Januschka Kořínková / Galerie 35M2 / Praha / 2. 9. – 31. 10. 2026

Foto: František Svatoš