Od jablka ke spitfiru

„Odpradávna totiž praví Umělci nedělali umění pro umění, ale hlavně pro peníze. ,Tvůrčí svoboda‘ znamená nemožnost prodeje umění, tedy popření jeho základní funkce, kterou je směna. Náš program je prostý: chceme prosperovat. Už jsme unaveni sklepními byty se studenou vodou. Teď chceme zasloužené bohatství, vily, auta a bazény. (…) Umění je mrtvé, existuje jen zboží a trh, nabídka a poptávka. Peníze nestárnou.“ Těmito podvratně velikášskými slovy manifestovala výtvarná skupina Úchvatní svůj postoj k podmínkám umělecké produkce v druhé polovině 80. let minulého století, tedy v pozdní fázi tou dobou již značně zmoženého režimu. O necelých čtyřicet let později završil jeden z prominentních členů skupiny, sochař David Černý proměnu tehdejších dravých prohlášení v parodii na sebe sama.

Za výchozí námět své výstavy Golden Delicious si mezitím nedávný laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého Oskar Helcel vybírá stejnojmennou odrůdu jablka, jež se hnaná kapitálem a touhou po jeho růstu bleskově stala jednou z nejrozšířenějších na světě a kterou objevil v roce 1891 tehdy sotva patnáctiletý John Mullins jako náhodně vyklíčený semenáč při okopávání pole na farmě svého otce v osadě Odessa v Clay County. Jak už to v podobných případech bývá, i odrůda Golden Delicious se zrodila tak trochu náhodou – vznikla pravděpodobně díky neplánovanému zkřížení čtyř jabloní rostoucích poblíž usedlosti. Sazenice byla ponechána růstu a její plody o dvě dekády později poslány Mullinsovým strýcem k posouzení až do daleké Louisiany. Spolumajitel tamní firmy Stark Bro’s Paul Stark se bezprostředně po ochutnání jablka vydal na cestu dlouhou přes tisíc kilometrů ze státu Missouri až do Odessy, aby mohl strom spatřit na vlastní oči. Krátce na to jeho společnost zakoupila za 5000 amerických dolarů pozemek, na kterém jabloň stála, a to i s výhradními právy k množení a prodeji jeho sladkých šťavnatých plodů jemně medové, delikátní chuti s květinovými tóny a nažloutlou tenkou slupičkou.

Příběh fabulovaný na základě skutečného rodokmenu jablečné odrůdy se na výstavě odehrává ve dvou navzájem propojených trojkanálových videoinstalacích. Bere na sebe podobu pro autora příznačné koláže zahrnující videozáznamy vlastních aktivit ve veřejném prostoru, archivní materiál a 3D animaci. Průvodcem se diváctvu stává lehce nabubřelý hlas červíka v jablku – housenky obaleče jablečného čekající uvnitř dužiny na svou šanci ve velikém světě. Už samotný triptych svisle směřovaných obrazovek přitom v rámci zdařilé výstavní architektury navozuje impresi zposvátnělého fetiše, tolik příhodného pro newyorský Manhattan, kde je část videa natočena. Odrůda Golden Delicious mezitím naplňuje svou ztečí z drobné americké farmy přes „Velké Jablko“ až do supermarketů celého světa pravý american dream. Sladkým vnitřkem se prožírající červ z ní však činí na první pohled líbivý, avšak ve skutečnosti proděravělý a zcela neupotřebitelný produkt.

Sám Helcel v jednom z fragmentů videokoláže performativně obkresluje kontury mrakodrapů přímo na čočku kamery. Tu pokrývá žlutý filtr, jenž dodává ikonické siluetě manhattanského Midtownu zlatavý nádech a podtrhuje tak jeho tradiční symboliku úspěchu a prestiže.

Demokracie a kapitalismus, dva fenomény tradičně spojované s americkou společností, přitom vstupovaly do soukolí moderního světa bok po boku. Ve svém vzdoru vůči politickým řádům aristokracie, monarchie a církve platily dokonce za příležitostné spojence. Jejich dialog však postupně víc a víc odhaloval hodnotové kontrasty, až se naplno obnažil jejich skutečný, rozvratný vztah. Rozpínání kapitálu totiž ve skutečnosti demokracii především pokřivuje.

Když v druhé polovině 18. století doboví ekonomové poprvé představovali kapitalismus jako teoretický systém, oslavovali ho jako příklad dokonalého rozptýlení moci – tolik rozdílného od tehdejších absolutistických modelů. Za zdánlivě všeprotékajícím nárůstem blahobytu se ovšem – tak trochu jako červ v jablku – pokaždé ukrýval proces rychlého bohatnutí velmi úzké vrstvy společnosti, soustřeďující ve svých rukou stále větší ekonomickou moc. V praxi se tak kapitalismus vyvinul v mnohem sofistikovanější soukolí než jen pouhý způsob produkce, směny a odměny. Nabobtnal do podoby systému, jehož kultura, politika a ekonomie vykazují sklony k absolutizaci.

Stát představuje pro osvobozený trh nežádoucí překážku – podobně jako je pro Černého nevítaný status kulturní památky, jenž mu zabraňuje svévolně osazovat budovy ve veřejném prostoru svými kolosálními výtvory. Nevyhnutelným ideologickým obsahem globalizace (tedy souboru jevů, pro něž býval kdysi ve spisech starých dobrých marxistických socialistů vyhrazen pojem „imperialismus“) se v mezičase stala neoliberální doktrína udávající povahu tuzemského veřejného prostoru již čtvrtou dekádou.

Zlatavý plod na sebe v Helcelově kolážovitém vyprávění nakonec bere podobu stále se rozpínajícího žlutého balónku, jenž se bez ustání hnán neviditelnou silou tržní ekonomiky dostává právě až do centra české metropole. Kde jinde by ostatně mělo (vskutku imperiální) tažení systematicky šířené odrůdy Golden Delicious skončit než právě v postsocialistické střední Evropě, kde se soukromé vlastnictví proměnilo ve zlaté tele – jen snad ještě naleštěnější než samotné jablko?

V křivolakých středověkých uličkách, tak odlišných od zaoceánských bulvárů, musí však dřív nebo později značně přefouklý plod narazit na limity tamního měřítka – a nakonec explodovat. Z nenasytné larvy se v ten okamžik vyklube nejzazší emblém neporazitelné moci soukromého majetku, obludný motýl na fasádě bývalého obchodního domu Máj (dnes mimochodem nazvaného House of Fun). Tedy kulturní památky, toho času ve zprivatizovaném vlastnictví, navíc bez jakékoliv původní vazby k místu. Snad ani netřeba dodávat, že autorem kolosální kinetické plastiky nemůže být nikdo jiný, než právě korporátním kapitálem freneticky dopovaný nestor věčného boje za nedotknutelnost svobody jednotlivce a poslední archanděl bezuzdného devadesátkového rauše David Černý.

Na výstavě Golden Delicious Oskara Helcela se tak stáváme svědky podivuhodné spekulativní transformace jednoho nevinně působícího červíka ve svět požírající monstrum. A zatímco tak byla na sklonku předminulého století ve Spojených státech vyšlechtěna mimořádně lákavá odrůda delikátně lahodného jablka, na druhém konci zeměkoule se o sto třicet let později zmutovaný kapitál bez hranic vtělil do příznačně předimenzovaného památníku všeprostupující deregulace. Zkrátka, butterfly effect v jedné ze svých nejnestvůrnějších podob.

Oskar Helcel / Golden Delicious / kurátorka: Nela Klajbanová / etc. galerie / Praha / 7. 11. – 18. 12. 2025

Foto: Jan Kolský + stills z videí: s laskavým svolením galerie a autora