Podobenství o rozsévačích zla

V současné chvíli by se nejspíš jen stěží našel někdo, komu by unikly hrůzu nahánějící kroky znovuzvoleného prezidenta Spojených států amerických Donalda Trumpa a jeho věrných techno-oligarchických pobočníků. Přímo v americké metropoli New Yorku se přitom, především po zadržení jednoho z čelních představitelů propalestinských protestů, aktivisty a absolventa Columbia University Mahmouda Khalila, dává do pohybu občanská společnost a ulice prakticky ob pár dnů zaplňují desetitisíce lidí. Součástí masivních protestů proti počínání tamní vládnoucí garnitury se přirozeně stala i notná část newyorské umělecké scény. Ta však nezůstává „pouze“ u aktivismu, ale na vnitropolitické i zahraniční směřování své země reaguje i uvnitř renomovaných výstavních institucí.

Platforma Pioneer Works, řadící se mezi jednu z nich, funguje v brooklynském Red Hook již šestnáctým rokem, přičemž její aktivity znatelně přesahují hranice americké scény. Kromě jiného je to i důsledek rozsáhlého rezidenčního programu, jehož součástí se na podzim loňského roku mimochodem stali i čeští umělci Valentýna Janů a Vojtěch Fröhlich. Mezi další aktivity zmíněné instituce se řadí i četné akce pro veřejnost, z nichž patrně největší oblibě se těší Second Sundays – série volně přístupných událostí, které prostřednictvím živé hudby, otevřených ateliérů a interaktivních programů usilují každou druhou neděli v měsíci o propojení instituce právě s co nejširším a nejrozmanitějším publikem. To tak může ještě několik měsíců přijít do kontaktu s dvěma tamními výstavními projekty, jimž budou věnovány následující řádky a které lze považovat za vrstevnaté reflexe soudobého dění (nejen) ve Spojených státech.

Výstava umělectva American Artist (jež si nechalo úředně změnit jméno a používá zájmena they/them, pozn. autora) nesoucí název Shaper of God završuje několikaletý mnohooborový projekt inspirovaný životem a dílem spisovatelky science fiction Octavie E. Butler. Samotný název projektu je odvozen od epitafu, jenž se objevil v jednom z nejznámějších děl spisovatelky – novele Parable of the Sower (česky Podobenství o rozsévači, 1993). Hlavní postava příběhu odehrávajícího se v dnešní Kalifornii, afroamerická teenagerka Lauren Oya Olamina, se společně se svou komunitou ocitá uprostřed fatální dystopie zapříčiněné neřízeným bujením korporátní moci, extrémními třídními a majetkovými rozdíly a prohlubujícím se klimatickým rozvratem. Rozhodnou se tak opustit rodné město a putují napříč apokalyptickou krajinou, zatímco zakládají nové náboženství vyzývající své stoupence k opuštění zpustošené planety Země. Ve stejnojmenném knižním titulu, jenž u příležitosti završení projektu Shaper of God vyšel přímo pod hlavičkou Pioneer Works, samx American Artist uvádí, že „[Butler] nadále ovlivňuje umělectvo – zejména černošské, feministické, queer, politicky angažované a spekulativně tvořící – jež přitahují její empatická a zároveň nekompromisní vyprávění o nebezpečných vzorcích a slepých uličkách lidstva (…) Texty Butler rovněž varují, že když moc v rukou třímají demagogové a oligarchové, stavějící se proti našim základním hodnotám, je dobré mít raději únikový plán.“

Ústřední formální i významové východisko výstavy však představuje skutečnost, že American Artist nevyužívají dílo Butler pouze coby referenční materiál, ale promyšleným způsobem vrství roviny původní látky a vlastního vkladu, přičemž nechávají svévolně prolínat spisovatelčinu fikci s dějinnou skutečností i spekulativností vlastního podílu. Jak Butler, tak American Artist totiž vyrůstali v kalifornské Pasadeně, kde také navštěvovali stejnou střední školu. Všichni jsou přitom potomky afroamerických rodin, jež po (oficiálním) zániku otroctví přesídlily na západ do Kalifornie. Společnou vazbu s Butler na výstavě vtělují American Artist především do dvojice soch, v nichž regionální druhy sukulentu agáve figurují jako podstavce pro označení losangeleských autobusových zastávek, které odkazují dohromady nejen k místům sdílené minulosti, ale rovněž k reáliím ze spisovatelčina fikčního světa.

Z historie Pasadeny jakožto sídla Laboratoře tryskového pohonu NASA pro změnu vychází série videí uvedených na výstavě ve velkoformátové projekci. Kontext města coby líhně raketového průmyslu nechávají Artist prostupovat tou částí díla Octavie Butler, jež obrazotvorným způsobem pojednává o možnostech odchodu lidské civilizace z planety Země, ve stejný okamžik ale i referencemi na pokusy soudobých tech-miliardářů přetvářet vesmírný výzkum k ukájení vlastních mocenských tužeb. K odvěkému lidskému sklonu hledat v kosmu nová místa k osídlení se vztahuje i video The Monophobic Response uvedené na výstavě v rozměrné dvoukanálové projekci – prahnutí po expanzi za hranice planety Země je zde nahrazováno nutností rodnou kolébku opustit v nevyhnutelném důsledku její fatální destrukce. V části vytvořené přímo pro výstavu v Pioneer Works, Estella Butler’s Apple Valley Autonomy (2024), využívají American Artist nástroje strojového učení k tomu, aby na základě archivních zdrojů vytvořilx vizualizaci kurníku patřícího babičce Octavie Butler. Ten je následně pojat jako východisko pro vlastní sochařské pojednání ohledávající souvztažnost mezi pozdějším shořením drůbežího příbytku, motivy ohně v díle Butler a v posledku i ničivými požáry, jež před nedávnem sežehly právě notnou část regionu kolem kalifornské Passadeny. Přestože práce na konceptuální krajině Shaper of God oficiálně započala již před téměř pěti lety, právě události zkraje letošního roku do něj vypálily hořce naléhavou pečeť. Mnohé reálie zastoupené na výstavě tak ještě před samotnou vernisáží stačily tragickým způsobem vstoupit do povědomí široké veřejnosti…

Na jinou rovinu situace, kdy byla zásadní míra moci uzurpována technokratickými magnáty, upozorňuje i projekt nacházející se v Pioneer Works o dvě patra výše. Prostřednictvím svého názvu, ústředního námětu i jeho zpracování se táže: Are We Still (Surfing)? Na svědomí jej má v New Yorku usazená umělkyně korejského původu Yehwan Song. Ta se kromě volné tvorby dlouhodobě věnuje mimořádně osobitému pojímání webových rozhraní – a je to právě fenomén internetového prostředí, jež zastává ústřední roli i v této výstavě. Skrze důmyslně dezorientující instalaci složenou z myriády drobných videoprojekcí a pohyblivých soch vytvářejících shluky zrastrovaných struktur zkoumá Song proměny internetových rozhraní ve vztahu k pozici a roli jejich uživatelstva. Břitkou, ale rovněž hravou formou se vztahuje k současnému stavu věci – technologie, do které byly (opakovaně) vkládány naděje na to stát se nástrojem spravedlivějšího rozprostření moci, nakonec dospěla ve víceméně zacyklený, sebeposilující systém, zbytnělý zájmem korporací a užívající propracované praktiky dohledu a kontroly. Ohledávání tradičně užívaných „vodních“ metafor ve spojitosti s nejrozsáhlejší informační sítí lidské společnosti potom instalací na mnohých místech záměrně „prosákne“ až na fyzickou úroveň. Aniž by vytvářela vlny, voda všemožně odkapává z měděných trubek, teče a padá na obrazovky, zatímco na nich spouští generované webové portály vztahující se k její vlastní přítomnosti, aby cyklila celek v závratné spirále zpětnovazebních smyček. Namísto dojmu svévolného surfování v bezbřehém oceánu internetu tak instalace zprostředkovává spíše pocit nekontrolovaného topení se v mechanizovaném víru algoritmizovaného obsahu. Přitom všem se dotýká způsobů, jakými jsou výrazy typu „surfování po webu“, „port“, „stream“ a „cloud“ schopny nejen halit technologii do bezmála mytologického hávu, ale zároveň aktivně udržovat klamné zdání o anonymitě internetových rozhraní, tamní svobodě slova a ničím neomezovaných možnostech informační výměny.

Za zásadní lze v kontextu vyznění výstavy Are We Still (Surfing)? považovat též skutečnost, že i přes své tematické zaměření záměrně postrádá jakoukoliv rovinu interaktivity a (včetně svých pohyblivých částí) zůstává plně autonomní – diváctvo je tudíž odsouzeno k výrazně nečinné úloze pouhého přihlížení (nebo nanejvýš dokumentování děl a jejich postování na sociální sítě). Tok informací v sebereferenční, všudypřítomným vlhkem prostoupené struktuře využívající lstivé mimikry svobodné, demokratické platformy má tak více než k širému vodnímu prostranství mnohem blíž k důmyslnému vodovodnímu systému, kde jsou data neviditelným způsobem distribuována skrz sofistikovaný systém potrubí.

Pojítko mezi oběma výstavními projekty, jež jsou až do května letošního roku v Pioneer Works ku zhlédnutí, je nakonec do značné míry bezprostřednější, než by se mohlo zdát. Aktuální mocenský pakt ve vedení vojensky nejsilnějšího státu světa je totiž mimo jiné úzce provázán právě s proměnou internetu coby nejzásadnější technologie našeho věku – především pak s drasticky narůstajícím nepoměrem mezi tím, jakou míru moci v ní kdo zaujímá. Již téměř ikonickým se v tomto ohledu stal snímek z Trumpovy inaugurace, kdy konglomerát postav pevně třímajících otěže vlády nad současným online prostorem stojí přímo za znovuzvoleným prezidentem Spojených států již zcela bezostyšně sešikován. Podhoubí, jež dalo vzniknout jedné z nejobludnějších a nejzlověstnějších oligokracií dneška, prorůstá současnou společnost již delší dobu – a ani v tomto ohledu není trumpismus, řečeno s českou politoložkou Zorou Hesovou, „výron zla, který se objevil zničehonic“. A to je dobré si v boji s podobnými jevy připomínat…

American Artist / Shaper of God / curator: Vivian Chui / Pioneer Works / New York / 24. 1. – 13. 4. 2025 

Yehwan Song / Are We Still (Surfing)? / curator: Gabriel Florenz / Pioneer Works / New York / 8. 2. – 11. 5. 2025

Foto: Dan Bradica (Shaper Of God); Olympia Shannon (Are We Still (Surfing)?)