Podoby maskulinity

V rámci diskuse týkající se feminismu se ukazuje jako čím dál tím důležitější pojmenovávat nejenom nutnou proměnu mužské role ve společnosti, ale také změny spojené s povahou mužské identity. V současnosti sledujeme na jedné straně nárůst toxicky maskulinních, až hrůzu nahánějících „koučů pravé maskulinity“ jako je například trestně stíhaný influencer Andrew Tate, který vehementně zavrhuje feminismus. Na straně druhé, a to především v kontextu současného umění, se mluví o hodnotách jako jsou péče, laskavost či respekt ke všem žijícím bytostem. Ačkoliv jsou v diskurzu současného umění feministické postoje poměrně běžné, ve veřejné debatě se občas může zdát, že existují buď jen maskulinně toxičtí muži anebo jemné úzkostlivé ženy, nebinární identity jakoby snad ani neexistovalx. I z těchto důvodů je důležité zahrnout do feministického diskurzu také problematiku spojenou s formováním a vytvářením nových podob mužství, vypořádat se s patriarchální minulostí a nezaleknout se změn v diskurzu, zahrnout do debaty fakt, že existují různé podoby naplňování mužství i ženství. 

Domníváme se tedy, že je podstatné jasně pojmenovat, že gender je určitou škálou, která nemusí být ani „typicky mužským“ ani „klasicky ženským“ extrémem, zejména v době, která miluje zkratkovitost a tíhne k nejrůznějším extrémům. Na toto téma už proběhly různé debaty, na které volně navazujeme – rádi bychom upozornili na knihu Shame! and Masculinity, která se z různých perspektiv zaobírá pocitem studu, kteří niterně pociťují muži za své chování v tradici západního mužství. Doporučujeme také k přečtení dva články na téma maskulinity od Davida Laufera v Revue Prostor, který se mimo jiné ptal mužů ve svém okolí, jak přistupují ke svému mužství a vypořádávají se se stereotypy, které jsou s jejich rolí ve společnosti spojeny. Je důležité narušit stále přetrvávající představu o tom, že všechny ideje a myšlenkové proudy jsou založeny na černobílém principu, kde není prostor pro žádnou vzájemnou prostupnost. Chození do posilovny a tzv. bodybuilding, který je sice s toxickou maskulinitou prvoplánově spojován, tak například nemusí být důkazem „pravého mužství“, může se prostě jednat o soustavnou péči o vlastní tělo.

Současné umění se o prosazování komplexity a uznání genderové fluidnosti již nějakou dobu snaží, do čehož zapadá rovněž tendence spojená s reflexí různých podob maskulinity, jež se v umění začala poslední dobou objevovat. V rámci Artalk série Podoby maskulinity tak vyjde několik textů zabývajících se z různých perspektiv těmito uměleckými projevy: esej Šimona Kadlčáka, který rozvíjí myšlenku, již rozpracoval v rámci výstavy The Strength of Feelings: A Male Tale, dále recenzi na výstavu Feminine Painting: It‘s a masculine thing, která představuje výzkum Martiny Drozd Smutné o genderovém hodnocení studentstva na vysokých školách a také se zabývá tím, jak chápeme pojem "ženská malba". Dalším příspěvkem série bude autorský text od umělectva Kateř Tureček nebo rozhovor Anny Daučíkové s Norom Lackom – a těšit se můžete i na další texty. Doufáme totiž, že se tak diskuse probíhající v rámci umělecké scény dostane také do veřejné debaty.

foto: Šimon Kadlčák, z výstavy The Strength of Feelings: A Male Tale (Zaazrak|Dornych, Brno): Adrian Kiss, Moto 4, He\Him\His (2023), kožený objekt, detail.