Proč nemůžeme chodit do NG zdarma?

Začnu zážitkem z minulého týdne. Všední den, odpoledne. Stojím vysoko nad rozlehlou dvoranou Veletržního paláce, dívám se dolů. Zdá se, že jsem v celé galerii sám. Procházím nad dvoranou, za sloupy se občas mihne uniformovaná postava. Je mi vlastně příjemně: místnosti jsou vyhřáté, všude se svítí, klid, téměř sakrální ticho. Po delším čase potkávám starší pár, turisté. Je to pro ně určitě úžasné stát před Matissovým obrazem nebo Degasovou soškou naprosto nerušen...

Kde tohle zažijete? Je to jako sen: procházím ještě výstavou? Nedostal jsem se třeba do depozitáře galerie? Jdu ke schodišti, ve třetím patře se rozpíná vůně vařeného zelí a omastku. V přízemí ukrytá „závodka“ kompletuje zbylý jídelníček. Bizarní setkání závodní jídelny a funkcionalistických tvarů mi celkový dojem doplňuje. Vše do sebe zapadá. Dvě postavy za pultem hlídají asi osm kabátů, podávají mi můj. Vzpomenu si na Ondákovu instalaci s opuštěnou šatnou. Obcházím výběrčí budku, míjím další rozměrný prázdný prostor a stojím v mrazivém vzduchu před budovou.

Samozřejmě, je možné říct, že přeháním. Nepřeháním, kdo to tvrdí, prostě ve Veletržním paláci dlouho nebyl. Že je běžné mít galerii o 13 500 m2, kterou vytápím, ve které svítím, která má jednoznačně sloužit lidem, a přitom je v ní běžně víc zaměstnanců než návštěvníků? To všechno by bylo v pořádku, pokud by nešlo o státní instituci, o objekt, který je placen z našich peněz, z peněz daňových poplatníků. Nemá být smysl takovéto instituce přímo opačný? Nemělo by tedy vedení galerie hledat důvody, proč došlo k tak tristnímu stavu a snažit se jej odstranit?

Zájem návštěvníků by byl O víkendu 4. a 5. února se uskutečnily dva z pouhých čtyř (!) letošních volných vstupů, které navíc proběhnou v první polovině roku. Ocitl jsem se znovu v té samé budově, ale tentokrát vypadala úplně jinak. Venku stála desetimetrová fronta (tak jak to vídáme v zahraničí), v šatně se improvizovalo, najednou nestačily věšáky, v závodce seděli lidé (bez komentáře) a na komentovanou prohlídku se dostavilo snad sedmdesát osob. Takže jinak – zájem lidí tu naprosto průkazně je. Proč ale tito lidé přišli právě v tuto sobotu a neděli?

Veletržní palác

Nebylo to kvůli neodolatelnému programu, který bychom měli očekávat (jak jsme už před několika měsíci slýchali od vedení NG). Odpověď je snadná, každý ji v tom davu mohl zaslechnout – vstup byl zdarma. Pokud nejsem fanatickým milovníkem ticha, pak nemám obzvláštní důvod objekty Národní galerie opakovaně navštěvovat a ještě za to platit. Co mi nabízí? Vezmu si za příklad finanční politiky zmiňovaný Veletržní palác, znám ho dobře, několik let jsem tam externě pracoval a zároveň ho považuji za budovu NG s největším potenciálem.

Do Veletržáku za 10 eur, do Louvru za 9 Vstupné do Veletržního paláce stojí 250 Kč (mimochodem: kdybych obešel všechny objekty galerie, zaplatím bez padesátikoruny rovnou tisícovku) a politika placení v Národní galerii je nekompromisní: vstup zdarma mají jen děti do 6 let a zdravotně postižení (ti ze zákona). O opakované návštěvy studentů NG očividně nestojí, spokojí se s tím, že galerii navštíví povinně se školou (např. ve vídeňské Albertině neplatí studenti do 19 let). Děti do 15 let a senioři nad 65 let mají slevu, do „Veletržáku“ se dostanou za 120 Kč. Studující dostanou stejnou slevu na mezinárodní studentskou kartu. Veletržní palác také požaduje celou částku vstupného i na dočasné výstavy a krátkodobé instalace, takže za vstup na aktuálně probíhající výstavu Cena 333 zaplatím stejně jako za prohlídku do celé budovy. Proč mají platit dva šestnáctiletí studenti za rande v galerii 240 Kč? Nedají si pak tu schůzku někde jinde? Kromě toho Národní galerie zrušila před několika lety dokonce i volné středy (většina státních galerií na světě má alespoň nějaký volný den v měsíci). Proč je zrušila? Prý z ekonomických důvodů: chodili jim tam lidi, ale neplatili.

Centre Pompidou

Národní galerie v zahraničí: opačný trend "Pokud bylo vstupné zrušeno v londýnské Tate, National Gallery nebo do Národní galerie ve Washingtonu, neexistuje žádný důvod proč platit v NG v Praze. Zvláště pokud se NG potýká s nízkou návštěvností a jejím dalším propadem“, říká Ondřej Chrobák, bývalý kurátor NG. Nejznámější příklad významné galerie, kde se neplatí vstupné, je londýnská Tate Modern. Když se ale podíváme na chování dalších národních galerií, zjistíme, že ho nevybírá ani dánská, irská nebo skotská Národní galerie. Australská Victoria nebo britská National Gallery nevybírá vstupné na stálou sbírku.

Kromě úplného zrušení vstupného však existují i jiné modely. V několika světových galeriích (např. Metropolitní muzeum nebo Irská národní galerie) přistoupili k placení dobrovolného vstupného. Návštěvníci si tak budují vztah založený na otevřené podpoře a spolupráci a dokazují, že kombinace dobrovolného vstupného a podpory soukromých donátorů dokáže v dlouhodobém horizontu finanční ztrátu nahradit. Jiné světové galerie stále vstupné vybírají, jejich snahou však je nabízet návštěvníkovi maximální servis, i možnosti jak galerii navštívit bez placení (stačí se podívat na nabídku na jejich webových stránkách: volné dny pro všechny bez rozdílu, volné hodiny před zavírací dobou nebo mimořádné slevy). Například Louvre má volnou každou první neděli v měsíci, podobně jako d‘Orsay nebo frankfurtské Muzeum moderního umění, ve Vídni je to každá neděle apod.

Tate Modern

Výše zmiňovaná Tate Modern a britská Národní galerie jsou pravidelně mezi pěti nejnavštěvovanějšími galeriemi světa, přesto vstupné nevybírají. A v první stovce tohoto žebříčku návštěvnosti najdeme galerie ze stejně lidnatých zemí jako je Česká republika: Portugalsko, Dánsko, Belgii, Nizozemí. Naši sousedé? Rakouské a německé galerie mají v žebříčku mnohočetné zastoupení, dokonce se do první stovky vejde i budapešťské Muzeum výtvarných umění. Naše Národní galerie tam není.

Příklad z Kanady V minulém roce se ředitel kanadské Národní galerie Marc Mayer rozhodl prosadit vstupné zdarma. „Nelíbí se mi myšlenka, že by vstupné mohla být překážka pro někoho, kdo je potenciálním milovníkem umění." říká k tomuto kroku. Mayer je známý tím, že mluví jednoduchým jazykem, který demystifikuje umění, kurátory a podporuje ostatní galerie a jejich zaměstnance, aby učinily totéž. K rozhodnutí o volnému vstupu ho dotlačily dva důvody: jeden filozofický a jeden praktický. Prvním je jeho přesvědčení, že umění je základem pro pochopení našich dějin, naší země a má být dostupné všem. Národní galerie, na rozdíl od jakékoli jiné galerie v Kanadě, je symbolem, a neměla by klást žádné překážky, které by neumožňovaly vidět velkolepou národní sbírku. Druhým důvodem je vědomí, že galerie čelí v současném digitálním věku mnohem větší konkurenci, a musí se této situaci přizpůsobit. "Pokud odstraněním vstupného − v Kanadě je to 9 dolarů (180 Kč) pro dospělé – můžeme lépe konkurovat, pak je to otázka, kterou si galerie musí položit." říká.

Příspěvek daňových poplatníků na provoz kanadské Národní galerie je až 85% (u NG bylo v roce 2011 hrazeno státem 72% z celkového rozpočtu), přičemž vstupné tvořilo 2,2 procenta (1,3 mil.) z ročního rozpočtu galerie ve výši 58 milionů. Mayer vidí řešení v získání sponzora. Donátora, který by mohl zaručit 1-2 miliony dolarů ročně a získat tak „vděčnost tisíců návštěvníků galerie a teplou záři prestižního vztahu“. Samozřejmě, je to práce na více let, ale pokud tento potenciální sponzor vidí instituci plnou lidí (a ne prázdný a proto pro něj nezajímavý prostor), je přesvědčování daleko snazší.

National Gallery of Canada

Zpátky do Prahy „Žádný reálný ekonomický důvod neexistuje, výpadek příjmu ze vstupného, kdysi vyčíslený ještě Knížákovým vedením NG na cca 10 miliónu, je v celkovém rozpočtu relativně zanedbatelnou položkou. Například na letošní rok 2012 znovu snížilo Ministerstvo kultury příspěvek o několik miliónů a taky to bude muset NG "nějak" přežít. Důvod je třeba hledat spíše v "neoliberálním duchu doby", kdy se projevuje opačný trend, tedy zpoplatňovat všechny sociální služby: viz zavádění školného a poplatky u lékaře. V tomto smyslu narážíme na ideologické zábrany. To, že si "společnost" už jednou služby NG zaplatila odvedením daní se nezdůrazňuje“, říká ke zrušení vstupného v NG Ondřej Chrobák.

Přesto je požadavek na volný vstup do objektů Národní galerie jistě složitý. Je jasné, že nejde jen o rozhodnutí vedení nebo ředitele NG a tlak by tedy měl směřovat rovnoměrně i na zástupce státu. Proč se ale tyto problémy neřeší ani po nástupu nového ředitele, který mimochodem v několika rozhovorech zmínil, že chystá progresivní změny? Zůstaneme-li u toho, že trvalé zrušení vstupného může být obtížné zavést ze dne na den, pak tu zbývá ještě jedna otázka: proč se vedení NG nesnaží udělat maximum možného pro zvýšení návštěvnosti?

Galerie nebo multiplex? Můžete namítnout, že za stejnou cenu uvidím film v multiplexu. Ale o to právě jde – i kina pochopila, že musí nabízet něco navíc a dělají to. To znamená, že už nejdu jen na film, ale jdu do prostoru, který mi poskytuje určitou přidanou hodnotu (nemluvím o kvalitě ale nabídce). Je to běžná strategie všech, kdo chtějí přitáhnout lidi. Galerie a muzea v zahraničí pracují stejně. Proto v nich mohu strávit půl dne, proto se tam nemusí nudit děti a staří lidé neumdlévají únavou. Zároveň se jim daří stupňovat kvalitní výstavní dramaturgii, nemusí volit podbízivost.

Dětský koutek ve Veltržním paláci

Co mi v tomto ohledu nabízí Veletržní palác? Jakým způsobem podpoří můj zájem a nabídne mi nějaký druh společné komunikace? Opravdu si vedení NG myslí, že tam vezmu své (zahraniční) přátele? Udělali by to oni? Jsem si jistý, že ne. Nabídnou jim, aby si své děti odložili do neskutečného dětského koutku, kterému vyčlenili prostor v průvanu v jakémsi zádveří? A pak zajdou na kávu do místní kantýny (pokud ji vůbec najdou)? A na závěr si asi půjdou zakoupit staré katalogy NG do dalšího ukrytého místa, které je v jiných galeriích narvané návštěvníky?

Tento reprezentativní prostor naší kultury a země, se světově zastoupenými umělci naprosto zaspal dobu, ve které se (ke svému zděšení) ocitl. Takováto nabídka není nejen důstojná významné instituce, ale nikdo si za ni nemůže účtovat 250 korun. Když nic jiného, NG by v prvním kole pomohla alespoň snaha o vylepšení podmínek v prostorách, které nabízí návštěvníkovi tuto přidanou hodnotu. A proč není vidět práci nebo snahu NG i mimo prostor jejich budov? Dokonce i Národní divadlo (Nová scéna) je aktivnější a z platformy před budovou udělalo atraktivní místo pro mladé a podobně se chová i Národní muzeum.

Jestli má umění nějakou univerzální hodnotu, pak je to právě schopnost lidi v nejrůznější fázi života nebo nouzi podpořit a dát jejich životu nový impulz. „Naše“ Národní galerie se prezentuje jako rezignovaná, omezená, bez fantazie. Jestli je chudá, tak by mohla být alespoň vtipná, hravá. Chci prostě, aby udělala nějaký vstřícný krok, chci vidět, že jí na lidech záleží. Zrušit vstupné a snaha o změnu atmosféry by byly dobré signály.