Trienále vztahů mezi lidmi, přírodou, předky a vesmírem

Umění, které vás zavede na různá místa. Tak zní česky podtitul trienále, který není v tomto případě prázdnou frází. Míst, kde byste se setkali se současným uměním pocházejícím ze Saúdské Arábie, Východního Timoru, Uzbekistánu nebo tichomořských ostrovů, není tolik. Návštěvníci Queensland Art Gallery (QAG) a Gallery of Modern Art (GOMA) v australském Brisbane mají možnost prohlížet si práce sedmi desítek autorek a autorů, kolektivů a projektů z více než třiceti zemí až do konce letošního dubna. Asijsko-pacifické trienále současného umění v Brisbane je doslovnou, nikoliv jen pomyslnou, vstupní branou k rychle se rozvíjejícímu uměleckému prostředí Austrálie, Asie a Tichomoří.

Současné australské výstavní instituce spojuje téma vypořádávání se s dlouho přehlíženou temnou minulostí své země, která je spojená především s tématy kolonialismu, rasismu, vykořisťování a diskriminace. Aktivně se jich chopily právě státní kulturní instituce, podobně jako je tomu v jiných zemích s obdobnou historií. Jen v tuto chvíli probíhá v Queensland Museum výstava Say Our Name: Australian South Sea Islanders (Řekni naše jméno: Australští ostrované jižních moří), jež se zaměřuje na komunitu ostrovanů, kteří byli na konci 19. století nuceně odvedeni a naverbováni na práci na plantážích v Queenslandu. Podobné kroky jsou ale vidět i v dalších australských institucích (stálá sbírka Art Gallery of NSW byla rovnocenně doplněna o díla původních australských obyvatel) a objevují se také ve statementech jednotlivých institucí.

Australské státní galerie byly, podobně jako v Evropě, výtvory 19. století, avšak současné kulturní instituce, reprezentované novými budovami, mají poměrně nedávnou minulost. Symbolem kulturní progresivity země se stala dnes již legendární budova Sydney Opera House (1973) – a další reprezentativní kulturní stánky v rychlém sledu následovaly. Stavba Queensland Art Gallery (1982) byla součástí velkorysého projektu společné výstavby pěti kulturních institucí (např. divadla nebo knihovny) v rámci Queenslandského kulturního centra. Výstavba budov pro kulturní instituce v 70. a 80. letech stála na počátku změny vztahu australské společnosti k současnému umění. Asijsko-pacifické trienále současného umění v Brisbane, založené na počátku 90. let, patří mezi projekty, které k tomuto vnímání přispívají dlouhodobě.

Pohled na dílo z Haus Yuriyal, zahrnující obrazy Kuman (štíty) 2024, Bopa 2024, Kalabus 2024, Kamkau Ike (Haus toktok) 2024, Yuri Alai Eagles (malby stropního štítu) 2024 a malby Garpa (země), Asijsko-pacifické trienále / © The artists / Foto: C Callistemon, QAGOMA

Trienále plné kolektivů

Myšlenka na prezentaci asijského a tichomořského umění byla zpočátku reakcí na skutečnost, že západní muzea shromažďovala během 20. století stále méně současného asijského umění. Druhým impulzem mohla být představa, že se nově vzniklá Queensland Art Gallery stane jen bázlivou verzí jiných státních galerií. Po letech plánování bylo první Asijsko-pacifické trienále otevřeno na podzim roku 1993. Jeho rozsah byl od počátku ambiciózní a galerie se stala prvním velkým západním muzeem, které vystavovalo nebo shromažďovalo díla dnes již etablovaných světových umělců, jako jsou Xu Bing, Montien Boonma, Takaši Murakami, Lee Bula, Čang Siao-kang, Yayoi Kusama nebo Aj Wej-wej.

Dramaturgie trienále věnuje už od prvního ročníku velký prostor kulturám prvních národů (termín pro označení domorodých obyvatel), menšin a diaspory. V letošním ročníku poprvé zahrnuje také tvůrce ze Saúdské Arábie, Východního Timoru a Uzbekistánu. Autoři koncepce zkoumají témata, která „rezonují napříč těmito kulturními krajinami, jako je například to, jak se staráme o přírodní a městské prostředí, chráníme a oživujeme kulturní dědictví a jak historie migrace a práce formuje dnešní zkušenost“. A pro tento výzkum nabízí trienále široké spektrum aktérů a aktérek.

Výstava začíná v QAGOMA nepřehlédnutelnou multižánrovou instalací kolektivu Haus Yuriyal, jehož členové pochází z provincií Jiwaka a Simbu (Papua Nová Guinea). Skupina funguje jako shromáždění mužů a žen, kteří se učí a sdílí původní kulturní praktiky. Díla reprezentují živé vzory, které se obvykle objevují na bojových štítech. Projekt vytvořený přímo pro trienále představuje velkolepou instalaci zahrnující zahradu galerie, architektonické struktury, malby na štítech (nazývané kuman), textilie, ale i dokumentární videa, která vyjadřují jednotu celého kolektivu. Ta jsou umístěna v jednoduchém přístřešku na hraně galerie a zahrady a symbolicky tak propojují vnější a vnitřní prostor.

Silnou, a přitom jednoduchou výpověď o historii a současnosti Austrálie představuje práce umělce D Harding (1982), který pochází z australského Moranbanh. Na jeho instalaci Woori se podíleli lidé z kmenů Bidjara, Ghungalu a Garingbal Country kolem pohoří Carnarvon Ranges (Kooramindanjie) ve středním Queenslandu. Jeho projekt reaguje na starověké umělecké a kulturní praktiky a zároveň zkoumá koloniální historii a historii osídlení optikou autorovy rodinné zkušenosti. Instalace z vlněných plstěných přikrývek nasycených směsí akáciové gumy a zemitých pigmentů vznikla ve společném procesu práce s rodinou a komunitou na venkově.

D Harding: Lidé z Bidjara, Ghungalu a Garingbalu / Austrálie b.1982 / Vlněné přikrývky, Vlněná plsť, pigment, arabská guma / S laskavým svolením umělců a Milani Galerie, Brisbane / © D Harding / Foto: Thor Brødreskift

Právě téma spolupráce je asi tím nejvýraznějším, které spojuje většinu projektů představených na trienále. Podobně jako D Harding pracuje skupina Artists for Waiapu Action (AWA), jejíž projekty jsou výsledkem spolupráce mezi fotografkou a vědkyní Natalií Robertsovou, ekologem Graemem Atkinsem a komunitou místních obyvatel. Cílem této spolupráce je snaha o zachování toku řeky Waiapu a prostřednictvím umění „převyprávět životní cesty, propojit kreativní postupy s ekologií tak, aby se zachovaly kulturní a environmentální vztahy k dolnímu toku Waiapu“, popisují členové uskupení.

Torba Weavers (Tkalci Torba) je projekt, jehož autoři pochází ze souostroví Vanuatu. Mezigenerační projekt je zaměřený na znalosti obsažené v ženském tkaní ze skupiny Banks Islands. Projekt spojuje příklady tkaní, které pocházejí z této dílny, a ukazují, jak se tyto tradice neustále mění prostřednictvím složitého zkoumání barev, vzorů a forem. Další mimořádné projekty a spolupráce představují skupiny autorů z Nepálu (TAMBA project), nebo dva kolektivy (KAWAKI a Dreamcast Theatre) ze Šalamounových ostrovů reprezentující multidisciplinární spolupráci.

Mimořádný zájem je věnovaný také environmentálním tématům. Kambodžská umělkyně Yim Maline (1982) zpracovává všední materiály, jako jsou recyklovaná tkanina, pěna, dráty či lepenka. Její díla spojují témata chudoby, migrace, odpadu, poškozování životního prostředí a znečištění způsobeného jednorázovou rychlou módou a nadměrným množstvím obalů.

If the Seeds Chose Where to Grow 2024, interaktivní aktivita Rithika Merchant, součást 11. asijsko-pacifického trienále, Galerie moderního umění, Brisbane, 2024 / Fotografie od Joe Ruckli © QAGOMA

Umění, diváctvo, děti i rostliny

Galerie moderního umění v australském Brisbane je prostorná, přístupná všem, genderově neutrální, ve všech ohledech bezbariérová. Nejde jen o samotný výstavní prostor a vstupné, které je (jako ve všech státních galeriích v Austrálii) zdarma, ale třeba i o takový detail, jakým je přátelský projev všech zaměstnanců, které zde potkávám. Prostor galerie je dokonale prostupný, přirozeně přechází do exteriéru se stromy, keři, květinami a vodním jezírkem. Přírodní motivy ale najdeme také přímo v galerii: po ochozech splývají provazce rostlin, návštěvníci uvnitř galerie přechází po chodníčku přes vodní plochu, po podlaze se během dne posouvá denní světlo. Galerie postavená v brutalistním stylu není ani impozantní, ani honosná, ani nadutě institucionální. Je to utilitární prostor, ve kterém hrají nejvýraznější roli lidé – její návštěvníci a její zaměstnanci – a samozřejmě vystavená umělecká díla a projekty.

Celek tvoří detaily. Všechny popisky k dílům jsou v angličtině, v původním jazyce tvůrců, tvůrkyň či kolektivů a je zde také zvláštní popiska pro děti. Místní dětské umělecké centrum představuje kolekci sedmi uměleckých projektů vytvořených přímo pro „Asijsko-pacifické dětské (Kids) trienále“. Po celém Brisbane jsou vystaveny práce dětí prostřednictvím lightboxů, bannerů a projekcí. V rámci trienále nezaostává ani tým QAGOMA Learning, který v galerii vyvinul řadu vzdělávacích projektů, aby učitelům a studentům poskytl příležitosti sledovat vystavená díla a smysluplně na ně reagovat.

Pro českého pozorovatele je potěšující zpráva, že také obdobné akce realizované u nás (za všechny třeba Bienále Ve věci umění) jsou v mnoha ohledech srovnatelné s takto profesionálně, ekonomicky a organizačně zajištěnou akcí.

Pohled do výstavy trienále v QAGOMA. Foto: Ondřej Horák

Globální umělecké postupy

Všechna díla vystavená na 11. asijsko-pacifickém trienále současného umění jsou vybírána s čitelným konceptem, který se soustředí na lokální odkazy a regionální motivy nejrůznějších etnik, na jejich historii a tradice, často spojené s prací s přírodními materiály. Při procházení trienále je jasně zřetelné, jak moc se současný svět (umění) vzájemně ovlivňuje. Ačkoliv se odehrává z našeho pohledu na tzv. „druhé straně světa“, nedočkáme se nijak zvláště překvapivých výstupů či postupů práce.

Přesto je výsledné sdělení trienále důležité. V některých případech je účast a prezentace projektů na takto sledované akci důležitou informací dovnitř společnosti, ze které její autoři a autorky pochází. Řada vystavujících pochází ze zemí s komplikovanou politickou situací. V některých případech slouží tato událost k upozornění na ztrátu identity původních obyvatel, sociální nerovnosti a další zdánlivě nevýznamná regionální témata. Z ekologického pohledu je zde možné nahlédnout na klimatickou krizi a s ní spojené problémy (ochrana přírodních zdrojů a zvířat, proměna krajiny, hromadění odpadu) skrze optiku těch, na které její důsledky dopadají nejvážněji.

The 11th Asia Pacific Triennial of Contemporary Art / Queensland Art Gallery, Gallery of Modern Art, Children’s Art Centre, Gallery 1 & 2, Gallery 1.1 (The Fairfax Gallery), Gallery 1.2, Gallery 1.3 (Eric and Marion Taylor Gallery), Gallery 1.4, Gallery 2.1, Gallery 3 (Kenneth and Yasuko Myer Gallery), Galleries 3.3 & 3.4 (Marica Sourris and James C. Sourris AM Galleries), Gallery 3.5, Gallery 4, Gallery 5 (Henry and Amanda Bartlett Galleries), Media Lounge & Watermall / Brisbane / Austrálie / 30. 11. 2024 – 27. 4. 2025

Titulní foto: členové kolektivu AWA (l–r): Abraham Karaka, Selina Mathieson, Te Ataakura Tanirau Wickliffe, Graeme Atkins, Arihia Kaiwai, Tamarangi Papuni Iles, Lisa Beach, Jury Haenga, Jellicoe Atkins, Paora Brooking, Joseph Kaiwai, Rakairoa Tuhaka Te Kahu Gray with Te Aomarama Kairaupatu on shoulders, Ivan Henry, Alex Monteith, Maree Sheehan and Natalie Robertson. 2023 / Foto: Paora Brooking