Status umělce: medvědí služba, nebo záchranná síť?

V horkém letním odpoledni na začátku července v jednom z konferenčních sálů hotelu Thermal v Karlových Varech pořádal Český rozhlas další ze série předvolebních diskusí „Česko 2025“, tentokrát o kultuře. Jako aktuální téma zařadil moderátor Pokorný také téma statusu umělce: Od počátku července je totiž možné se hlásit do registru, který spravuje právě ministerstvo kultury a kterému se přezdívá „status umělce“. Názory budoucích potenciálních ministrů kultury mohou tak být dobrým vodítkem v rozhodování před volbami.

Zatím co současný ministr Martin Baxa (ODS) vysvětloval, co prosadil, a že to stálo dost vyjednávání, nezmínil přitom, že úkolem pro další/ho ministra/ministryni bude jednat o doplňcích a dalších aplikacích statusu, jak nám všem ještě počátkem roku sliboval. Jeho koaliční kolega Jan Lacina (STAN) se pak přímo postavil za to, že aktuální podoba je dostačující, stát prý nemá zachraňovat „v sociální síti každého, kdo přijde o práci“, a status umělce má podle něj celkově sloužit zejména jako byrokratický nástroj pro potřeby krizových situací: Nemá mít ambice řešit jiné problémy kulturního sektoru. Ondřej Chrást (Piráti) se naopak postavil za potřebu nápravy pracovních podmínek v kultuře jako celkově podfinancovaného sektoru, který zaslouží více pozornosti. Zástupci a zástupkyně Motoristů, Stačilo a SPD se evidentně v tématu v podstatě vůbec neorientovali. Zaznělo například, že „nelze zvýhodňovat jednu skupinu obyvatel, protože je to „nebezpečný precedens, to by také mohl existovat statut (sic!) řemeslníků nebo pilotů“ (Karla Maříková, SPD), Roman Roun (Stačilo) pak tvrdil, že je „striktně proti statusu umělce, protože ti se často tváří, že jsou elitou národa, že jim patří svět“. Influencerka Gabriela Sedláčková (Motoristé) tvrdila, že status umělce je „medvědí službou“ umělcům, protože by prý veřejnost mohla žárlit, vždyť přece „kdo si na sebe svou prací nevydělá, ten to dělá špatně, stejně jako jiné OSVČ“. A několikrát nezapomněla zmínit „zásadní problém“: totiž že bychom si měli nejprve vydefinovat, co je to umění, přičemž přišla s hypotézou, že to je „vlastně všechno kolem, co nás nějak kultivuje“.

Diskusní téma pak uzavřel Lubomír Brož (ANO), který potvrdil důležitost takové právní úpravy, ale kritizoval současné provedení statusu umělce s tím, že umělcům v ničem nepomůže. Nutno dodat, že se v jeho odpovědi výrazně rozmyla hranice mezi kritikou čehokoliv, co udělala současná vláda, a věcnými poznámkami ke stavu zákonné úpravy. Obávám se však, že spoléhat na zjištění, že kandidát strany s aktuálně nejvyššími preferencemi v této věci jako jediný z dotazovaných zastává rozumný názor, a byl by tak „menším zlem“, by bylo nejen dost krátkozraké, ale hlavně politicky naivní (jak ostatně ukázal i zbytek diskuse). Zmíněnou debatu proto nedoporučuji poslouchat ve vysokých teplotách, mohlo by se vám přitížit (nemluvě o tom, že polovina diskutujících včetně moderátora systematicky mluvila o „statutu“ umělce, což ve mně vyvolávalo záchvaty syčení).

Co je teď status umělce?

Jak tedy zákon vypadá a k čemu status umělce je? Zopakujme tedy, že aktuálně platná podoba zákona č. 203/2001 Sb. je právě a především registrem, seznamem, který si vede ministerstvo kultury. Právě tomuto registru MK ČR říká „status umělce“. Pro zápis do registru je třeba doložit uměleckou činnost: „[D]o registru umělců ministerstvo na základě žádosti zapíše umělce, který činnost umělce vykonává nejméně 24 měsíců v období 3 let bezprostředně předcházejících dni, ve kterém byla podána žádost o zápis do registru umělců.“ Rozhodující je přitom předložit důkaz o umělecké aktivitě, která byla vykonávána pravidelně po celých 24 měsíců (tedy 24× za poslední 3 roky před podáním žádosti). Také nelze vykázat jakoukoliv uměleckou činnost, ale pouze tu, za kterou bylo zaplaceno, může se nicméně jednat například o smlouvu o dílo na realizaci výstavy, doba platnosti se pak počítá od uzavření smlouvy po její ukončení. To samozřejmě může být problematické v souvislosti s liknavostí tuzemských institucí v uzavírání smluv. Lze také například doložit jednoduše i daňové přiznání za poslední dva roky. Zároveň je třeba uhradit jednorázový poplatek 1000 Kč. Právě ten ale pak budí otázku po tom, k čemu se do registru vlastně hlásit…

Jediná aktuálně ustanovená výhoda je zanesena už v samotném zákoně: Do registru se totiž musí přihlásit ti, kdo se v budoucnu chtějí ucházet o tvůrčí stipendium. Toto stipendium není ani nárokové (stejně jako dosud jde o soutěž), ani není míněno jako záchranné sociální opatření, jak mnohokrát zaznělo. Je to zásluhová možnost podpory na jeden rok, s tím, že dosud bylo stipendium omezeno na pouhé dvě žádosti za život, teď bude možné žádat opakovaně každý rok. Ale to právě bude dostupné pouze pro ty, kdo se nechají zaregistrovat, ačkoliv naopak platí, že v registru mohou být zapsáni i ti, kdo podmínky stipendia nesplní. Pro ty ostatní platí, že jde především o nástroj státu, jak vědět více o aktivní umělecké scéně.

Kdo vypadne z kola ven?

Přesné podmínky i způsob podání žádosti nutné pro udělení stipendia vypíše ministerstvo kultury až v září. Měly by spočívat v doložení výše příjmů z umělecké činnosti, a to příjmů ani ne příliš vysokých, ani příliš nízkých. Zákon totiž říká, že „tvoří alespoň polovinu výše jeho celkových příjmů před zdaněním za posledních 24 měsíců předcházejících dni, ve kterém byla podána žádost o poskytnutí stipendia, a (…) nepřesáhla v průměru tohoto období výši průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku podání žádosti o stipendium“. Jinými slovy, pokud svou uměleckou činností vyděláváte pouze třeba jednotky tisíc za měsíc, pravděpodobně si na živobytí vyděláváte jinde a jinak, a tedy nesplníte toto pravidlo, protože další příjmy budou vyšší než ty umělecké. Právě to bylo silně kritizováno v diskusích při jednáních se zástupci oborových asociací, protože tato podmínka v podstatě vylučuje spisovatelky a spisovatele, básníky a básnířky a do značné míry i výtvarné umělkyně a umělce, protože jejich příjmy jsou často výrazně nepravidelné, navíc celkově spíše nízké. Musí si tedy vydělávat jinak, protože jedna výstava za 6 nebo 12 měsíců obvykle nepokryje příjem a literární čtení za 2000–3000 Kč přispěje do rozpočtu ještě méně. Zároveň, pokud se někdo živí uměním a žije v Praze nebo Brně, pravděpodobně potřebuje vydělat na nájem, stravu a další věci nutné k životu. V případě výtvarného umění má umělkyně či umělec pravděpodobně navíc také ateliér, jehož běžný nájem se pohybuje kolem 10–15 tisíc za měsíc. Je pak otázkou přesného výpočtu, zda se do podmínky průměrné mzdy (46 924 Kč pro 1Q/2025) vejde, nebo ne.

Další problém může být také fakt, že pro samotné přiznání statusu umělkyně (tedy zápis do registru) je překážkou přerušení umělecké činnosti po dobu 24 měsíců. Konkrétně se v zákoně píše: „Ministerstvo rozhodne o zrušení zápisu umělce v registru umělců, jestliže (…) b) umělec nevykonává po dobu více než 24 měsíců po sobě jdoucích činnost umělce, pro jejíž výkon byl do registru umělců zapsán…“ Vzhledem k tomu, že běžná doba rodičovské dovolené je dva roky (to je také i doba, po kterou mohou rodiče, kteří jsou OSVČ, dosáhnout na podporu), a vzhledem k tomu, že s malým dítětem do dvou let je tvorba extrémně náročná, je otázkou, zda mateřství (rodičovství) není překážkou pro udržení se v registru, respektive pro případnou žádost o stipendium. Ministerstvo kultury se skrze mluvčí Zachmeisterovou na dotaz Artalku, zda by v takovém případě rodiče – typicky ženy-umělkyně – přišli o zápis, vyjádřilo takto: „Rok 2025 bude prvním rokem, ke kterému bude zápis do Registru umožněn. Doprovodné metodiky pro jednotlivé (mimořádné) situace se budou vytvářet v průběhu roku, možná let, na základě zkušeností s praktickým provozem. V tomto příkladě, na který se ptáte, se bude žadatel/ka ucházet o zápis do Registru umělců pouze jednou, a to v okamžiku, kdy bude moci doložit aktuální uměleckou aktivitu. Cílem je Registr využívat jako zdroj dat o umělcích s doloženou mírou současné aktivity v oboru, nemáme ambici shromažďovat údaje, které nebudou průběžně aktualizovány.“ Nezbývá tedy než doufat ve vstřícnou interpretaci úředního aparátu MK ČR.

Funkční status umělce stále nemáme

Zároveň se tím znovu připomíná zásadní motivace ministerstva, jež zazněla i v úvodu zmíněné debaty: Totiž že MK ČR chápe status umělce jako nástroj pro zmapování umělecké scény (přesto, že registrace je dobrovolná a podmíněná finančním poplatkem), jenž chce využít ve chvíli, kdy by nastala situace podobná například covidové pandemii a stát by potřeboval údaje o tom, komu poskytnout nesystémovou, nárazovou pomoc (např. v podobě kompenzací).

V tomto smyslu je asi možné tvrdit, že to, po čem kulturní scéna volala – tedy náprava pracovních podmínek vzhledem k zaměstnaným i jinak podnikajícím osobám v ostatních sektorech hospodářství –, aktuální úprava nenaplňuje. Status umělce a umělkyně (o kulturních pracujících nemluvě) tak stále nemáme (a bude zajímavé sledovat, zda Evropská komise uzná ČR tuto „komponentu NPO“ za splněnou, anebo nikoliv).

Výbor Spolku Skutek nicméně doporučuje svým umělcům a umělkyním „se do registru hlásit, neboť v případě nedostatku členů registru nevznikne naléhavá potřeba ze strany státní správy věnovat se aktivně rozvíjení agendy registru“, čteme povzbuzení předsedkyně Jitky Hlaváčkové v aktuálním newsletteru spolku.

I Jakub Bakule, předseda Kulturní a kreativní federace, říká, že aktuální podoba sice nesplňuje původní požadavky, ale je možné ji brát jako první krok, po němž by měla následovat další opatření, která ministerstvo v diskusích slibovalo. „Je pro nás jako kulturní obec důležité dát vědět, že o to máme zájem a že stojíme o další jednání ohledně opatření, která pracovní podmínky skutečně pomohou narovnat. Registr sám nic neřeší, ale je to první krok, který bylo třeba udělat,“ říká k tomu Bakule. Básník a člen představenstva Federace Ondřej Lipár pak podotýká, že ministerstvo kultury zanedbalo informační kampaň a nechalo tuto iniciativu znovu na samotných profesních asociacích. Ukazuje to i aktuální zjištění serveru Novinky.cz, podle nějž se za první měsíc do registru zapsalo 13 lidí.

Ilustrace: Linda Retterová pro Artalk