Turner Prize získal Jesse Darling

Dílo Jesseho Darlinga tvoří převážně skulpturální instalace zahrnující materiály jako beton, ostnatý drát, žaluzie, výstražné pásky nebo kovové bezpečnostní zátarasy, ale také performance a digitální tvorba. Na umělecké scéně se výrazněji etabloval až téměř ve svých čtyřiceti letech, kdy v roce 2019 vystavoval v Tate Britain a v rámci Benátského bienále. Na Turner Prize byl ale nominován na základě dvou menších výstav v předcházejícím roce: No Medals No Ribbons v galerii Modern Art Oxford a Enclosures v Camden Arts Center.

Přehlídka letošních nominovaných byla zahájena na konci září v galerii Towner v jihoanglickém Eastbourne. Darling zde připravil site-specific instalaci ze zohýbaných ocelových zátaras, železničních kolejí, síťových záclon, vybledlých vlajek nebo ostnatého drátu – ztvárnění stavu britské společnosti zatížené pandemií a Brexitem. Kromě toho zde návštěvníci mohou až do dubna příštího roku zhlédnout díla tří dalších osobností současné britské umělecké scény, které se probojovaly do nejužšího výběru: Ghislaine Leung, Roryho Pilgrima a Barbary Walker.

Oproti loňskému ročníku, ve kterém, jak Artalk informoval, trochu překvapivě zvítězila sochařka Veronica Ryan, byl letošní nositel ceny mezi svými souputníky od začátku favorizován. Zatímco instalace konceptuální umělkyně Leung, poukazující mimo jiné na obtížnost skloubení umělecké činnosti s mateřstvím, byla kritikou přijata velmi vlažně – nápad zasadit do ní recyklovaný systém vzduchotechniky byl mimo jiné označen jako „směšný“ nebo dokonce „neuvěřitelně nudný“ –, více než hodinu trvající Pilgrimův film zpracovávající společenské problémy v průběhu pandemie, doplněný šesti oratorii, potom kritik Adrian Searl pro The Guardian rovnou popsal jako „přehlídku klesajících výnosů“. Jako jediná skutečná konkurentka Darlinga tak byla vnímaná Barbara Walker, která na zdech Towner Eastbourne ztvárnila velkoformátové portréty členů generace Windrush – karibských uprchlíků, kteří v Británii legálně žijí několik desetiletí, ale kvůli chybějícím dokumentům jim nyní hrozí deportace.

Pohled do instalace Jesse Darling v Towner Eastbourne, 2023. Foto: Angus Mill

V porotě, jíž tradičně předsedá ředitel Tate Britain Alex Farquharson, v roce 2023 zasedli Martin Clark, ředitel Camden Arts Center, Cédric Fauq, hlavní kurátor CAPC musée d’art contemporain v Bordeaux, dále Melanie Keen, ředitelka londýnské Wellcome Collection, a Helen Nisbet, umělecká ředitelka platformy Cromwell Place. Ve svém proslovu z ceremoniálu Darling mimo jiné kritizoval krok Margaret Thatcherové k odstranění výuky umění ze škol pro její ekonomickou neudržitelnost. Podle něj tím Brity přesvědčila, že „studium, sebevyjádření a to, co přílohy velkých novin popisují slovem ‚kultura‘, je pouze pro lidi z určitého socioekonomického prostředí“.

Turner Prize se v posledních letech stávala terčem kritických reakcí proto, že se zaměřuje na osobnosti, jejichž tvorba sleduje aktuální trendy společenského dění a politického aktivismu, což podle kritiků neladí s důrazem na uměleckou hodnotu jejich děl. Zatímco loňská vítězka byla v tomto ohledu pro mnohé příjemným překvapením, v letošním roce se cena, jak se zdá, výběrem nominovaných vrátila do starých kolejí.

Foto: Angus Mill a Tate Britain.