Kultura volí v Praze a Brně – jak dopadly předvolební diskuse?

V minulém týdnu se konaly v Praze, Brně a Ostravě předvolební diskuse se zástupci a zástupkyněmi kandidujících politických stran, kteří debatovali o stavu kultury v daných městech a představovali své vize. Sérii diskusí pod názvem Kultura volí 2022 uspořádalo České středisko Mezinárodního divadelního ústavu (ITI) již popáté. Přinášíme shrnutí diskusí v Praze a Brně, které sepsaly Anežka Bartlová (pražská diskuse) a Marika Kupková (brněnská diskuse).

Zdoj: Fb profil ITI, stránka události

Kultura volí 2022 – Praha (7. 9. 2022)

Pražskou diskusi moderovala Marta Smolíková, přizváni byli zástupkyně a zástupce největších kandidujících stran (záznam z diskuse na YouTube). U stolu se tak sešli dosavadní radní pro kulturu Hana Třeštíková (Praha sobě), zastupitel Jan Wolf a bývalý radní pro kulturu (KDU-ČSL), Pavel Svoboda (TOP09), historik a vysokoškolský pedagog Filip Outrata (ČSSD), zastupitelka na Praze 10 Jana Komrsková (Piráti), senátor a ředitel Pražského jara Roman Bělor (STAN) a zastupitel na Praze 3 Matěj Žaloudek.

Diskuse byla rozdělená na tři části: v první otázce se moderátorka Smolíková ptala přítomných (ANO ani ODS své zástupce nevyslali), jak se jim zdá nově schválená Pražská kulturní politika (PKP 22+), kterou připravila Kreativní Praha. Všichni se více či méně na kvalitách dokumentu shodli a radní Třeštíkové ji chválili. Zatímco zástupkyně Pirátů Komrsková i TOPkař Svoboda si materiál nastudovali evidentně až kvůli řečené debatě (nebo to tak alespoň působilo), někteří se pokusili alespoň o krátký komentář. Pochvalu sklidila PKP 22+ zejména za to, že je postavená na datech (Outrata). Upřímně mne v tu chvíli překvapilo, že to je něco, co si zaslouží pochvalu: skoro to vypadá, jako by snad bylo běžné, že se strategické materiály nezakládají na datech…? Zástupce Zelených (respektive koalice Solidarita) Žaloudek pak zmínil, že se jedná o hezké vize, problém ale vidí zejména v jejich implementaci. Kritičtější pak byl i Bělor, který poukazoval na to, že aby bylo možné tyto vize naplnit, bylo by nutné mít na kulturu v hlavním městě asi pětkrát více peněz, čemuž pak většina přítomných přikyvovala.

Účastníci a účastnice pražské diskuse: (zleva) Marta Smolíková (moderátorka), Jana Komrsková (Piráti), Filip Outrata (ČSSD), Pavel Svoboda (TOP09), Hana Třeštíková (Praha sobě), Jan Wolf (KDU-ČSL), Matěj Žaloudek (Zelení, koalice Solidarita). Foto: Adriana Světlíková

Vzhledem k tomu, že akci pořádala ITI, respektive České středisko Mezinárodního divadelního ústavu, směřovaly některé otázky více na divadlo než na zbytek kulturních odvětví. Jednou z nich byl i dotaz, jak přistupují přítomní zástupci politických stran a koalic k tématu příspěvkových organizací a jejich možnému převedení na tzv. veřejné instituce v kultuře. Tento krok podmiňuje – stále chybějící – zákon o veřejných kulturních institucích, který není ani v přípravě, ačkoliv se o jeho potřebnosti diskutuje na kulturní scéně už pěknou řádku let.

Následovala pak nejdelší část z více než dvouhodinové diskuse, která se točila kolem snad méně palčivých otázek – tedy kolem toho, zda má Slovanská epopej zůstat na zámku v Moravském Krumlově, nebo má být převezena zpět do Prahy, anebo zda se plánovaná nová budova filharmonie prodraží spíš o třetinu, anebo o víc.

Lehce vzrušenější výměnu názorů nicméně zajistilo téma turismu, respektive jeho regulace. Aktuální garnitura pražského magistrátu totiž dokázala prosadit, že část z poplatků, jež platí turisté, kteří ve městě přespávají (poplatek se na konci minulého roku zvedl z 21 Kč na 50 Kč/noc) půjde jednak právě na budovu Vltavské filharmonie, jednak na zřízení nové instituce pro současný tanec. To zní samozřejmě jako dobrý směr, jak alespoň trošku vracet obyvatelům hlavního města zpět to, co musí obětovat davům turistek a turistů vysávajících centrum i některé další čtvrti. Je ale otázkou, zda by nebylo možné tyto prostředky přerozdělit ještě citlivěji vzhledem k potřebám všech Pražanů.

Ve třetí a poslední části debaty byly pak více tematizovány sociální podmínky práce v kultuře. Poté, co Wolf rázně odmítl zvyšování platů zaměstnaným v příspěvkových organizacích zřizovaných Prahou jako „nějaký socialismus“, který je podle něj nežádoucí, rozjela se relativně zábavná diskuse o tom, kolik tedy berou pracující v kultuře a zda se to aspoň blíží socialismu (jehož „severskou variantu“ prosazoval naopak pan Outrata). Pro mnohé přihlížející se tak debata dostala do žánru komedie, když se jednotliví diskutující začali vytahovat s konkrétními částkami (přičemž spor byl i o to, zda to může být i jen 30 tisíc čistého (!)), na což pan Wolf argumentoval tím, že sice občas za ním někdo z kultury chodí, že chce více peněz, ale nikdy ne na platy – vždy jen na program.

Dokonce se dostalo i na neoblíbené slovo prekarizace a problém sociálních jistot, jež by mohl zajistit tzv. „status umělce“, jak podotkl Žaloudek. Bělor pak debatu uzavřel s tím, že je zřejmé, že by ministerstvo kultury potřebovalo asi o 5 mld. Kč více, než má, ale že rozumí tomu, že to v aktuální situaci není možné. Umění podle něj nemá „vydírací sílu“, kterou by si zajistilo zvýšení zájmu a financí v oboru, nezapomněl však zároveň zmínit, že je třeba regulovat, kdo má na peníze mít nárok a kdo nikoliv – není přece možné, podle Bělora, aby každý, kdo se prohlásí za umělce, dostal podporu.

Myslím, že z celé diskuse plyne ponaučení pro nás všechny, kdo se snažíme naše instituce zajistit finančně, realizovat program v míře, která dává smysl, a zároveň neumřít hlady a nezmrznout v zimě: Je třeba říkat otevřeně, kolik peněz na naše kulturní aktivity máme a kolik potřebujeme. A za druhé: musíme tlačit na legislativní úpravy (tedy skrze ministerstvo kultury), jako je status umělce anebo rozumné nastavení zákona o veřejných institucích v kultuře.

A jeden osobní předvolební povzdech na závěr: podle kulturní politiky si kandidátku v krajských volbách v Praze (na magistrát) příliš vybrat nelze. Je do očí bijící, jak nám chybí kvalifikovaní politici a političky, kteří a které by sledovali dlouhodobě, co se v kultuře děje, viděli a chápali rozsah problémů, které (tzv. živou) kulturu trápí, mysleli sociálně a prosazovali řešení. Veřejný prostor se tématem stal a pokrok je vidět už teď, umění a mimoinstitucionální vzdělávání jsou teď na řadě.

Anežka Bartlová

---

Kultura volí 2022 – Brno (8. 9. 2022)

Předvolební debatu Brno volí kulturu zorganizoval spolek Brno kulturní, což je zhruba deset let působící organizace, jež prosazuje zájmy lokální umělecké scény a lidí pracující v kultuře a věnuje se soustavné reflexi kulturní politiky města. Akce proběhla v Kumst hubu a byla součástí série debat Kultura volí 2022, které se konaly také v Ostravě (6. 9. 2022) a v Praze (7. 9. 2022). Brněnskou debatu vedla moderátorská dvojice Vlasta Macháčková, reportérka Televize Seznam, a Petr Minařík, nakladatel, dramaturg a literární kritik. Zúčastnili se jí v abecedním pořadí: Petr Hladík (leader kandidátky KDU-ČSL a STAN), Matěj Hollan (dvojka kandidátky Zelení a Žít Brno s podporou Idealistů), David Pokorný (leader hnutí Fakt Brno) a Tomáš Skřička (leader koalice SPD, Trikolora, Moravané a nezávislí). Z kandidujících subjektů, které skončily v aktuálních předvolebních průzkumech volebního potenciálu v první desítce a které byly organizátory pozváni do debaty, se tedy zúčastnila jen necelá polovina. Ostatní strany a hnutí se často na poslední chvíli omluvily. Příznivější skóre mělo zastoupení debatujících v Praze: zúčastnily se více než dvě třetiny kandidátů či kandidátek zastupujících strany a hnutí z první desítky z uvedeného průzkumu volebního potenciálu. Ostravská debata měla také pouze čtyři debatující, tedy stejný počet jako v Brně – s tím rozdílem, že v Ostravě pořadatelé oslovili omezenější okruh diskutérů, z nichž se údajně nedostavil pouze jediný. Brněnská debata má ještě jedno tristní skóre: mezi diskutujícími nebyla přítomna jediná žena, což mimo jiné odráží i překvapivě nízké zastoupení žen na kandidátkách většiny kandidujících subjektů.

Účastníci a účastnice brněnské diskuse: (zleva) Vlasta Macháčková (moderátorka), Matěj Hollan (Zelení a Žít Brno s podporou Idealistů), Petr Hladík (KDU-ČSL a STAN), David Pokorný (Fakt Brno), Tomáš Skřička (SPD, Trikolora, Moravané a nezávislí) a Petr Minařík (moderátor). Foto: Denisa Römerová

V brněnské debatě předně chyběl zástupce či zástupkyně vládnoucí ODS v čele s primátorkou města Markétou Vaňkovou. Z účasti se omluvili i zástupci hnutí ANO reprezentující minulou vládnoucí koalici z let 2014–2018, což je období výjimečného rozvoje města včetně resortu kultury. V debatě také chyběli představitelé ČSSD kandidující pod názvem ČSSD Vaši starostové. Nejvíc překvapivou byla ovšem neúčast zástupce či zástupkyně Pirátů, kteří resort kultury aktuálně vedou. Nota bene, když Marek Fišer, radní pro kulturu, figuruje na pátém, tedy poměrně vysokém místě aktuální pirátské kandidátky. Pro liberální voliče a voličky, jejichž volební preference vesměs oscilují mezi dvěma subjekty, a to Piráty a koalicí Zelení a Žít Brno s podporou Idealistů, to může být signál, že Pirátům na této oblasti jednoduše nezáleží. Přičemž kultura je pro výraznou část jejich potenciálního elektorátu bezesporu důležitým, ne-li zásadním politickým tématem a neúčast na jediné předvolební debatě věnované kultuře tak může ovlivnit rozhodování, komu za dva týdny hodit svůj hlas. Je možné, že neúčast zástupce či zástupkyně Pirátů je reakcí na vysvědčení, které vládnoucí koalici vystavila právě organizace Brno kulturní, tedy instituce pořádající tuto politickou debatu. Nejslabší hodnocení mimochodem udělila koalici za investice do infrastruktury a nezávislost kultury. (Celkově, respektive v průměru, ale dopadlo vysvědčení této koalice lépe než podobné hodnocení, které dostala ta předchozí koalice z let 2014–2018 v čele s ANO, kde resort kultury spravoval i přítomný zástupce hnutí Žít Brno Matěj Hollan.) Kdyby byla mezi hodnocenými položkami i komunikace, což je jedna z nejdůležitějších, ale stále opomíjených náležitostí politické praxe, pak by si Piráti zasloužili za neúčast na debatě kouli.

Debata Brno volí kulturu se týkala prostupných témat, jako je způsob přidělování dotací města Brna v oblasti kultury, podpora nezřizované scény, financování kultury a strategické priority města v době energetické a ekonomické krize, otázka investic (v oblasti kultury), speciálně pak plán výstavby tzv. multifunkční haly v prostorách brněnského výstaviště a dostavba Janáčkova kulturního centra, tedy koncertního sálu pro Filharmonii Brno. Pojďme je postupně probrat a zmínit důležité názory a komentáře debatujících politiků. V oblasti dotační politiky města zazněl od Matěje Hollana požadavek na zbudování dotačního fondu na kulturu, který by slučovat dotační prostředky města Brna a Jihomoravského kraje podobně jako Jihomoravský filmový nadační fond, který zahájil svou činnost v roce 2018. Jako příklad hodný následování Hollan uvedl Nadáciu mesta Bratislavy, jež od roku 2020 působí v hlavním městě Slovenska. Výsledkem by podle něj měla být vyšší nezávislost na politických zájmech ve prospěch odborných nároků a rychlejší a efektivnější administrování dotací. Já dodávám, že by změna mohla zahrnovat také zavedení tvůrčích stipendií, která v podpůrných aktivitách města citelně chybí. Tato forma podpory představuje jednu z důležitých inovací, která patří mezi highlighty zmíněné Nadácie mesta Bratislavy. V debatě o dotacích byly zmíněny, ale bohužel dále nerozvedeny věčně sporné individuální dotace, které se rozdělují na základě preferencí politických představitelů města a obcházejí tak posouzení odborných komisí, které rozhodují o udělení standardních dotačních programů.

K důležité otázce, jak vést rezort kultury ve složitém období energetické a ekonomické krize, se opět výrazněji vymezil Matěj Hollan názorem, že za zásadní považuje udržet při životě stávající infrastrukturu kulturních příspěvkových organizací i nezřizované kultury, a to i za cenu odložení některých investičních záměrů města. Apeloval na navýšení platů jejich zaměstnanců a zaměstnankyň, kteří jsou extrémně postižení prekarizací a aktuálně i astronomickou inflací. Petr Hladík v této souvislosti otevřel už dříve diskutovaný fakt, že Národní divadlo Brno je oproti pražskému Národnímu divadlu nikoli ministerskou, ale městskou příspěvkovou organizací, která svým rozsáhlým, a proto i nákladným provozem představuje nepřiměřenou zátěž pro rozpočet města. Tato strukturální změna, která by ovšem vyžadovala parlamentní podporu, by mohla být podle Hladíka nárokována v součinnosti s politickým vedením Ostravy, kde je obdobná situace v případě Národního divadla moravskoslezského. Tím by se mohly mimo jiné navýšit prostředky pro podporu nezřizované scény, jejíž nedostatečná finanční podpora, na kterou jde z běžných výdajů na kulturu jen 6 %, je jedním ze zásadních problémů brněnské kultury. Ještě doplňme, že město Brno vynakládá na kulturu přibližně 10 % svého celkového rozpočtu a udržuje si v tomto ohledu prvenství mezi českými městy. (V Ostravě jde na kulturu 7 % z městského rozpočtu a v Praze to vychází na 3 %). Toto vysoké skóre souvisí s faktem, že město financuje poměrně rozsáhlou síť příspěvkových organizací regionálního, celostátního i mezinárodního významu. Návrh převodu Národního divadla Brno pod MKČR každopádně není novinkou, výrazněji rezonoval například v listopadu roku 2020 v souvislosti se zhoršující se situací městského rozpočtu a výpadkem tržeb způsobených lockdownem.

Dalším tématem, kolem kterého se soustředila diskuse, byly dva mimořádné investiční projekty, kterými jsou Janáčkovo kulturní centrum a Multifunkční hala, jež má primárně sloužit pro provoz zdejšího hokejového klubu Kometa. Sám záměr výstavby Janáčkova kulturního centra, který má letos pokračovat výstavbou jeho nadzemní části, nebyl předmětem sporu. Pro každého z debatujících bylo jeho dokončení, kterému by už neměly překážet majetkoprávní okolnosti, jednou z priorit v oblasti kultury – otázky jeho provozu a financování sice zazněly, ale bez jasnější odpovědi (vyjma opětovného poukazu na převod Národního divadla Brno pod Ministerstvo kultury). Na samotnou dostavbu JKC v údajné výši 2 miliardy navíc přispěje z jedné čtvrtiny stát. Negativní názor a kritiku všech debatujících vzbuzovala plánovaná výstavba multifunkční haly s názvem Arena Brno, která má oproti JKC pětinásobně větší rozpočet při mnohem menším příspěvku státu. Její provozovatel, který bude muset na její provoz vynaložit roční náklady ve výši 80 milionů, se navíc zatím nenašel. Problematický je i střet zájmů v postavě manažera klubu Kometa Libora Zábranského, který současně figuruje na čtvrtém místě kandidátky ODS. Že tento „největší strategický projekt města Brna“ nevznikl na základě otevřené architektonické soutěže, je dalším z lapsů, který ovšem jde na vrub předchozí vládnoucí koalice města. Zvláště v tomto okamžiku bohužel chyběla argumentace ODS, která výstavbu Areny Brno, způsobující neshody uvnitř vládnoucí koalice, nejvýrazněji prosazuje.

Dvě hodiny trvající debata byla samozřejmě příliš krátkou na diskutovaní dalších důležitých témat, jako je například vyhlášení památkové zóny, jejíž podporu zmínil jako jednu se svých priorit Petr Hladík a která je nejspíš jedinou cestou, jak zachránit zdejší kulturní památky, jež administrativním nedopatření ztratily oficiální status památkové ochrany; nebo jakým je nebývale nákladný a kulturní scénou tolik kritizovaný pomník Gregora Johanna Mendela od Jaromíra Garguláka, který bude umístěn na rekonstruovaném Mendelově náměstí. Prodiskutována nebyla ani aktuální kandidatura Brna na Evropské hlavní město kultury, jejíž přihláška byla před pár týdny podána a do jejíž přípravy se zapojila velká část zdejší kulturní scény. Přihlášku komentoval jen Matěj Hollan s tím, že Brno titul EHMK vlastně nepotřebuje, protože má vlastní kultury už tak dost, a kritizoval její přípravu jako zpolitizovanou. Problémem debaty nebyl ani tak nedostatek času, ale už zmíněná nepřítomnost některých důležitých aktérů zdejší kulturní politiky, a proto chyběly argumenty, které by přiblížily a vysvětlily názory „druhé strany“. Naopak je třeba vyzdvihnout připravenost a erudici moderátorského tandemu, který dokázal debatu vést konstruktivně i zábavně.

Marika Kupková