Problémy Britského muzea se vrší

Třetí nejnavštěvovanější muzeum na světě trpí neustálým zatékáním do střech, takže se budova potýká s velkou mírou vlhkosti, která je nebezpečná pro vzácné artefakty, jak informoval server The Art Newspaper. V prosinci 2022 byly například významné asyrské reliéfy ohroženy vážnou kondenzací vlhkosti, když se v důsledku neobvyklých meteorologických podmínek na povrchu soch z 9. století př. n. l. vytvořila vlhkost. Bylo nutné přijmout mimořádná opatření k jejich vysušení a zabránění trvalému poškození.

V prosinci 2023 byl oznámen projekt výstavby nového energetického centra, který má být částečně financován kontroverzním darem 50 milionů liber od ropné a plynárenské společnosti BP. Více než 300 odborníků pracujících v muzejním sektoru podepsalo v únoru 2022 veřejný dopis vyzývající muzeum, aby nepokračovalo ve spolupráci se společností BP poté, co bylo oznámeno, že spolupráce s koncem roku skončí, jak jsme psali v červnu loňského roku. Protesty odborné veřejnosti zřejmě pomohly v tom, že se ostatní veřejné instituce, jako například britská Národní galerie či Národní divadlo, rozhodly ve sponzorské spolupráci s energetickými firmami nepokračovat. Britské muzeum sponzorskou smlouvu nadále udržuje, nicméně i tak se průběh přípravy územního plánu jednotlivých galerií zpomaluje v důsledku dalších skandálů.

Nejvíce medializované bylo vyšetřování krádeže asi 1500 řeckých a římských artefaktů ze sbírek muzea. O kauze kolem Johna Higgse, bývalého zaměstnance a kurátora sbírky římského a řeckého umění, se Artalk věnoval v září. Zajímavé je zjištění, že hledání nového ředitele sbírky stále pokračuje.

George Osbourne, ředitel správní rady muzea a bývalý britský politik a člen Konzervativní strany, přesto prosazuje ambiciózní plán modernizace celé budovy, jenž navazuje na energetické centrum. Začátek rekonstrukce je plánován v prostorách tzv. západního traktu, kde jsou v přízemí umístěny především řecké a asyrské exponáty. Patří sem ale i velká místnost s mramory z Parthenonu, které Řekové již delší dobu požadují od Britského muzea navrátit. Britské muzeum opakovaně odmítá jakoukoli repatriaci uměleckých exponátů, za což je soustavně kritizováno.

Linda Mendoni, řecká ministryně kultury, nedávno opět vytkla muzeu skutečnost, že během londýnského týdne módy uspořádalo přehlídku módní značky Erdem právě v galerii, kde se nacházejí tyto mramorové sochy. Mendoni uvedla, že uspořádáním této přehlídky muzeum opět dokazuje svoji nulovou úctu k Feidiovým dílům, a že navíc banalizují a urážejí univerzální hodnoty, které tato díla předávají. Jedná se o dlouhodobý politický spor mezi Řeckem a Velkou Británií, ve kterém se Britské muzeum neustále odvolává na zákon z roku 1963, který zakazuje britským muzeím vyřazení kulturně významných předmětů z jejich sbírek. Do nich se sochy dostaly na počátku 19. století poté, co britský diplomat Thomas Bruce, hrabě z Elginu, odvezl části chrámu Parthenónu do Anglie. Řecko zastává stanovisko, že tato díla byla ukradena, a je tedy nutné je vrátit zpět do Atén.

Socha předků Moai, bazalt, British museum, místnost č. 24. Foto: British Museum

V nedávné době se tak znovu objevila na sociálních sítích kritika Britského muzea za odmítání přijetí odpovědnosti za jeho koloniální minulost. Influencer a umělec Mike Milfort vyzval své sledující, aby se připojili k jeho apelu za navrácení kamenných soch moai na ostrov Rapa Nui, z něhož byly odvezeny britskými zeměměřiči v roce 1868. Muzeum se rozhodlo záplavu komentářů pod jedním ze svých příspěvků vyřešit jeho smazáním. Internetová kampaň navazuje na žádost, kterou loni britské monarchii předložili obyvatelé Rapa Nui a v níž žádali o navrácení těl svých předků. Britské muzeum uvedlo, že příspěvek smazalo kvůli potřebě ochrany, zejména pokud jde o mladé lidi (dotyčný příspěvek vznikl ve spolupráci s organizací Youth Collective), a jinak jsou otevřeni diskuzi. Muzeum má údajně dobré a otevřené vztahy s kolegy na Rapa Nui, jelikož je „v listopadu 2018 přivítalo na návštěvě“. Britské muzeum se zároveň opakovaně odvolává na již zmiňovaný zákon z roku 1963.

Kritika neochoty Britského muzea zodpovědně přistoupit ke své koloniální minulosti a otevřeně se přiznat k tehdejšímu imperialistickému a rasistickému jednání nabývá na síle. V hojné míře se tato kritika rozmáhá právě na sociálních sítích, kde mají možnost zaznít hlasy všech lidí, kteří touží po navrácení předmětů, jež jsou pro ně a jejich kulturu materiálně i duchovně hodnotné. Na stránkách Britského muzea představujících projekt energetického centra se pak píše: „Britské muzeum je prvním národním veřejným muzeem na světě a je jedinečné tím, že pod jednou střechou sdružuje kultury celého světa, které se rozprostírají mezi kontinenty a oceány. Žádné jiné muzeum nemá na starosti sbírky stejné hloubky a šíře, krásy a významu.“ Veřejnosti tak nezbývá než se ptát stále hlasitěji: Za jakou cenu je tato krása nezměrné hloubky a významu vykoupena?